Na Šumavě je dost místa pro přírodní procesy i těžbu

Na Šumavě je dost místa pro přírodní procesy i těžbu
Author	Alois Mach
Date	2003-10-31
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent

Názory

Zcela legální a důležitá je potřeba obyvatel šumavských obcí znát jednoznačnou a dlouhodobou perspektivu národního parku. Tak, jak to definoval hejtman Plzeňského kraje. A také je jasné, že člověk s krátkodobými zájmy má často zcela odlišné představy o budoucnosti Šumavy, než by měla sama příroda na Šumavě.

Někdo už dnes preferuje vytěžení všeho, co je na dosah (suroviny prý mají hodnotu až teprve, když je někdo vytěží), jiný by nejraději zanechal přírodu, a nejen na Šumavě, pouze přírodním procesům. Kompromis a trvale udržitelný vývoj je snad to, na čem bychom se asi nakonec měli shodnout všichni. Jen v případě, že národní park bude obdivovanou střechou Evropy a cenným pralesem, může zajistit i dalším pokolením zasloužený zisk a podnikatelské příležitosti z cestovního ruchu. A na Šumavě je dost místa pro přírodní procesy i pro těžbu dřeva, zasaženého kůrovcem, v nárazníkových pásmech jádra parku. Po druhé světové válce bylo v německém pohraničí mnohem více pracovních sil a osídlenců než na naší straně, která byla navíc prohlášena z velké části vojenským pásmem. A tak po velkém suchu, kdy kůrovec na oslabené lesy zaútočil, Němci káceli a vysazovali, kdežto u nás jsme jaksi nestíhali. Obraz tehdy zasažených lesů u nás byl otřesný. Avšak už po několika letech bylo zřejmé, že lesům mnohem více prospělo naše nezasahování než německé kácení. Dnes se situace opakuje, ale v obráceném gardu. Kácíme my, za využití i těžkých mechanismů, a v Německu jsou ponechány zasažené lokality svým vlastním regeneračním silám.

Sám jsem tyto lesy viděl a pokud člověk hledá v uschlém lese pionýrské jeřabiny, lůžka pro semenáčky z opadávající kůry, uschlé generace stromů, které svým vlastním stínem chrání generace nastupující, různověkou a rozmanitou skladbu lesa, je svědkem velkého zázraku vznikajícího a stabilního života. Bez poškozené vrstvy humusu (k jejíž tvorbě jsou zapotřebí staletí zdravého vývoje) na povrchu i pod ním. I takový neestetický stav uschlých lesů může být při odborném výkladu přitažlivý pro objektivní a poučené turisty.

Na straně druhé, tentýž turista by měl zhlédnout dílo těžkých mechanismů, vytěžené plochy s erozí i odplavenými živinami a s poškozeným životodárným lesním pokryvem, kde člověkem zasazené stejnověké a monokulturní semenáčky často hynou a odkryté linie nevykáceného lesa jsou vystaveny vichřicím a polomům. Proto také kůrovec znovu a snadno nastupuje.

Cesta nastoupená současným vedením ministerstva životního prostředí opravdu asi není nejlepším řešením. Je třeba opět dát slovo odborníkům na přírodní procesy.

Starostové šumavských obcí potřebují oživení podnikání, investice, aktivity přitahující turisty. Je však třeba mít i při tomto procesu na paměti: turisté jsou nevděční a podaří-li se jim dopravou, odpady, zatížením životního prostředí a vandalismem poškodit právě ty hodnoty, které je přitahovaly, nemilosrdně je opustí a odjedou na jiný, ještě zachovalý kousek přírody.

Příroda je na trvalém ústupu. V tomto směru nám mohou být poučením některé, přírodě již nepodobné kraje Evropy, i celé planety, vymřelé druhy savců, hmyzu, obojživelníků, plazů, ale i rostlin. Stačí se podívat na naše louky, které dříve zářily barvami květů a hemžily životem. Dnes se často jedná o pouhou zelenou, téměř monokulturní hmotu, která se promítá i do hodnoty mléka, masa i zdraví člověka.

Proto také musíme chránit zbytky přírodního prostředí národního parku. To jsou hodnoty, na kterých by ekonomika Šumavy měla stavět. Například uzavřít pro motorová vozidla některé cenné části parku a nahradit je místní ekologickou dopravou (ekobusy, koňské potahy), podpořit investice soukromých šumavských podnikatelů, kteří vybudují na svém dvoře jizby pro ekoturistiku, s šumavskými pokrmy, potravinami, které byly získány především z čistého podhůří Šumavy, s nerušícím nočním sledováním zvěře za pomoci místních školených průvodců, vycházkami např. po stopách kůrovce, besedami a příjemným posezením s místními obyvateli (se zajímavými příběhy našich i předchozích generací), ale i s odborníky, kteří přiblíží městským a zahraničním turistům zvěř, přírodu, hospodářská zvířata.

A tohle vše obyvatelé Šumavy umějí. Stejně jako sběr lesních plodů, práci v lese, tradiční zpracování potravin. Ministerstvo pro místní rozvoj má dokonce připraveny granty a dotace na rozvoj ekologicky přijatelného cestovního ruchu. Jsem přesvědčen, že právě tohle je přijatelná alternativa tzv. tvrdé turistice, výstavbě vleků a sjezdovek na mimořádně cenných svazích.

Namísto pobytu v pionýrských letních táborech jsem mnoho svých prázdnin trávil pomocí na žních u svých příbuzných. Brambory, polévka z kyselého mléka a často i krev z bosých nohou na strništi, pastva a krmení dobytka, to byly moje prázdniny. Uvádím to však jen proto, že budu osočen, že se mi to mluví, když bydlím v Plzni. Nestěžuji si, Šumava mi vše vynahradila.