Co potřebuje Šumava?

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:37, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Co potřebuje Šumava? |Author=Jakub Hruška |Date=2010-05-03 |Source=Mladá fronta Dnes |Genre=tisk |Respondent= }} Mediální b…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Co potřebuje Šumava?
Author Jakub Hruška
Date 2010-05-03
Source Mladá fronta Dnes
Genre tisk
Respondent

Mediální bitva o Národní park Šumava před volbami nabírá vysoké otáčky a invektivy odpůrců NP jsou hlasitější a lživější. Nechci nyní reagovat na jednotlivosti negativní kampaně proti NP Šumava, ale shrnout, co je potřeba, aby na Šumavě zavládl alespoň relativní klid.

1. Národní park potřebuje jasné rozhodnutí, kde a v jakém rozsahu budou bezzásahové zóny a jak se bude s přírodou nakládat mimo ně. Jenom tak může být splněno jedno ze základních poslání NP – umožnění samovolných přírodních procesů. Podle posledního, a podle mého názoru poměrně defenzivního návrhu, by na Šumavě mělo být 30 procent bezzásahových území do roku 2020. Ani za cenu velkých ústupků ochrany přírody a zajištění mimořádných finančních injekcí z fondů EU pro obce v parku se ale ministrům Mikovi a Dusíkovi nepodařilo, vinou obcí, dohodu uzavřít. Ve tvorbě koncepce ale selhává i vedení národního parku. Nový plán péče a zonace se připravuje již více než rok. Politika apeassementu (tedy velkých ústupků, které vedly například k mnichovským událostem) vůči obcím a krajským politikům vede k tomu, že ani jeden z dokumentů není hotov a jejich i tak zdlouhavé projednávání vyžadované zákonem o ochraně přírody se neustále oddaluje. Národní park má nástroje, jak oba dokumenty prosadit i přes obstrukční taktiku místních politiků, ale nepoužívá je. 2. Neexistence těchto jasně a rozumně formulovaných dokumentů, ale hlavně přehledné zonace NP, vede k poněkud chaotickému zasahování proti kůrovci. Vědci vždy prosazovali, aby bezzásahové zóny byly dostatečně velké, kompaktní a s krátkými hranicemi, aby prostě byly „hájitelné“ a umožňovaly snadnější zásahy proti kůrovci, jehož gradace v hospodářských smrčinách nižších poloh musí být zastavena.

3. Je třeba neustále ukazovat, že přirozené procesy v bezzásahových územích velmi dobře fungují a regenerace přirozeně obnoveného lesa je zde často až neuvěřitelně dobrá. Nikdo nemůže s čistým svědomím tvrdit, že zde je poušť a zmar a že zde žádný les neroste.

Také ostatní mýty, kterými je strašena veřejnost (riziko povodní, zhoršení kvality vody a půd a další) byly mnohokrát vyvráceny. Přesto jsou opakovány.

4. V neposlední řadě je ale třeba klást si otázku: Komu a proč stojí za to, na národní park útočit. Jedná se o velké území, které skýtá prostor pro mnoho „podnikatelských“ cílů, kterým ochrana území Šumavy vadí. Zásoby dříví jsou na Šumavě značné a jistě by je někdo měl rád pod kontrolou. Výstavba infrastruktury „tvrdé“ turistiky jako sjezdovky, hotely, apartmánové domy a s nimi související sítě a silnice je výborným byznysem. A to nejen jejich provoz, ale možná ještě více jejich stavba, na kterou lze použít do roku 2013 fondy EU. Proto je poněkud nezvládnutý kůrovec a nejasná koncepce ochrany přírody ideálním střelivem pro developery, majitele pozemků a těžaře. A někteří politici jsou zřejmě pouze jejich poskoky. Uvědomují si místní, že se brzy mohou stát cizinci ve vlastní obci? Jak se to stalo v Krkonoších...

RNDr. Jakub Hruška CSc. předseda vědecké sekce Rady NP Šumava