Tam, kde zasahujeme, je kůrovec pod kontrolou

Tam, kde zasahujeme, je kůrovec pod kontrolou
Author	Milan Kilián
Date	2008-11-14
Source	Klatovský deník
Genre	tisk
Respondent	Martin Bursík

Ministr životního prostředí Martin Bursík v exkluzivním rozhovoru pro Deník odpovídá na ožehavé otázky týkající se Šumavy

Šumava / Ožehavá šumavská témata, jako je množení kůrovce, (ne) otevírání hraničních přechodů, (ne) přístup turistů do určitých částí parku a mnohé další zajímají stále více lidí. A ti mají stále více dotazů. Deník, který se této problematice věnuje, vybral nejzajímavější otázky od politiků, starostů i odborné veřejnosti a položil je ministru životního prostředí Martinu Bursíkovi. Ten předtím, než se vypravil právě na Šumavu, kde se ve čtvrtek setkal s tamními starosty, na všechny otázky odpověděl. Vzhledem k jejich počtu je nelze v tištěném Deníku zveřejnit všechny, vybrali jsme proto ty nejzajímavější. Veškeré otázky a odpovědi najdete na www.klatovsky. denik.cz, kam nám můžete napsat i svůj názor na dění a Šumavě.

Dne 15. 9. 2008 se setkali ministři Bursík a bývalý bavorský ministr Bernhard v Železné Rudě-Alžbětíně, aby (bez účasti obcí) projednali turistické přechody mezi Národním parkem Šumava a Národním parkem Bavorský les. Žádná písemná úmluva z tohoto jednání zatím není k dispozici. Mohou se tedy obce domnívat, že šlo jen o hru k uklidnění obcí a že přechody budou opět smeteny se stolu?

V Bavorsku se krátce po jednání konaly zemské volby a po nich se Otmar Bernhard už nestal ministrem životního prostředí. Jednání s Bavorskem ale probíhají. My eminentně stojíme o to, aby změna na postu bavorského ministra životního prostředí neměla na otevření tří nových přechodových míst mezi NP Šumava a NP Bavorský les žádný negativní dopad. Chceme jádrové oblasti Šumavy a Bavorského lesa otevřít veřejnosti a pracujeme na tom podle dohody, kterou jsem s panem ministrem Bernhardem uzavřel.

Součástí dohody ministrů měl být i vznik přeshraniční oblasti s regulovaným vstupem, tzv. Divokého srdce Evropy o výměře 13 800 ha. Memorandum o Divokém srdci Evropy přitom odmítly české i bavorské obce, takže na slavnostním setkání ředitelů parků 13. 3. v Alžbětíně nebylo Divoké srdce Evropy přijato. Na jedné straně písemná úmluva o dohodě ministrů neexistuje, na druhé straně vydala už Správa NPŠ publikaci (skládačku) nazvanou Divoké srdce Evropy. Existuje tedy Divoké srdce Evropy anebo neexistuje?

Divoké srdce Evropy pochopitelně existuje – jsou jím jádrová území NP Šumava a NP Bavorský les. Jde o lesy, rašeliniště a další typy těchto jádrových oblastí na hranici obou zemí. Zatím nedošlo k podepsání písemné dohody na úrovni ministrů, ovšem obě správy národních parků velmi úzce na ochraně a správě těchto jádrových území spolupracují. Onen nepodepsaný dokument navíc neměl a nemá být ničím jiným než oboustrannou deklarací o pokračování této spolupráce a několika konkrétních projektech pro strážce, vědce i návštěvníky z obou parků.

Jak to, že ministři se 15. 9. v Železné Rudě – Alžbětíně mohli na místě dohodnout na řešení tří hraničních přechodů mezi parky, když se několik let veřejnosti tvrdilo, že jakýkoli z uvedených přechodů podléhá hodnocení EIA? Navíc, jak chcete uzavírat hraniční chodník, když by to z hlediska českých zákonů bylo protizákonné? (Viz zákon č. 312/2001 o státních

hranicích). Ke zrušení hraničního chodníku je třeba mezinárodní dohody na úrovni vlád obou států.

Hranice mezi národními parky Šumava a Bavorský les prochází prvními zónami obou parků, tudíž podle veškeré platné legislativy – české, německé i evropské – je tu na prvním místě zájem přírody, chráněné statutem I. Zóny NP. V žádném případě se tedy nejedná a ani nemůže jednat o porušení zákona o státních hranicích, to je nesmysl. Dohoda ze Železné Rudy navíc nespadla z čistého nebe, ale došlo k ní až po sérii jednání správ obou parků se všemi partnery. Pokud jde o posouzení EIA, pak po podrobných diskusích s odborníky na posuzování vlivů na životní prostředí i legislativci bylo právě otevření těchto tří přechodových míst při zajištění adekvátních kompenzačních opatření shledáno jako tzv. podlimitní, tedy nepodléhá posouzení EIA.

Jak je možné, že MŽP vydalo 3.11.2008 ústy svého mluvčího Kašpara tiskovou zprávu „Poloha v NP je pro obce výhodou, ukazuje studie“, přičemž se na vydání této TZ dohadovalo s Hnutím Duha dne 9.10.2008 pod názvem „Domluva na postupu“? Jak je možné, že nevládní organizace takto infiltruje do odborných záležitostí a postojů ministerstva a do materiálu, v němž je citován sám ministr?

Domluva na postupu? Tak se jmenovalo co? Dopis, e-mail, někdo snad odposlouchává telefon mluvčího MŽP? Musím říct, že mám silnou chuť na otázku, využívající podobné metody, jako je prolamování listovního tajemství, vůbec nereagovat.

Nicméně – ministerstvo dostalo od Hnutí DUHA informaci o práci Roberta Zemana. Jeho studie přinesla velmi zajímavé výsledky, a proto se MŽP dohodlo s jejím autorem na její publikaci. Komunikace mezi ministerstvem a seriózními nevládními organizacemi, mezi něž Hnutí DUHA jednoznačně počítám, je zcela běžná, stejně jako v jiných evropských zemích.

Jak je možné, že správa parku 26.6. prostřednictvím médií oznámí, že lesy na Pramenech Vltavy a v dalších lokalitách umírají pod náporem kůrovce a 30.7. toto v tiskové zprávě dementuje a tvrdí, že kůrovec v NPŠ je plně pod kontrolou. K tomu se připojuje MŽP s Informačním listem z července 2008. Situace s kůrovcem tedy je, nebo není znepokojivá?

Nikdo nepopírá, že se na Šumavě letos kůrovec vyrojil ve větším množství, podobně jako prakticky ve všech smrkových lesích v celé republice. Po orkánu Kyrill se ostatně nedalo ani nic jiného očekávat. Ostatně celý vámi zmiňovaný infolist MŽP z července je o tom. Ale také se v něm píše – stačí si jej přečíst – že větší výskyt populací kůrovce se týká pouze zlomku lesů v národním parku. Nyní se dokončuje aktuální monitoring kůrovce v NPŠ. Odhady správy parku říkají, že by se v nejhorším případě letošní kůrovcová situace mohla projevit tak, že by se plocha uschlého stromového patra rozrostla z dnešních dvou na pět procent v následujících třech letech. Kromě toho, jak se ostatně také píše v onom infolistu, les s uschlými dospělými stromy je i nadále živý les. Uschlé smrky uvolňují přístup světlu, vodě a poskytují živiny tisícům mladých smrčků, umožňují život desítkám druhů ptáků a hmyzu, včetně řady ohrožených motýlů. Na jejich místě vyrůstá nový, zcela přirozený les. Nelze navíc směšovat bezzásahový režim v jádrových územích a diferencované zásahy mimo ně. Všude, kde zasahujeme, je kůrovec plně pod kontrolou a v jádrových územích

ho velmi bedlivě monitorujeme a likvidujeme nedestruktivními metodami – houba Beauvaria bassiana, desetitisíce dovezených lapáků a lapačů apod…

Jak MŽP chce přispět ke zlepšení image parku? Správa je neustále kritizována, že si žije nad poměry. Např. odborné workshopy, z nichž většinou nevyplynuly žádné závazné či nové závěry, stály správu, potažmo SFŽP přes 600 000 Kč. Na billboardovou akci podporující šumavskou divočinu bylo v r. 2006 vydáno 2,5 mil. Kč. Ve dnech 6. a 7.11. byla porada vedení uspořádána ve vzdáleném NP Podyjí, kam prakticky každý z pracovníků vedení jel sám v autě či ve dvou v jednom autě. Pracovníci správy stále používají služebních automobilů k soukromým jízdám domů. Služební auta parku jsou vidět u soukromých bytů nebo domků zaměstnanců od Českých Budějovic po Železnou Rudu. Jak se toto slučuje se skromností státem financované ekologické organizace?

Tak postupně. Workshopy, o nichž mluvíte, dosud neskončily a budou ještě pokračovat. Tvrzení, že z nich nejsou žádné závěry, je prostě lež. Závěry z workshopů jste si mohl přečíst na webových stránkách parku. Škoda, že je nevyužíváte. Řada konkrétních věcí, které na workshopech zazněly, už se uplatňuje v praxi. Kromě toho na ně máme spoustu pozitivních ohlasů. Je pravda, že někomu se líbit nemusely, ale ta převaha kladné odezvy je naprosto jednoznačná. Billboardová kampaň byla zadávaná předchozím vedením Správy NPŠ za jiného ministra životního prostředí. Budete se na ní muset zeptat jeho.

Je vcelku běžné, a je to dobře, že zaměstnanci našich národních parků se navzájem setkávají a vyměňují si poznatky a zkušenosti praxe. Proto nevím, co je na tom, že se jedna porada vedení Správy NP Šumava odehrávala v NP Podyjí. Kromě toho probíhalo na jižní Moravě několik akcí zároveň, například konference o udržitelných sportech v přírodě, které se zástupci NPŠ také účastnili jako přednášející. Opět říkám – škoda, že jste si raději nejel poslechnout příspěvky na této konferenci než kritizovat, že státní zaměstnanci občas někam musí jet autem. Do Podyjí jela všeho všudy tři auta Správy NPŠ, která byla prakticky plná.

Ředitel Krejčí zadal po svém nástupu právní rozbor vnitřní směrnice o využívání služebních prostředků (vč. aut) pro soukromé účely. Rozbor je hotov, a i když směrnici nerozporoval ani NKÚ, ředitel Krejčí ji změní s účinností od 1. 1. 2009.

Poslední otázka směřuje na argumenty „Zelená Šumava“. Plochy stále ještě zelené Šumavy jsou nejlépe vidět z Velkého Roklanu. Proč správa parku a MŽP neustále tvrdí, že se návštěvníci mají sami přesvědčit o rozloze zelené Šumavy, a přitom jim do lokality, odkud se o tom mohou skutečně nejlépe přesvědčit, zakazují přístup? Proč správa a MŽP stále argumentují masivním přirozeným zmlazením, o němž se mají návštěvníci sami přesvědčit, přičemž do oblastí zeleného lesa („Židovský les“) uprostřed suchých nebo vykácených porostů je zakázán přístup? Jak se tedy veřejnost má podle MŽP o tomto zmlazování na vlastní oči přesvědčit? To mají všichni jezdit na Trojmeznou, kde jsou tyto oblasti jako jediná lokalita v parku přístupné veřejnosti po tzv. zážitkové trase?

Zážitkové trasy jsou jedna příležitost – navíc je taková trasa nejen na Trojmezné, ale také na Březníku, druhou jsou průvodcované exkurze do šumavské divočiny. Přirozené zmlazení je výborně vidět i na svazích Mokrůvek, které můžete pozorovat i z turistické cesty, když přicházíte k Informačnímu středisku na Březníku. Těch příležitostí je celá řada, rozhodně nejde jen o Trojmeznou. VI. zónách národních parků je zkrátka opravdu na prvním místě ochrana přírody a přirozeného vývoje ekosystémů. Park není muzeum, kde každý podvečer nastoupí uklízečky a uvedou vše do původního stavu. Přirozené ekosystémy jsou velmi citlivé a stejně tak citlivě je třeba vážit, kde je možné otevřít nové turistické cesty a kde už by to znamenalo ohrožení chráněné přírody. V každém případě se shodujeme spolu s ředitelem Krejčím na tom, že Šumava má být hostům národního parku otevřená v maximální možné míře a pracujeme postupně na tom.