Zobrazení zdroje stránky Alternativou uschlého lesa jsou holiny

{{MediaBankArticle
|Title=Alternativou uschlého lesa jsou holiny
|Author=Magda Jonášová
|Date=2007-03-08
|Source=Plzeňský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Vzhledem k tomu, že se zabývám ekologií lesa a vývoj smrčin po kůrovci podrobně sleduji již téměž 10 let, musím reagovat na nepravdy v článcích pánů Jirsy a Viceny (Deník 20. 2.) K velkému množství polomů opravdu přispělo dosavadní hospodaření, ale ne tím, že by park proti kůrovci nezasahoval, ale právě naopak. Bezzásahové zóny tvoří naprosté minimum rozlohy parku, kompaktní bezzásahová zóna stále neexistuje a asanace kůrovce i v nejvyšších horských polohách vedly pouze k otevírání porostů a následným polomům. Jen tam, kde byly zelené stromy chráněny suchým porostem a v porostech s hloučkovitou strukturou, které vznikly přirozeně (které ale pan Vicena nepovažuje za hezké) se polomy nekonaly.

Polomy v celých jižních Čechách rozhodně nelze svádět na správu parku, ale pouze na pokračující smrkové plantážnictví státních lesů, které se dávno přežilo v celé civilizované Evropě, pouze značná část českých lesníků a politiků to stále nechce vidět. Je zajímavé, že zatímco tyto opravdové smrkové plantáže po celé republice jim evidentně nevadí, neustále nazývají smrkovými monokulturami horské smrčiny v národním parku. Většina uschlých porostů na Šumavě je právě v zóně horských smrčin, kde listnáče (až na jeřáb a místy přimíšený buk) přirozeně nerostou, a cílem tam tedy není smíšený les. Tyto porosty se po kůrovci velice úspěšně samovolně obnovují, protože kůrovec v nich není žádný cizí škůdce, ale původní druh, důležitý pro jejich obnovu. Nová generace lesa vyrůstá právě až poté, co starý porost sežral kůrovec. Ale dokonce i v uschlých, ne zcela původních lesích, ovlivněných minulým hospodařením, nyní vzniká strukturovaný porost, do kterého se velice dobře šíří jeřáb a buk. Takto přirozeně vzniklé porosty začínají mít přirozenou hloučkovitou strukturu a lze očekávat jejich větší odolnost proti větru a kůrovci.

V žádném případě tedy neobstojí argument, že v bezzásahových zónách nový les nevznikne, či že vzniknou monokultury smrku. Na tato tvrzení máme, na rozdíl od propagátorů zásahů, vědecky podložená data, a výsledky jsou běžně dostupné v publikacích. Poučky o škodlivosti kůrovce platí pouze pro smrkové plantáže na dříví. Těm, kteří je chtějí aplikovat v národním parku, lze jen stěží uvěřit, že jim nejde o dřevo.

Je třeba si uvědomit, že alternativou uschlého lesa není zelený les, ale holiny. Nezodpovědným experimentem bylo vytvoření rozsáhlých holin v centrální části Šumavy pod záminkou boje s kůrovcem. Byly totiž vytěženy všechny stromy, včetně těch odolných jedinců, kteří přežili nálet kůrovce a těžbou byly zničeny i semenáčky různého stáří. Pak byly holiny vysázeny stejnými stromky a jako výsledek lze očekávat stejnověký porost. Totéž, co pro asanaci kůrovce, platí i pro zpracování polomů. Existuje mnoho vědeckých studií dokazujících nebezpečí zpracování polomů pro další obnovu lesa. V současných i plánovaných bezzásahových zónách parku je proto nutno se jakýchkoli zásahů vyvarovat, tak jak je to běžné a úspěšně vyzkoušené v evropských národních parcích. Všichni politici, kteří vytvoření standardního národního parku neustále brání, by měli převzít osobní zodpovědnost za degradaci území.

RNDr. Magda Jonášová, PhD.

oddělení ekologie lesa, Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, Č. Budějovice