Šumavou ze svobody do opony, 2013, O letech, které otřásly nejen Šumavou

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 06:52, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumavou ze svobody do opony, 2013, O letech, které otřásly nejen Šumavou |Author=Vladimír Horpeniak |Date=2013 |Source=Rouč…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání
Šumavou ze svobody do opony, 2013, O letech, které otřásly nejen Šumavou
Author Vladimír Horpeniak
Date 2013
Source Roučka, Zdeněk: Šumavou ze svobody do opony. Vzpomínky na Železnorudsko 1930–1970
Genre průvodce
Respondent

Nezávislý publicista Zdeněk Roučka patří k těm historikům, kteří jsou bytostně přesvědčení o velké a nezastupitelné vypovídací schopnosti fotografie jako úžasného historického pramene. Skvěle nás o tom přesvědčují jeho předchozí úspěšné fotografické knihy, a to nejen o jeho milované Šumavě. Pro svůj nejnovější obraz historie Šumavy si Roučka zvolil rozmezí let 1930–1970, tedy dobu nejdramatičtějších událostí a nejvíce diskutovaných situací našich moderních dějin. Tentokráte nezabírá záměrně celou Šumavu, ale věnuje se výhradně pohraniční oblasti Železnorudska včetně jeho bavorské části, aby tím lépe mohl přiblížit příběhy česko-německého soužití, ale i skutečnost příkrého rozdělení mezi těmito národy ve 20. století. Na příkladu Železné Rudy a okolí tu před námi vystupují nejen novodobé dějiny Šumavy, ale i v odrazu celá rozporuplná moderní historie naší vlasti i tehdejší Evropy.

Přesvědčivost Roučkových knih spočívá v působivém řazení kvalitních historických snímků do dějové osy, což v případě tohoto díla byl úkol značně nesnadný. K tomu autor dodává: „Shromažďování fotek trvalo v podstatě téměř tři roky, bylo neskutečně těžké dát dohromady obraz těch dramatických dob. Doslova mravenčí detektivní práce!“ Přesto, že se jedná o obrazovou publikaci, velký význam spočívá také v podrobných popiscích, které přes svou lapidárnost sdělení se snaží objektivně líčit události a neobcházet dodnes choulostivá témata. Autor k tomu využil množství odborné literatury, archivních dokumentů, ale také četné osobní rozhovory s pamětníky ze Železné Rudy, se šumavskými Němci a sousedy z druhé strany hranice. Roučka v sobě vzácně spojuje zaníceného badatele i zkušeného publicistu. Proto se mu tak skvěle daří zpracovávat široký záběr těžkých historických témat a zároveň je s citem a srozumitelností sdělovat širokému spektru „diváků“ a čtenářů svých fotografických knih. Historii nelíčí v samostatných separovaných pojednáních, ale jevy, události a děje v knize komentuje strhujícím způsobem v drobných textech přímo pod jednotlivými fotografickými obrazy. Činí tak s novinářskou lapidárností, ale zároveň s vynikající literární obratností na základě obdivuhodné znalosti a propojení nesmírného množství historických fakt. Ve spojení s tímto průvodním slovem se sled historických snímků dynamicky proměňuje doslova „v jedno fotografické kino“.

Podmanivě a podivuhodně plasticky nás staré fotografie vtahují do víru událostí neklidného 20. století, jak se projevily nebo odrazily v jedné z nejvíce exponovaných částí Šumavy. I z příběhů železnorudského pohraničí se dá vytušit, že národnostní politika mladého československého státu v mnoha ohledech nesplňovala očekávání početné německé menšiny. Důsledky hospodářské krize třicátých let těžce dopadly především na méně rozvinuté pohraniční oblasti, kde nezaměstnanost rostla rychleji než jinde. Neradostná ekonomická situace tu vedla k radikalizaci politických názorů a postojů a sílil zde negativismus. Mnoho československých Němců vidělo v Hitlerově Německu vzor, jak tíživé hospodářské problémy efektivně a rychle překonat. Sudetoněmecká strana Konráda Henleina, která i na Šumavě získala značnou podporu, se stala nástrojem rozbití ČSR. Mohli bychom se také zamýšlet nad tím, jak a proč se to stalo, že prostí dělní obyvatelé zcela odlehlých lesních samot, ke kterým sotva kdy doputovaly noviny či rozhlasový přijímač… zvedali ruku pro Henleina, Hitlera… Chtěli opravdu všichni neodvolatelně do Říše…? Mnichovská dohoda otevřela cestu Hitlerovi, a tak tragicky nadlouho zamíchala kartami lidských osudů… Válečné dny přinesly německým Šumavanům trpké rozčarování. Byli to především Němci z okupovaných pohraničních území ČSR, kdo Hitlerovi zaplatili opravdu krvavou daň. Odhaduje se, že ve válce jich padlo a zahynulo 170.000. Žhavým tématem historického bádání i vášnivých polemik na německé i české straně, zvláště v posledních letech, je tzv. odsun. Zvláště pro německé Šumavany je tato historická skutečnost traumatem, z něhož se mnozí nevzpamatovali dodnes. České trauma naopak pramení ze strachu přiznat si temná pozadí odsunu.

Detailním obrazem, objevně jako snad nikdo před ním, dokládá Zdeněk Roučka i poválečná léta a desetiletí v šumavském pohraničí, které se nadlouho stalo onou smutně pověstnou „Pevnou hrází socialismu a míru“. Rovněž pro dobu komunistické totality se mu Železnorudsko jeví obrazově strhujícím územím právě pro možnost retrospektivně srovnávat jeho domácí část s bavorským – západoněmeckým protějškem za železnou oponou, kam fakticky od nás nikdo nesměl a kde se vývoj ubíral zcela jinými cestami. Na naší straně téměř válečná zóna, kdysi kulturní krajina proměněná ve zdevastované hraniční pásmo a rozsáhlý vojenský prostor. Zátarasy, ostnaté dráty pod vysokým napětím, ostře nabité zbraně obrácené v podstatě proti všem těm doma, kteří toužili po svobodě… Jako kontrast z opačné strany Bavorský les, přístupný tamější veřejnosti téměř až na hraniční čáru, území, které od 60. let patřilo k nejvyhledávanějším turistickým a rekreačním oblastem moderního západního Německa. Právě toto srovnání poválečného vývoje je dalším ze silných momentů celé knihy. V kolika z nás ještě přetrvávají ta pověstná klišé, v nichž si sami sobě ulevujeme ve vnímání novodobé historie i sousedního (skutečně demokratického!) západního Německa. Musíme si však přiznat, že jsme žili v jakémsi vakuu, které nás za dlouhá léta těžké propagandy stavělo do role nedůvěřivých obyvatel, majících z politického systému směrem na Západ jisté obavy a snad i strach. Stále a do omrzení opakované slogany o „nezaměstnanosti, kapitalismu, zlých imperialistech, revanšistech, vykořisťování člověka člověkem, hrozbě války…“ se postupně ukládaly a jako svízel ulpívaly v povědomí našich obyčejných lidí, kteří pod tlakem režimu žili v absolutní informační izolaci. Stačí se zamyslet a vzpomenout! Autor knihy nemá žádná tabu, a čtenářům tak předkládá často velmi nepříjemné skutečnosti a souvislosti, o nichž nemůžeme vědět a nenajdeme je často ani v žádných archivech.

Z pohledu dneška (zejména mladé generace), kdy po turistických cestách se samozřejmostí překračujeme česko-bavorskou hranici libovolně tam i sem a užíváme si volného pohybu po zemích Evropy, by se mohla zdát doba s absurdní železnou oponou v době studené války jako něco velmi vzdáleného a nepochopitelného… Právě proto sdílím s autorem knihy přesvědčení o naléhavé potřebě budovat a obnovovat historickou paměť zvláště o nedávných časech, které se ve svých důsledcích dotýkají téměř každého z nás… Myslím, že toto poslání díky nevšednímu tvůrčímu zaujetí autora i mimořádné přesvědčivosti historické fotografie se Zdeňku Roučkovi daří naplňovat skvěle. Spolu s předchozími třemi knihami o minulosti Šumavy (Šumavou Karla Klostermanna, Tenkrát na Šumavě, Předválečnou Šumavou) vytváří tato Roučkova nejnovější publikace zcela jedinečný obrazový monument, sérii zachycující celé jedno století historie Šumavy od poloviny 70. let 19. století. Vznikl tak unikátní soubor obsahující celkem 1000 těch nejcennějších historických fotografií Šumavy!