Poslední ránu Šumavě dali ochránci přírody

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:37, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Poslední ránu Šumavě dali ochránci přírody |Author=Radomír Mrkva |Date=2010-05-06 |Source=Mladá fronta Dnes |Genre=tisk…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Poslední ránu Šumavě dali ochránci přírody
Author Radomír Mrkva
Date 2010-05-06
Source Mladá fronta Dnes
Genre tisk
Respondent

Ad: Co potřebuje Šumava?

Pan doc. Hruška zavádí akademické diskuse o rozsahu zón. Tyto diskuse měly vždy jednu osudovou vadu, kterou „vědci“ nebrali v úvahu. Totiž, že živočichové a také např. lýkožrouti nerespektují naše pomyslné hranice. Tak se stalo, že uvedená diletantská neznalost či lpění na zkratkovitých dogmatech Nezasahování a Ochraně přirozených procesů bylo příčinou ekologické katastrofy, za kterou můžeme bez nadsázky považovat současnou gradaci kůrovce a hynutí lesa. Úkolem číslo 1 je proto tuto gradaci zastavit a to nebude možné, aniž se neprovede zásadní revize tzv. bezzásahových režimů. Nelze zároveň kůrovce někde nechat množit a jinde ho úspěšně hubit. Nejde již jen o diskuse. Za stamilionové náklady na a priori neúčinné a nejbizarnější způsoby hubení kůrovce po řadu let, za rozpad lesnaté krajiny na Šumavě, za likvidaci přirozených biotopů chráněných živočichů podle Natury 2000 a další dopady, musí někdo nést zodpovědnost. V prvé řadě to je MŽP, které politickým opatřením nastolilo stávající management a Správu NPŠ a pochopitelně také „ideologové“ a často zmiňovaní „vědci“ ve vědecké sekci Rady NPŠ, které předsedá pan docent. Nastal čas na změnu, uvážlivou, která nenaruší to dobré, co bylo vykonáno, ale zároveň vrátí stav na dřívější směrování.

Přirozeností vývoje také lesních ekosystémů je adaptace na podmínky prostředí a dosažení víceméně vyváženého stavu. V podmínkách Šumavy to byl les, kde vévodil buk „král lesa“, spolu s jedlí a příměsí smrku, jehož podíl se s nadmořskou výškou zvyšoval. Takový les byl stabilní a s disturbancemi počasí i klimatu se nakonec vždy vyrovnal. Rozvrátil ho pouze člověk, kdysi pastevec, hutník, sklář a naposled lesník díky smrkovému hospodářství. Je absurditou, že poslední ránu mu uštědřil opět člověk – ochránce přírody, pod rouškou těch nejvzletnějších frází o přírodě, co si pomáhá sama. Nepomohla.

Prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc.bývalý předseda vědecké sekce Rady NPŠ