Šumavské strašidlo

Šumavské strašidlo
Author	Miloslav Vlček
Date	2009-07-17
Source	Právo
Genre	tisk
Respondent

Když jsem minulý pátek ráno odjížděl na Šumavu, měl jsem pocit, že se vrhám do víru nekonečného sváru o kůrovce a osud jím poškozených lesů. Mýlil jsem se. Šumava se v rukou médií smrskla na problém –kůrovec. Ten je však jen monstrem, které zastiňuje řadu jiných problémů či svárů, se kterými se tato oblast dennodenně potýká.

Když jsem poprvé viděl fotografie Šumavy, kde naše přírodní dědictví vypadalo jako měsíční krajina, vyslechl nářky nad šířící se pohromou, podepisoval a poté jako předseda Sněmovny od iniciátorů přebíral do rukou petici „Zachraňte Šumavu“, opravdu to na mě zapůsobilo. Rozhodl jsem se, že přijmu pozvání místních starostů a do šumavských lesů se vypravím. Nazul jsem sportovní boty a vyrazil. Ředitel Národního parku Šumava mě zavezl na místa nejvíce postižená soušemi. Ano, je děsivé, kolik stromů zde přišlo o život a jaká spoušť zde zbyla jako památka na orkán Kyril. Ale nelze si také nevšimnout, jak kolem uschlých souší a pod spadanými stromy bují nový život. Jak staré dělá místo novému. Jak si les sám klestí cestu k životu. Hovořil jsem také s místními starosty. Ti překvapivě vůbec nelamentovali nad neúspěšným bojem s lýkožroutem. Ukázalo se totiž, že jejich vztahy s vedením parku jsou mnohem komplexnější. Hovor se tak velmi rychle stočil na řadu dalších problémů, které starosty trápí nejvíce: špatná infrastruktura, migrace mladých lidí do měst, špatné podmínky pro podnikání či chybějící jednotná a pevně daná právní úprava podmínek v oblastech národního parku.

Ano, rozhodně souhlasím s iniciativou „Zachraňte Šumavu“, která hlásá, že situací na Šumavě je třeba se zabývat. Zdá se mi však, že to není zdaleka jen šumavská příroda, komu je třeba pomoci. Je třeba se věnovat místním obyvatelům. A je tak třeba činit komplexně a zároveň v souladu s pevně stanovenými pravidly pro ochranu přírodního dědictví. Nikoli ad hoc na základě konkrétních „individuálních“ zájmů. „Zachraňovat“ Šumavu žalobami podanými pod vlivem pouhého pohledu shora či nepromyšleným nakládáním s přírodním dědictvím je podle mého názoru poněkud krátkozraké.

Miloslav Vlček, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR