Nový ředitel Národního parku Šumava Ing. Ivan Žlábek tvrdí: Základním problémem Parku je vztah Správy NPŠ k obcím

Nový ředitel Národního parku Šumava Ing. Ivan Žlábek tvrdí: Základním problémem Parku je vztah Správy NPŠ k obcím
Author	Marie Míková
Date	1994-08-25
Source	Klatovský deník
Genre	tisk
Respondent	Ivan Žlábek

Národní park a Chráněná krajinná oblast Šumava představuji jednu z charakteristik klatovského okresu. Jmenování už třetího ředitele Parku během krátké doby svědčí o tom, jak obtížné hledá Park své zařazení do života. Dosavadní bilance Parku je veřejností přijímána ne zcela souhlasně.

Především proto jsme přijeli do Vimperka za novým ředitelem Ing. Ivanem Žlábkem, bývalým vedoucím Odboru lesa a půdy na Ministerstvu životního prostředí. Podvědomě jsme cítili určitou nedůvěru k člověku z Prahy neznalého problému Šumavy. Nedůvěra se naštěstí ukázala být neoprávněnou.

Ing. Ivan Žlábek kdysi pracoval v Lesprojektu a velkou část Šumavy zná velmi podrobné už i proto, že je rodákem z Písku. Na začátku našeho rozhovoru jsme se zájmem vyslechli jeho obecnější názory. A jaké jsou?

„Jedním ze základních problému Parku je vztah Správy NPŠ k obcím. Je třeba, aby obce a Správa měly totožné cíle. Nesouhlasím s názorem, že pokud leží obec v Parku jsou rozpory nevyhnutelné. Pokud ano, pak jsou ale určité řešitelné. Národní park je v poměrné husté osídlené střední Evropě a podle toho musí vypadat. Obcím musíme připravit takové podmínky pro rozvoj, aby to obecně nepociťovaly jako břemeno. Správa NPŠ by se měla stát garantem rozvoje obcí, které spadly pod Park. Věřím, že společné cíle najdeme.

Dosavadní přístup některých pracovníků Správy k obcím nebyl mnohdy nejšťastnější, docházelo i k přehlížení názoru obcí a k brzdění jejich aktivit. Zatím zjišťuji, že území je značně zanedbané. Určitý profit z toho měla jen ochrana přírody. Místní lidé často nevidí nepořádek kolem sebe. Profesní slepotou trpí i lesáci.

V některých věcech má Správa Národního parku a obce rozdílné názory. Správa brání nežádoucímu podnikatelskému rozvoji. Zatím to není pro mě ještě průhledné. Pravděpodobně nejlepší bude zlatá střední cesta. Někam aktivity pustit a někam ne. Tím se návštěvníci nasměrují žádoucím koridorem, kde bude Park více pro lidi, a na jiném místě bude více pro výzkum a ochranu. Spoluprací s obcemi bychom tak mohli i lépe chránit přírodu. Netvrdím, že mými názory jsou všichni nadšeni.

Neměli bychom říkat, že na prvním místě je ochrana přírody, na druhém věda a výzkum a teprve na třetím usměrňovaná turistika. Nenásilná osvětová a vzdělávací činnost Parku je prioritní. Musíme lidem ukázat, co je v přírodě nejcennějšího, aby se na to dokázali dívat a náležité se chovat. Když budou z Parku odcházet, měli by mít chuť udělat si kousek takové přírody doma na zahrádce. Měla by nastat zásadní změna proti chybným postupům Správy parku na začátku její činnosti. Chybná byla představa závory s tím, že za ni mohou jen ochránci a ostatní tam nemají co pohledávat. To byla jedna z těch zásadních chyb, které se udělaly. Činnost člověka v Parku musí být, protože napomáhá přírodě. Tu je péče o les nebo se může říci o hospodaření.”

Tímto úvodním povídáním se nám Ing. Ivan Žlábek vlastně představil.

• Jste nakloněn možnosti zpřístupněni všech atraktivních míst v Parku, jako je například Jezerní hora nad Černým jezerem a podobné?

Tam jsou ekologické problémy. Zatím ještě neznám konkrétně všechny jednotlivé lokality.

Pokud nebude očekávaná zvýšená návštěvnost těchto míst v první zóně poškozovat přírodu, budou se tato místa zpřístupňovat. Je to dynamický proces, omezení nejsou jednou provždy. Bude-li to stav lokalit umožňovat, samozřejmé tam návštěvníka pustíme. Takové to přílišné hlídání, aby návštěvník nešlapal vedle cesty, není správné. Vždyť se tam potom někdy vjede při těžbě s mechanizací a udělá se mnohem větší škoda. Obdobné paradoxy bych rád dostal z Parku pryč.

• Jedna z původních koncepcí Národního parku Šumava předpokládala obnovu samořídících funkcí přirozených ekosystémů, což lze laicky chápat jako obnovu pralesa. Jaká je vaše představa v tomto ohledu?

Procento ekosystémů, které jsou blízké přírodě tak, aby se mohly samoregulovat, je velice nízké. Navíc by bylo nutné je neustále bránit před tlakem okolí. Na to se při zonaci trochu zapomnělo. Část rezervace je přirozený smrkový porost, který by si sám poradil s kůrovcem, ale okolo je větší část kulturního lesa. Pokud by se přestalo pečovat i o onu kulturní část je tlak na přirozenou smrčinu tak velký, že by mohla kůrovci také podlehnout. Jako lesák možná vidím všechno horší než to je, ale stav některých lokalit napadených kůrovcem je opravdu hrozný. Je to hlavně pás při hranicích, kam létá kůrovec z druhé strany. Když se nám z těchto geneticky nejcennějších porostu podaří zachránit 20 procent, bude to úspěch. Dneska už se na Správě nediskutuje o možnosti nechat to přirozenému vývoji. Něco už se nedá ponechat pouze přírodě. I na bavorské straně je stav lesa špatný. Rozdíl je v tom, že tam stojí mrtvé stromy a u nás jsou holiny. Navíc u nás jsou podmínky pro šíření kůrovce příznivější. Proto nemůžeme bezhlavě kopírovat postupy odjinud. Mnohdy máme tendenci přebírat ta nejhorší rozhodnutí, nejenom v Parku, ale i obecně. Neuznávám „evoluční teorie“ nechat kůrovce „sežrat les“ s tím, že za 200 let se znovu obnoví. Ochrana přírody se u nás začíná měnit z konzervativního přístupu v aktivní. Člověk musí o cílové ekosystémy pečovat od začátku.

• S jakou osobní perspektivou jako ředitel Národního parku Šumava počítáte?

Je mi 51 let a jako pracovníku Ministerstva životního prostředí v Praze mě nic nepálilo. Práce a starostí jsem měl dost. Neměl jsem s prací problémy. Kousek od Prahy jsem si vlastníma rukama postavil dům. Myslím si, že v řadě věci vím co udělat, aby Park fungoval. Do konce roku bych chtěl ještě dokončit rozpracované věci na ministerstvu. Kdybych měl být v Parku na půl roku, tak bych sem nešel. Chtěl bych se do Vimperka přestěhovat i s rodinou. Jen mě mrzí, že ředitel Parku není jen odborná funkce, je v ní hodně organizační činnosti.

• Do konce roku bude privatizována řada objektů v bývalém vojenském újezdu Dobrá Voda. Jaké zaujme Park stanovisko k jejich hospodářskému využití?

Už jsem jednal s Okresním úřadem v Klatovech o prohlídce prodávaných objektů. Při ní bude také náš pracovník dobře obeznámený se situací. Už přitom zájemcům řekne, jaká budou mít omezení, ale také výhody. Zájemci si musí uvědomit, že chtějí koupit objekt v Národním parku Šumavu, který má jiné podmínky pro podnikatelskou činnost než mimo Park. To považuji za velmi poctivé, abychom předem řekli jaké jsou skutečné možnosti. Je potřeba, aby se šumavské obce začaly rozvíjet. Ve srovnání například se středočeským krajem jsou na tom skutečné špatně.

• A co bude s Poledníkem?

Ještě z titulu bývalé funkce jsem na Poledníku byl. To je opravdu skanzen militantního socialismu. Skoro by bylo dobré to nechat chátrat a vodit tam lidi, aby viděli, jak jsme byli hloupí. Nedovedu si ani představit, jak by se objekt boural. Tím by se zase napáchaly další škody. Hlavní problém je v tom, co udělat dříve. Něco zbourat nebo raději postavit vyhovující hájovny? Priorita je zabránit dalšímu chátrání území. To znamená věnovat se především lesu, potom je třeba zajistit podmínky pro práci zaměstnanců Parku a pak se může začít rekonstruovat a likvidovat to, co v Parku vadí. Zatím musíme dělat to, na co jsou peníze.

• Co si myslíte při pohledu na neposekané a náletem zarůstající šumavské louky?

Existuje Program ochrany krajiny, na kterém společně pracovalo Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí. Podle něj by se na údržbu travních porostů mělo

přispívat dvěma tisíci korunami na hektar. To by mělo zhruba stačit na posečení. My jsme nahlásili po hektarech výměry, které by měly být posekány. Bohužel se často jedná o stařinu a nastává otázka co s ní. Asi ji budeme muset odvézt a kompostovat. Je určitá naděje, že by se ještě letos mohlo posekat dost pozemku. Připravujeme projekt optimalizace pozemků, které by měly být v budoucnu zemědělsky obhospodařovány.

Posekáním trávy se zabrání sukcesi lesa, která je na Šumavě velká. Z dřívějška si pamatuji, že za deset let postoupil někde les o pár desítek metrů. Nemáme snahu o to, aby les byl všude. Souhlasíme se současnou tvářností krajiny s podílem travních ploch. Budeme bránit sukcesi lesa do nelesní krajiny.

• Změní se nějak náplň práce strážců?

V terénu jsou specializovaní strážci především pro lidi, pro návštěvníky. Nemáme jiný orgán, který by lidem řekl, jak se mají chovat. Měl by upozorňovat lidi, kam nemají chodit. Pokutování by mělo být až to poslední. Nemělo by se jednat o problémy typu, tamhle někdo šlápl do borůvek'. K hlídání lesa jsou hajní. Strážce bude muset mít určen svůj přesný obvod a návštěvníky především informovat. Strážce označíme stetsony, aby byli nápadní. Koneckonců mě osobně se nelíbí ani název jejich funkce.

• Jste pro privatizaci některých vašich objektů?

Uděláme si přehled o tom, které budovy budeme potřebovat, a to, co zbyde, prodáme. Zatím mám pocit, že tady existuje takový malý socialismus. To se bude muset rozbít.

Témat, o kterých jsme s novým ředitelem Parku Ing. Ivanem Žlábkem hovořili, bylo ještě daleko více. Oproti dřívějšku jsme se tentokráte shodli téměř ve všem. Shoda byla dokonce tak velká, že jsme chápali naznačené obavy ze střetu nového ředitele s lidmi, zastávajícími na Správě parku poněkud jiné priority než zaměření na člověka.