Kůrovec jako zkouška demokracie

Kůrovec jako zkouška demokracie
Author	Radovan Holub
Date	1997-02-01
Source	Klatovský deník
Genre	tisk
Respondent

„Zastaví kůrovce snad pan Just svými ideály?“ táže se v Reflexu pan Vladimír Henžlík z Brandýsa nad Labem a říká, že dnešní katastrofu s kalamitním výskytem kůrovce v šumavských lesích zavinili bavorští i čeští ekologičtí nedoukové. Pan Just jistě kůrovce nezastaví, zato by mohl zastavit šířící se kůrovcové temno. Jedním z kardinálních projevů tohoto temna je stále platný, dokonce ještě rozšířený zákaz vstupu do určitých částí Národního parku Šumava – prý s ohledem na bezpečnost návštěvníků. Místo aby se v parku snažili svou údajně blahodárnou genocidu brouka zpopularizovat a vysvětlit ji lidem na místě samém, zakazují, vylučují a obtěžují ty, pro něž je park určen: turisty. Dochází i k jiným projevům temna: přestává se mluvit o věci. Poslední články o kůrovci v šumavském parku (Jiří Dvořák, ing. Jiří Neumann) hovoří o lesích parku jako o běžném lese a vůbec se nezabývají tím, že každý národní park musí vyhovovat mezinárodní klasifikaci a nejméně 75 % jeho plochy nesmí být hospodářsky využíváno. Varování už jednou přišlo: od Federace přírodních a národních parků Evropy. Autoři článku vyžadujících hospodářské zásahy v lesích parku si hrají vždy jen na vlastním písečku: nikdy nemluví o zkušenostech z národních parků v Německu, Švýcarsku a ve Francii, kde jsou jádrové zóny parků chráněny podle mezinárodních předpisů. Publikují se výmysly: ředitel správy NPŠ chybně tvrdí, že v rozšířené části Národního parku Bavorský les se bude kůrovec zpracovávat jako u nás. Jiří Dvořák píše, že těžební činnost na Šumavě probíhá co nejšetrněji – opak je pravdou. V novinách dokonce vyšla výzva, aby další diskuse o kůrovci probíhaly jen mezi odborníky mimo dosah veřejnosti. Jakoby snad park byl soukromou firmou. Ve skutečnosti je majetkem národa a je nutno, aby národ věděl o tom, co se tam děje. Argumentuje se pod pás: prý nejsme tak bohatí jako Němci, abychom si mohli dovolit nezasahovat v Národním parku Šumava jako oni ve svém. K tomu ing. Kaňák: „Jestli si může tento stát dovolit, aby zmizelo 12 miliard korun beze stopy a nikdo se nezajímal, kde jsou, co je proti tomu režie dobře vedeného národního parku?“ Mění se kabáty: lesníci, kteří se ještě před čtyřmi lety dovolávali ředitele bavorského parku dr. Bibelriethera, nyní jeho argumenty zatracují. Někteří vědci se obávají vyslovit svůj názor. Ze správy parku jsou vylučováni ti, kteří mají jiné stanovisko. Místo, aby se diskutovalo na evropské úrovni, jsou osočováni novináři, a to přesto, že se většinou opírají o názory odborníků jako je zrovna třeba ředitel bavorského parku, oceněný za svou činnost několika mezinárodními cenami.

A tak si myslím, že kůrovec není jen záležitostí ekologů, lesáků a entomologů. Je něčím víc. Že lidi nemají do debaty zasahovat? To by se potom mohlo říct, že nemají ani mluvit do rozdělení státu, do těžby zlata nebo do silničních obchvatů. Problém je jedině v tom, že demokratická diskuse oddaluje řešení. Jak to řekl dřevorubec v nejlevnější železnorudské hospodě na nádraží: „My taháme ten kůrovec. A co my ho taháme, tak ten už je dávno pryč. Tahat kůrovec je blbost. A na Šumavě ho moc není. Šumava je na tom nejlíp„. Tak vysvětlil s moravsko-slovensko-ukrajinským přízvukem a napil se piva. A já se přimlouvám, aby výsledky plánovaného evropského jednání o šumavském kůrovci byly vzápětí publikovány. Kůrovec je totiž zkouškou demokracie.