Těžili načerno. Dluží miliony

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:33, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Těžili načerno. Dluží miliony |Author=Václav Janouš |Date=2008-10-18 |Source=Mladá fronta Dnes |Genre=tisk |Respondent= }…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Těžili načerno. Dluží miliony
Author Václav Janouš
Date 2008-10-18
Source Mladá fronta Dnes
Genre tisk
Respondent

Města se marně domáhají pokut za neoprávněné kácení dřeva. Ty totiž nehradí firmy, ale najatí dělníci

Vimperk – Desítky milionů korun na pokutách dluží městům těžaři, kteří neoprávněně káceli stromy v jihočeských lesích. Peníze jsou ale téměř nevymahatelné. Finanční postihy totiž nehradí firmy, ale dřevorubci, které si na tuto práci najímají.

Jedním z měst s nejvyššími pohledávkami v kraji je Vimperk. Pokuty udělené za nepovolenou těžbu se tu vyšplhaly až na dva miliony korun.

Radnice tento problém víceméně zdědila. Pokuty udělily před lety okresní úřady, které v roce 2002 zanikly. Sankce poté přešly na radnice bývalých okresních měst a na obce takzvaného III. typu.

„Peníze jsou obtížně vymahatelné, protože zákon porušili ti, kteří stromy káceli, tedy najatí dělníci. A ti často nemají v Česku trvalé bydliště. Nicméně pokuty mají fungovat hlavně preventivně. A v současnosti máme opravdu jen minimum případů, kdy by někdo stromy nepovoleně těžil,“ řekl vedoucí vimperského odboru životního prostředí Josef Kotál.

Úřady za každý na černo pokácený kubík dřeva udělovaly pokutu tisíc korun.

U dvoumilionové pohledávky v případě Vimperka tak muselo z lesa zmizet zhruba dva tisíce metrů krychlových dřeva.

Pro představu, lidé v běžném domku za zimu spálí asi 25 kubíků dřeva. Výše uvedené množství by vystačilo vyhřát domů osmdesát.

Naopak Písku se podařilo tento problém vyřešit. Pravdou ale je, že úředníci tu měli na stole jen jediný případ, kdy dlužník pokutu za nelegální těžbu nesplácel.

„Využili jsme všech zákonných možností. Posílali jsme upomínky a pak podali návrh na exekuci. A teprve tehdy se věc začala hýbat a dlužník zaplatil. Je to jako s vymáháním jakýchkoliv jiných pohledávek, takže vždy velmi složité,“ popsal vedoucí píseckého odboru životního prostředí Miloslav Šatra.

Způsob, jak rychle a bez problémů vyřešit všechny dluhy, neexistuje. A právě upomínky a hrozba zabavení majetku bývají pro úředníky těmi nejčastějšími donucovacími prostředky.

Dřevorubci by si pak zase měli při uzavírání smluv s těžařskými společnostmi dávat pozor na to, co vlastně podepisují. A následně i co a kam půjdou kácet. Známé jsou totiž případy, kdy je firmy poslaly těžit dřevo úplně jinam.

„Podobnou kauzu řeší už deset let ve Velešíně. Dřevorubci by proto měli dbát na to, aby pracovní smlouva obsahovala prohlášení, že když je zaměstnavatel uvede v omyl, kvůli kterému jim budou hrozit sankce, nese za to plnou odpovědnost,“ apeluje krajský radní zodpovědný za životní prostřední Jiří Netík.

Kolik přesně radnice vymáhají po dřevorubcích v kraji, není jasné. Souhrnná evidence pohledávek neexistuje. Podle odhadů starostů a vedoucích odborů životního prostředí se suma pohybuje mezi 20 až 30 miliony korun.

„Peníze jsou obtížně vymahatelné, protože zákon porušili ti, kteří káceli stromy, tedy najatí dělníci.“ J. Kotál, odbor životního prostředí Vimperk