Zachovejme Šumavu zelenou

Zachovejme Šumavu zelenou
Author	Mirjam Čech
Date	2004-05-18
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

Šumava je jedinečným a ve střední Evropě ojedinělým přírodním územím. Je významným prameništěm. Geograficky je důležitou oblastí, ovlivňující ekologickou stabilitu střední Evropy. Šumava je i zajímavým sídelním útvarem, kde v panenské přírodě od pradávna žijí lidé, vyvíjejí se typická řemesla a specifická kultura.

Jako každé rozsáhlé území má i Šumava své problémy spojené s demografickým vývojem šumavských obcí a vývojem přírodních podmínek. Zatím je zde nedostatek pracovních příležitostí, na mnohých místech ještě chybí občanská vybavenost. Vedle překrásných typických šumavských lesů jsou zde i lesní porosty, založené již před 130 lety geneticky nevhodným smrkem z nížin, a je zde řada lokalit, kde chybějí listnáče. To ovlivňuje stabilitu lesních porostů vůči větru, sněhu, ale i tolik nebezpečnému kůrovci.

Protože v současné době dochází k celkové výměně vedoucích pracovníků Správy národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava a bude se pravděpodobně zpracovávat nová koncepce odborné a řídící činnosti, chtěl bych uvést několik doporučení. Veškerá odborná činnost by měla být zaměřena k tomu, aby Šumava byla trvale zelenou střechou Evropy. Pokud se to novému vedení podaří, bude to jeden z významných příspěvků pro záchranu životního prostředí Evropy a současně dar ostatním evropským zemím při vstupu České republiky do Evropské unie. Aby nenastalo nevratné poškození Šumavy, měla by být tvorba nové koncepce svěřena špičkovým, vysoce vzdělaným odborníkům profesně zaměřeným na ekologii, krajinné inženýrství, lesní hospodářství, zemědělství, vodní hospodářství a rozhodně i na demografii. Každou změnu současně platného Plánu péče o národní park je nutno konzultovat s územními orgány, tj. s obcemi, které se nacházejí na území národního parku a chráněné krajinné oblasti, a s příslušnými krajskými úřady. Každá zásadní změna by měla být odsouhlasena ministerstvem životního prostředí jakožto vrcholným orgánem ochrany přírody. Bezpodmínečně nutná je i dohoda o společném postupu v ochraně přírody se sousedy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, a to jak zahraničními, tak i vnitrozemskými, především s Bavorským národním parkem, doma pak s Lesy České republiky a s ostatními, v sousedství hospodařícími subjekty, které společně se správou nesou za celý územní celek Šumavy plnou odpovědnost. Přechod od lesů, kde se po staletí hospodařilo, k lesům s přirozeným vývojem je časově omezený proces, během něhož je účelné mít pod kontrolou poškozování lesních porostů abiotickými a biotickými činiteli (vítr, sníh, kůrovec). Před odpovědným stanovením rozsahu bezzásahového pásma Národního parku Šumava je nutno: dokončit a upřesnit genetický průzkum lesních porostů, podle výsledků tohoto průzkumu a dalších podmínek upravit zóny ochrany přírody s následnou úpravou režimu v jednotlivých zónách včetně vymezení ploch pro přirozený vývoj lesních porostů a vyhodnocení ekologických a ekonomických důsledků zmíněných opatření.

Dále doporučuji vykonat podrobný průzkum současného stavu návštěvnosti včetně kvalifikovaného odhadu rozvoje cestovního ruchu. Výsledky budou v dané oblasti podkladem k usměrňování podmínek pro tzv. měkkou turistiku, která je k přírodě šetrná a návštěvníka plně uspokojuje (pěší turistika, cykloturistika, běh na lyžích, výcvik sjezdového lyžování).

Národní park Šumava má veškeré podmínky k tomu, aby ukázal cestu, jak vykonávat ochranu přírody s člověkem a pro člověka a jak obrovský význam má k přírodě blízké hospodaření a nastolení samoregulačních funkcí lesa a jak cenné jsou mimoprodukční funkce lesa.

Spokojený a plnohodnotný život místních obyvatel je pro utváření celého území Šumavy jeden z nejdůležitějších faktorů. Proto moudré a k přírodě citlivé stanovení demografického rozvoje jednotlivých obcí na území národního parku je pro utváření územního celku Šumavy rozhodující.

Nezastupitelnou odpovědnost za rozvoj Velkého územního celku Šumavy nese na území národního parku útvar státní správy, který zcela nekompromisním, ale přitom citlivým způsobem dbá na dodržování platných zákonů a na zákonný postup při plnění plánu péče. Společně s odbornými útvary správy pak pečuje o to, aby Šumava i při plnění mezinárodních pravidel pro národní parky v Evropě zůstala zelená a plnila tak skutečnou funkci zelené střechy Evropy.

Protože se jedná o velice závažnou problematiku, doporučuji přizvat k posouzení návrhu nové koncepce péče o Národní park Šumava nejen vědecké orgány a organizace, ale i širokou lesnickou a vodohospodářskou veřejnost. Jde o provozní pracovníky s mnohaletou zkušeností místních lesních hospodářů a pracovníků povodí řeky Otavy a Vltavy, kteří by se měli otevřeně vyjádřit jak k návrhu nové koncepce, tak k důsledkům její realizace.

Pokud se novému vedení Národního parku Šumava podaří alespoň některé z uvedených námětů splnit, setká se s plnou podporou trvale žijících obyvatel i spokojených návštěvníků Šumavy. Závěrem bych rád poděkoval odstupujícímu vedení Národního parku Šumava za vše, co bylo ve prospěch rozvoje Šumavy vykonáno, a nebylo toho málo. Například zpracování odborné části plánu péče, nový lesní hospodářský plán, stanovení režimu v jednotlivých zónách ochrany přírody, boj s přemnoženým kůrovcem, nová informační střediska, nové provozní budovy lesních správ a další. Nově nastupujícímu vedení Národního parku Šumava přeji do odpovědné a náročné práce hodně zdaru a veřejnou podporu.

Prof. ing. Mirjam Čech

Autor článku působil jako lesní hospodář v západní části Šumavy, byl ředitelem Ústavu aplikované ekologie a ekotechniky České zemědělské univerzity a děkanem lesnické fakulty v Praze. Krátce působil jako vedoucí útvaru ředitele Správy národního parku a CHKO Šumava. Dnes je členem společné pracovní skupiny obou krajů, Jihočeského a Plzeňského, pro problematiku Šumavy.