Zákon o Šumavě padl

Zákon o Šumavě padl
Author	Eliška Bártová
Date	2002-02-04
Source	Respekt
Genre	tisk
Respondent

Bojovníci proti národnímu parku hledají mocné spojence

Návrh zákona o Národním parku Šumava byl minulý týden vrácen do výboru a podle ministra Kužvarta se do voleb už asi neprojedná. Přesto se však společně se zákonem vynořily polozapomenuté otázky. Jak vlastně spravovat park? Rozprodávat pozemky ve třetích zónách? Znovu se otevřela i ožehavá diskuse o zmenšení jeho rozlohy. „Tlak kolem Šumavy je dávný,“ glosuje to Kužvartův někdejší předchůdce v křesle ministra životního prostředí Ivan Dejmal. „Žije tam zvláštní uskupení lidí, kteří 4O let bydleli vedle ostnatých drátů. A blízkost hranic je velmi láká k pokusům tu krajinu komerčně využít.“

Šumavští lyžníci

V Chráněné krajinné oblasti Šumava, pár kilometrů od hranic Národního parku, leží dvoutisícová obec Horní Planá. Do jejího katastru spadá kromě části turistického ráje u nádrže Lipno i kousek národního parku. A právě z jeho sevření chce malý městys už dva roky vysvobodit dva a půl tisíce uvězněných hektarů půdy. „Deset let existence parku nám nepřineslo vůbec nic dobrého, jenom problémy,“ říká planenský starosta Jiří Hůlka (nezávislý). „Z jedné strany nás svírá park a z druhé vojenský prostor, ale my se chceme rozvíjet – lidé potřebují práci a město turistický ruch.“ Během léta sice do Plané dorazí zhruba 6000 rekreantů a sehnat volné pracovní síly je obtížné, v zimě ale hlahol umlká. A pan Hůlka už od nástupu do funkce v roce 1994 ví, jak městečku pomoci: „Stačilo by tady ze Smrčiny natáhnout sjezdovku,“ ukazuje na mapě kopec v nejpřísněji chráněné zóně parku. „Přinesla by okolo čtyř stovek pracovních míst a přilákala by zhruba dva tisíce lidí za zimu. To je podle mě jediné východisko,“ říká starosta, sám vášnivý lyžař. Na běžecké tratě, které by taky mohly přilákat turisty, prý nemá dostatek financí: „To bychom mohli zaplatit jedině ze zisku na sjezdovce.“ Výstavbu sjezdovky a nutného betonového parkoviště v národním parku ale nikdo nepovolí. „Byl by to nevratný krok, který by zničil spoustu hektarů vzácného lesa,“ říká tiskový mluvčí správy parku Zdeněk Kantořík. A to je důvod, proč starosta Hůlka nechce chráněné území za humny mít. „Oni sami kácejí v nedotknutelných zónách dřevo pro překupníky a nás budou poučovat,“ stěžuje si na vedení správy. „My bychom určitě nehospodařili hůř než oni a o zmenšení parku budeme bojovat dál.“ V tomto boji je věrným spojencem planenských i starosta Nové Pece Jan Jelen (nezávislý). „K čemu nám je park, když tady jsou lidé na podporách?“ komentuje situaci šéf sedmisethlavé obce, kde je v zimě až třicet procent dospělých na podporách. „Jsem přesvědčen, že sjezdovka by náš kraj ohromně ekonomicky pozvedla. Běžecké tratě tady neuživíme, takže jiné cesty není.“ Pokud se sjezdovou trať nepodaří prosadit, je starosta rozhodnutý opustit po třinácti letech starostování Novou Pec: „Možná tu park znovu vysadí rysy a bizony a my abychom se pak oblékali do kůží a jedli kořínky,“ říká. „Tak to tedy ne. To odsud raději odejdu a se mnou všichni ostatní.“

Park na prodej

Starostka Borové Lady Stanislava Barantálová (nezávislá) naopak považuje vlastnictví půdy v národním parku za výsadu. A té se její obci s 280 obyvateli dostalo požehnaně: na území parku Šumava leží pětadevadesát procent katastru. Borová Lada začala kvůli tomu sama podnikat. „Pronajímáme 25 ubytovacích lůžek, hospodu, obchod a provozujeme tábořiště,“ vypočítává paní Barantálová výdělečné aktivity své vsi. Nezaměstnanost se zde pohybuje mezi 4 a 10 %. „Je to právě krásná příroda parku, která sem turisty přitahuje,“ soudí starostka. V obci jsou celkem tři restaurace a zhruba 220 lůžek, sezóna zde trvá od května až do Nového roku. I přesto, že Borová Lada nevlastní žádnou sjezdovku, je schopna udržovat v zimě 50 km běžeckých tratí. „Pokrýváme to zisky z léta, ale máme i několik sponzorů. Pomáhají i místní podnikatelé,“ říká starostka. Problémem číslo jedna je však pro Borovou Ladu prodej pozemků parku. Pozemkový fond totiž už dva roky nabízí k prodeji státní pozemky ve třetí zóně národních parků. Přednostní právo na polovinu pozemku mají zemědělci, kteří na něm hospodaří, druhou polovinu pak stát nabízí jako náhradní restituci za symbolickou cenu. Například pozemky u Borové Lady se prodávají kolem jedné koruny za metr čtvereční. „Bojím se, že restituční pohledávky už dávno předtím nakoupili spekulanti, kteří tím dostanou do rukou půdu, na které hospodaří naši lidé,“ říká paní Barantálová. Stalo se to už během té doby, co prodeje běží? „To ne,“ říká starostka. „Ale velký humbuk začal vlastně až nyní, kdy po nás fond chce, abychom dali pozemky k dispozici. Příští týden musím předložit největší území svého katastru.“ I proto se těšila na zákon, který chtěl státní pozemky v parku převést do vlastnictví obcí. Nyní, když návrh padl pod stůl, doufá starostka Borové Lady v pomoc ministra Kužvarta: společně s představiteli sedmi dalších obcí mu poslala žádost, aby prodeje dočasně zastavil. „Dopis jsem dostal,“ říká Kužvart. „Chystám se požádat vládu, aby pozastavila obchod se šumavskými pozemky do chvíle, kdy bude přijat zákon.“