Muzika hrála ve stínu mrtvého lesa
| Muzika hrála ve stínu mrtvého lesa | |
|---|---|
| Author | Jiří Kalista, Antonín Schubert |
| Date | 2007-10-02 |
| Source | Plzeňský deník |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Jiří Kalista, krajský radní pro regionální rozvoj
Za nadherneho počasí probehlo v sobotu 22. Září na Březníku tradiční česko - bavorské setkání. Každorocne se zde schazeji zdejší obyvatele, turisté i všichni priznivci zelené Šumavy z obou stran spolecne hranice, aby si připomněli absurdity současne Šumavy. Pod hesly „Šumava - zelena střecha Evropy“ zde naleznete jen mrtve lesy, za proklamaci pece o přírodu kůrovec pozira další zdrave lesy, namisto propustných hranic v předvecer vstupu do Schengenského prostoru stále uzavřeny historicky přechod na Modrem sloupu. By] to takový pokojny a veselý happening v tom depresivním prostředí mrtveho lesa. Nikdo nikoho ani nic neblokoval, nikdo se k nicemu neprivazoval, nikdo nevyzyval k občanské neposlusnosti. Naopak. Vesele lidové melodie v podani česko-bavorské kapely šumavských starostu navodily prijemnou atmosferu tohoto sobotního šumavského odpoledne. Asi 300 lidi prislo podporit myšlenku zelené a pro veřejnost přístupne Šumavy jako kulturního dedictvi předchozich generaci. Je to smutny pohled na dnešní Šumavu v okolí Březníka a Luzenského údolí. Kolem dokola jen pahyly suchých stromu, které působi velmi depresivne. Nahodnemu turistovi, nežasvecenému do šumavských experimentu, by se těžko vysvetlovalo, že toto nezpusobila zadna nahodna živelna pohroma, že to není zadna přírodní apokalypsa, ale že to je rizena činnost člověka. V posledních letech dokonce s visackou státní ideologie.
Jiz více než 17 let uplynulo od doby, kde měla prestat existoval zelezna opona oddelující dva svety. Jiz 14 let pretrvava snaha českých a bavorských obci o znovuotevření historické hraniční stezky přes Modrý sloup v Luzenskem údolí, která byla vybudovana za Karla IV Jiz desetkrát se představitele a obyvatele českých a bavorských obci sesli, aby konstatovali stále to jedine. Ze na Šumavě stále existuje hranice oddelující dva rozdilne svety. Svet Národního parku Bavorský les a svet Národního parku Šumava. Ten první je evropsky a svetove uznavan a ocenovan. Tam má jeho návštěvník umoznen přístup tak, aby poznal důvody, proč byl tento kus bavorské přírody vyhlasen národním parkem. A tamní občane si svůj národní park považuji. U toho druhého tomu tak není. Nad vsi tou činnosti, kterou se sám Národní park Šumava dokaze negativně prezentovat vůči veřejnosti stojí fakt, že z zijícího majestátního symbolu šumavského lesa, kterým je tetřev hlusec, ucinil vazala či rukojmi proti veřejnému zajmu. Pokud bych měl jakoukoliv pochybnost, že turisticka stezka Luzenským údolím negativně ovlivní tohoto vzačneho šumavského ptaka, nikdy bych si nedovolil stezku Luzenským údolím prosazovat. S tetřevem hluscem se setkavam zejména u nejfrekventovanějších turistických tras v oblasti Modravy, Filipovy Hute, Poledníku, Horské Kvildy a Povydri. Ctrnact let slychavam ty stejne argumenty, že nejhodnotnější populace tetřeva je v oblasti Luzenského údolí. Ale tam jsem nespatril nic, co by se dalo charakterizovat jako stopy po existující významné populaci tetřeva hlusce. Chranme šumavskou přírodu! Ona si to víc než zaslouzi. Ochranujme vzačne živočichy, zvláště, jsou-li zijicími symboly šumavské prehistorie. Zabranujme však, aby kulate urednicke razitko separovalo člověka od přírody. Clovek je její integralni součásti. A zabranujme, aby byla Šumava nadále symbolem hranice dvou svetu. Zvláště ve sjednocene Evropě je to více než ostudne.
