Národní park Šumava v pravé poledne

Národní park Šumava v pravé poledne
Author	Jiří Neumann
Date	1999-09-01
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

Názor / Hezké teoretické, ale bohužel jen „panské“ jsou rady, kdy zodpovědnost za úspěšné dokončení likvidace kůrovcové kalamity a ochrana ostatních lesů leží výhradně na řediteli NPŠ.

Sledoval jsem se zájmem – jako bývalý provozní lesník – nedělní pořad ČT „V pravé poledne“, část věnovanou sporu o řešení současné rozsáhlé kůrovcové kalamity na Šumavě, (zvláště v 1. zónách parku) a diskusi spojenou s tolik medializovanou blokádou kácení několika ekologickými aktivisty.

Překvapil mne konečný nelogický názor zástupce těchto mladých aktivistů, sdružených zejména v Hnutí Duha. Kladl si podmínky pro možné ukončení blokády a rezolutně prohlásil, že přece v národním parku musí zásadně stromy umírat vstoje. Byla to odpověď řediteli parku na zdůvodnění zásahů v 1. zóně, bez zájmu o ochranu okolních ještě zdravých smrčin. Nepřijatelně pro mne znělo i to, že ekologům bude milejší les složený ze suchých stromů než holiny – a o ty přece v 1. zónách nejde. Zapomněl přitom, bohužel stejně jako přítomný zástupce Univerzity Karlovy, kterého si skutečně vážím, že právě kůrovec smrkový podle dlouholetých a často velmi draze zaplacených zkušeností generací šumavských lesníků se v příznivých podmínkách letošního vývoje počasí rojí několikrát do roka. Hmyz má někdy až překvapující dolet při větru, a hlavně nerespektuje žádné člověkem vymezené hranice jakýchkoliv oblastí ve smrčinách.

Návrh vytvořit kolem 1. zón parku tzv. nárazníkové pásmo, aby právě sem kůrovec nalétl z jím již napadených a plně obsazených stromů, je zřejmě taky neúčinný. S tím ostatně mají špatné zkušenosti provozní zaměstnanci Správy Národního parku Šumava (NPŠ) v jiných částech parku.

Šedá je teorie

To všechno jsou hezké teoretické, ale bohužel jen „panské“ rady, kdy zodpovědnost za úspěšné dokončení likvidace kůrovcové kalamity a ochranu ostatních lesů leží výhradně na řediteli NPŠ. Ne na aktivistech ani několika našich vědcích, byť by to mysleli nakonec sebeupřímněji. V poslední době by mohl vzniknout dojem, že snad jsou aktivisté dokonce zneužiti, při svém mládí a zápalu, někým v pozadí. Nechce se věřit, že by to mohli být někteří naši vědečtí nebo i výzkumní pracovníci. U těch bych předpokládal, že nejsou hazardéři s našimi lesy a poučí se z minulých podobných šumavských kůrovcových kalamit, které jsou podrobně zaznamenávány a vyhodnoceny. Sami přece nevěří, že si opravdu dnešní oslabený les v našich nových podmínkách hlavně půdních a klimatických, ale i dalších pomůže od kůrovce sám, že se znovu na Šumavě vytvoří skutečné dřívější pralesy. To by se podle této teorie nemělo např. zasahovat i proti případným lesním požárům apod.

Naše část Šumavy je přece cenná proto – a na to jako by se při akademickém sporu často zapomínalo – že přes rozvoj civilizace a z ní vyplývajících škodlivých nebo dokonce pro lesy zničujících činitelů je dosud zachovalá, lesy jsou kvalitní a hlavně zelené. Však právě proto byla Šumava nazvána „zelenými plícemi Evropy“ nebo „zelenou střechou“ střední Evropy. Pokud bychom přistoupili na názor, že by bylo lepší mít část tamních lesů složenou ze souší způsobených právě kůrovcem smrkovým, potom bychom ji vědomě znehodnotili, a to skutečně hazardně.

Kdo chce les souší

Kdo by potom z lidí vyhledávajících a milujících zdravou přírodu a lesy obzvláště byl „zvědavý“ na takový národní park, tak by se podstatně snížil zájem o tuto hraniční oblast, zhoršilo by se místní celkové životní prostředí a utrpěly by i okolní obce, slibující si právě od NPŠ a opravdu zelené Šumavy další prosperitu.

Po pokácených kůrovcem obsazených stromech přece nezůstanou holiny, je zákonná povinnost včas je zalesnit geneticky hodnotnými a plně stanovišti odpovídajícími dřevinami – jen tak lze vytvořit skladbu dřevin odpovídající cíli NPŠ i podmínkám dnešní Šumavy. Nic násilného přitom nemá úspěch, protože při zakládání nových lesů i při celkové ochraně lesů je nezbytné respektovat poznané nové, změněné přírodní podmínky.

Proto považuji rozhodnutí Správy NPŠ o trvání na stanoveném a ministerstvem životního prostředí schváleném postupu proti kůrovci za zcela zdůvodněné a správné z mnoha důvodů. Také za plně zodpovědné na rozdíl od stanovisek a počínání ekologických aktivistů, čas totiž pracuje proti zdraví tamních lesů. Přitom nejen mě napadá, stojí-li opravdu v pozadí blokády – jak naznačil mluvčí aktivistů – snad někteří vyučující z lesnické fakulty nebo pracovníci odborných lesnických ústavů a jiných, že asi opravdu nastal „soumrak“ lesnictví. Vždyť tak by vyučující z fakulty přiváděli svoje posluchače, doslova zapálené pro svoje budoucí povolání, dokonale na scestí propagací svých osobních názorů a stanovisek. Hlavně v tom, že si nakonec současný les u nás pomůže sám. Možná teoreticky za jedno nebo více století, ale povinností nás všech je přece předat příští generaci lesy zdravé a zelené, nikoli složené z mrtvých stromů – šedivých souší, byť by se pod nimi pomalu objevoval nový život, a to nejenom v našem Národním parku Šumava.