Rys zvěři neškodí, říká vědec

Rys zvěři neškodí, říká vědec
Author	Jitka Šrámková
Date	2008-02-20
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent	Luděk Bufka

Luděk Bufka ze správy šumavského národního parku dlouhodobě zkoumá život rysů. V rozhovoru pro Mladá frontaDnesříká, že šelma přináší do krajiny rovnováhu a navíc je zvěř díky ní mnohem vitálnější.

Plzeň – Šumava bývala po staletí jeho přirozeným domovem. Pak jej vyhubili lovci. Dnes patří rys, známá kočkovitá šelma, k velmi vzácným druhům.

Luděk Bufka, vědec ze šumavského národního parku, tvrdí, že zvíře zdaleka tolik neškodí zvěři, jak často říkají myslivci. Naopak. „Životaschopná populace rysa ostrovida na Šumavě a v jejím podhůří je důležitá i pro myslivce. Rys přináší do krajiny rovnováhu, díky němu je zvěř vitálnější,“ vysvětluje Luděk Bufka.

Čas od času se objeví zprávy, že někde řádil rys, že učinil myslivcům nedozírné škody. Je člověku nebezpečný?

Rys se lidem vyhýbá, žije velice skrytě, takže pro nás vědce je jeho sledování velice obtížné. Proto využíváme sledování s pomocí GPS systému.

Kolik rysů tak sledujete?

Jeden rys je označen na bavorské straně v rámci partnerského projektu, jednu šelmu jsme označili na české straně. Tu se nyní snažíme odchytit a přeznačit, protože baterie v GPS zařízení se v nejbližší době vybije. Máme v plánu označit ještě několik dospělých zvířat, abychom mohli populaci detailně zmapovat.

Co s pomocí GPS vyzkoumáte?

Sledujeme, v jakém teritoriu se rys pohybuje, kde žije a co v které chvíli podniká.

Jak silná je populace rysů na Šumavě? Ubývá v posledních letech těchto vzácných šelem?

Celkem se v jižních a západních Čechách a na navazující německé a rakouské straně pohybuje kolem 60 rysů. Od poloviny devadesátých let je populace v oblasti horské Šumavy stabilizovaná. Žije tam odhadem 30 šelem. Důvodem stability je vyvážený vztah k hlavním druhům kořisti. Ke kolísání počtů docházelo v minulosti v podhůří Šumavy.

Bylo to tím, že zvířata cítila nebezpečí ze strany myslivců?

I to mělo vliv. Aby se zamezilo ilegálnímu lovu, uvažovalo se v 90. letech o jeho povolení.

Myslivci argumentují tím, že rys snižuje počty zvěře a že při lovu je vlastně konkurentem myslivců. Říkají také, že kvůli rysovi je zvěř ostražitější a je těžší ji ulovit. Jak je možné myslivce přesvědčit?

Říkám jim, že rys přináší do krajiny rovnováhu. Zvěř se chová přirozeně, díky rysovi je vitálnější. I sami myslivci to uznávají, díky rysovi je zvěř i trofejově zajímavější. Myslivec by měl mít radost, že loví například srnce, který se chová v přírodě přirozeně. Říkám jim, že jakýkoli nepřirozený zásah do krajiny včetně přikrmování má neblahý vliv na populaci zvěře. Přikrmování může například vyvolat soustředění zvěře a kočka tam pak může zabít i několik kusů srnčího nebo jeleního. Když se to stane v malé honitbě, tak to myslivci považují za velkou ztrátu. Takže často vyvinou obrovský mediální tlak vedený v osobní rovině, přestože se tam rys třeba čtyři roky předtím vůbec neukázal. Ale lidé už si neuvědomí, že podmínky byly nepřirozeně nastavené. Reakce myslivců jsou dány i ekonomikou.

Majitelé pozemků někdy nastaví neúnosně vysoký nájem honiteb, a myslivci jsou tak ve vleku finančních problémů. Přitom by měli mít na srdci ekologickou rovnováhu v honitbě.

Vaší snahou je zvýšit počty rysů na Šumavě?

Je to původní druh, který s sebou nese zvýšení stability přírody i vitality ostatních druhů. Proto hlavní náš cíl není zvýšit počty tohoto druhu, ale zachovat životaschopnou populaci. Jde nám o jistotu, že rys na Šumavě přežije i v následujících generacích. Životaschopnost se odvíjí i od toho, jestli je populace geneticky izolovaná. Dobré je, aby byly šumavské šelmy v kontaktu s dalšími populacemi, třeba s rysy v Beskydech. Vliv má samozřejmě i tlak mysliveckých sdružení na odlov zvířat. To všechno spolu soutěží a rozhoduje o přežívání rysí populace.

Jaká další nebezpečí na rysa číhají?

Stejně jako pro ostatní velké savce je problémem nárůst automobilové dopravy, protože frekventované silnice i dálnice fungují jako bariéry, které snižují prostupnost krajiny. Rys pak jen těžko migruje. Omezuje se tak kontakt a tok genů mezi populacemi, čímž se snižuje jejich životaschopnost. Navíc stále víc zvířat umírá pod koly vozidel.

Jak se rys na Šumavu dostal?

Dnešní populace je výsledkem znovuvysazení tohoto původního druhu v 70. a 80. letech.

Kdo je Luděk Bufka

– Pracovník Správy národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde se věnoval výzkumu drobných savců V národním parku k nim přibyli i velcí savci, mezi nimi i rys ostrovid Třiačtyřicetiletý Luděk Bufka se ve volném čase věnuje popularizaci vědy, například formou přednášek