Zobrazení zdroje stránky Část šumavských jelenů stále nepřekračuje bývalou „železnou oponu“

{{MediaBankArticle
|Title=Část šumavských jelenů stále nepřekračuje bývalou „železnou oponu“
|Author=Václav Míka
|Date=2006-04-06
|Source=Haló noviny
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Šumava – Speciální výzkum, který má přinést poznatky o chování jelenů, srn a další zvěře a jejich vlivu na obnovu lesa, probíhá v současnosti na Šumavě. Projekt spočívá v nasazování obojků vybraným skupinám zvěře. Díky družicovému zaměřování je tak umožněno podrobné sledování pohybu jelenů, srn a rysů. Prvních 10 obojků bylo nasazeno jelenům v loňském roce, letos budou sledovací obojky nasazeny 20 srnám.

První výsledky sledování jelenů jsou poměrně překvapivé. Asi polovina ze sledovaných kusů se chovala, jako kdyby u hranic stále existovaly technické zátarasy. Jeleni tak zůstávali pouze na českém území. Rozdíly jsou i u rozlohy teritoria, které jednotliví jeleni ke svému životu potřebují. Zatímco tříletý „Vincek“ se pohyboval po areálu o rozloze 12 200 hektarů, jeho stejně starý soukmenovec „Richard“ si vystačil jen s 2370 hektary! Prostřednictvím telemetrie bylo sledováno také 16 rysů. Tento druh šelmy se na Šumavě objevil relativně nedávno. Odhaduje se, že v současnosti zde žije již asi 80 kusů, v průměru jeden na 100 čtverečních kilometrů. Jde totiž o samotářské zvíře, které se živí lovem menších živočichů. Na Šumavě byl ale zaznamenán případ, kdy rys ulovil dokonce i laň. Rys se v poslední době rozšířil z hor i do lesnatějších oblastí českého vnitrozemí.

Kromě výše uvedených živočichů se uvažuje také o sledování chráněného tetřeva, především kvůli tomu, že dosud nejsou úplně známé příčiny prudkého poklesu jeho populace v posledních desetiletích. Cena sledovacího obojku je poměrně vysoká, pohybuje se okolo 100 000 Kč a jeho životnost jsou asi tři roky. Projekt financuje ministerstvo životního prostředí.

Kromě sledování vybraných skupin živočichů se na Šumavě zabývají také obnovou populace puštíka bělavého. Tento druh byl ve 30. letech minulého století považován na Šumavě za zcela vyhynulý. Postupně se ale podařilo, i díky vysazování puštíka v bavorské části Šumavy, obnovit životaschopnou populaci. Nyní se s ním mohou setkat obyvatelé nejen v oblasti národního parku, ale dokonce i na Sušicku a Horažďovicku. Ředitel šumavského parku Alois Pavlíčko naznačil, že se uvažuje i o obnově populací medvědů a vlků. V současnosti ale tato otázka není aktuální. Proti případným vysazením těchto na Šumavě kdysi hojných druhů by se totiž pravděpodobně hlasitě postavili místní obyvatelé. Proto by jejich vysazení musela předcházet rozsáhlá osvěta. Navíc současné vedení národního parku dává přednost přirozenému šíření původních druhů na Šumavu z oblastí jejich současného výskytu.

Spíše než s medvědy a vlky se na Šumavě její návštěvníci mohou čas od času setkat s losem, zvířetem rozšířeným ve Skandinávii, kde je také přísně chráněno. V této souvislosti je zajímavé, že los přísnou ochranu nepožívá například na německém území. Podle Pavlíčka je tak možné, že kdyby se toto severské zvíře zatoulalo do honitby v bavorské části Šumavy, tamním lovcům by nic nebránilo v jeho odstřelu.