Tunel do Šumavy

Tunel do Šumavy
Author	František Urban
Date	2003
Source	Nika
Genre	tisk
Respondent

Ve středu 30. ledna se v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR projednával poslanecký návrh na vydání zákona, kterým se vyhlašuje Národní park Šumava.

Dosavadní projednávání tohoto návrhu vyvolalo ostrou, bohužel však ne věcnou polemiku o tom, kdo má v Šumavském národním parku hospodařit. Zastupitelé šumavských obcí i pracovníci ochrany přírody jsou zaskočeni pozměňovacím návrhem jednoho z předkladatelů návrhu zákona, poslance Ambrozka, podle kterého se správě národního parku zákonem ukládá založit obecně prospěšnou společnost, která bude vykonávat manažerskou a hospodářskou činnost v národním parku.

Ministr životního prostředí Miloš Kužvart označil tento návrh za tunel do národního parku. Toto odhalení vyvolalo ihned proti němu nevybíravé útoky.

Pozměňovací návrh poslance Ambrozka znamená pro národní park opravdu velké nebezpečí z několika důvodů.

Zakládání a právní postavení obecně prospěšných společností je upraveno zákonem č.

248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, z něhož jednoznačně vyplývá, že obecně prospěšná společnost je nestátní soukromou právnickou osobou, která má vlastní majetek. Zakladatelem společnosti může být i stát, musí však při založení vložit do obecně prospěšné společnosti peněžitý nebo nepeněžitý vklad, jehož výše nebo hodnota musí odpovídat objemu činností, pro jejichž zajišťování je společnost zřízena. Více než milion korun, které by musela vložit do založení obecně prospěšné společnosti, správa národního parku prostě nemá. Nepeněžitým vkladem by musel být ať již movitý, nebo nemovitý majetek státu, se kterým nyní správa národního parku hospodaří. Pokud ovšem stát vloží do obecně prospěšné společnosti majetek, stává se tento majetek podle zákona vlastnictvím obecně prospěšné společnosti. Dochází tedy k faktickému odstátnění, resp. k privatizaci takového majetku.

Pokud se obecně prospěšná společnost zadluží, nebo špatně hospodaří, dojde k její likvidaci. Veškerý majetek ve vlastnictví společnosti tvoří podle zákona součást její likvidační podstaty a použije se k uspokojení pohledávek věřitelů. Lze si snadno představit cílené zadlužení obecně prospěšné společnosti, vedoucí k její likvidaci s následným přechodem jejího majetku do soukromých rukou, což lze bez nadsázky nazvat tunelováním. Takovému postupu nezabrání ani eventuální zákaz zcizení majetku, který by mohl být stanoven v zakládací listině společnosti.

Obecně prospěšná společnost není vhodnou právní formou subjektu, kterému by mělo být svěřeno hospodaření se státním majetkem, tím méně s majetkem na území národního parku. Předkladatelé pozměňovacího návrhu si zřejmě neuvědomují nebezpečí spočívající v neprůhlednosti hospodaření společnosti a v malém vlivu správní rady společnosti a její faktické vedení. Jejich argumentace svědčí o tom, že nemají dostatečné znalosti ani zkušenosti s fungováním obecně prospěšné společnosti. Jejím prosazováním jen potvrzují, že se stali hříčkou v rukou těch, kdo se snaží dostat za každou cenu k rozsáhlému a velmi hodnotnému majetku státu na území národního parku.

Není obvyklé v žádném státě s vyspělou a dobře organizovanou ochranou přírody, aby se stát zbavoval přímého řízení majetku v národních parcích, obvykle v nejvyšší ochranářské kategorii. V mnoha státech světa je snaha o přímé podřízení národních parků státu cílem ochranářského snažení. Je podivuhodné, že v České republice má dojít k právě opačnému procesu.

Návrh zákona nebyl přijat, ale byl vrácen k novému projednání ve výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Lze jen doufat, že poslanci budou při novém projednávání a schvalování návrhu zákona o Národním parku Šumava dostatečně zodpovědní, aby zvážili rizika takového pozměňovacího návrhu, a že nedopustí vytunelování Šumavy.

Ing. František URBAN, předseda Rady Národního parku Šumava, člen IUCN