Zelené smrčky, suché pahýly

Zelené smrčky, suché pahýly
Author	Václav Janouš
Date	2008-07-14
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent

K věci

Úzká asfaltová cesta rozděluje šumavský les na dva naprosto odlišné světy.

Nejstarší bezzásahovou plochu nad Roklanskou hájenkou a uměle vysázený palouk smrčků.

Divadlo přírody, které se vám odehrává před očima, je neuvěřitelné. Na jedné straně jsou mladé stromky všechny stejně vysoké, vysázené v řádcích, a mezi nimi jen vysoká tráva s blyštícími se kapkami rosy.

Na druhé straně leží popadané kmeny, jeden přes druhý. Jsou obrostlé mechem tak důkladně, že vypadají jako jedna velká načechraná peřina. Větve omotává jako chobotnice divoce rostoucí tráva.

Jakoby navzdory všem dohadům ekologů, ochranářů i lesníků si nové mladé stromky rostou doslova kde se jim zlíbí. I na vyvráceném pařezu po statném stromu. Za hustým houštím majestátným a pomalým krokem prochází pět jelenů s parohy, jaké by chtěl mít pověšené na stěně každý myslivec. Přechází z jednoho světa do druhého. Tam, kde jsou stromky v řádcích, dříve lesníci káceli stromy a uměle vysazovali nové. Na tlejících kmenech rostou naopak spontánně bez pomoci člověka. Tak vypadá pravá divočina. I se smutným pohledem na suché stromy – tedy přesněji na suché kmeny bez kůry a větve bez jehličí.

Jen těžko můžete najít lepší místo, kde stačí otočit hlavu a přemýšlet, co je pro šumavské lesy lepší: ponechat vše na přírodě nebo kácet.