Zobrazení zdroje stránky Bude Národní park Šumava zmenšen, nebo ne?

{{MediaBankArticle
|Title=Bude Národní park Šumava zmenšen, nebo ne?
|Author=Tomáš Feřtek
|Date=2001-11-08
|Source=Reflex
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Bude Národní park Šumava zmenšen, nebo ne? Přestože park už existuje deset let, zákon o něm by měl být schválen až letos během listopadové schůze Poslanecké sněmovny. Velmi pravděpodobně padne návrh na jeho zmenšení o jihočeskou část na pravém břehu Lipna. Zdánlivě je to spor o dva vleky a dvě sjezdovky, ale obě pilně lobbující strany ho chápou jako důležitý precedens, který ovlivní podobu parku na další desetiletí.

„Šestadvacet hektarů,“ usmál se Zdeněk Troup a gestem naznačil, že se diví takovému hluku kvůli takové malichernosti. „Víte, kolik má park celkem... ?!„ odmlčel se, aby ta pointa řádně vyzněla, „... šedesát devět tisíc hektarů! Tak o čem tu je řeč?„ Zdeněk Troup je kastelán v klášteře Zlatá koruna, jinak také krajský zastupitel (ODA). Je přesvědčen, že záměr postavit dvě sjezdovky na pravém břehu Lipna, v první zóně národního parku, je jediným reálným rozvojovým projektem, který může pomoci lipenským obcím. Mimochodem – Národní park Šumava má ve skutečnosti 69 030 ha. Takže kdyby se ty sjezdovky ještě o čtyři hektary zvětšily a celé se to od rozlohy parku odečetlo, zbyla by krásně kulatá cifra. Vlastně je překvapující, že tenhle žertovně cynický argument ještě nikoho nenapadl.

O čem sní budějovičtí lyžaři

Za masívem Smrčiny právě zapadalo říjnové slunce, takže bylo vidět jen temné obrysy hřebene. Od domu starosty Horní Plané Jiřího Hůlky je celé sporné území snadno přehlédnutelné. Tedy v případě, že vám nesvítí slunce do očí. Z hlediska obcí (a lyžařů z nedalekých Budějovic) je celý problém velmi jednoduchý. Obce v okolí Lipna žijí především z turistiky. Jenže letní sezóna je tu velmi krátká, obvykle sedm týdnů. To na žádný velký rozvoj nestačí, proto většina hotelů a penziónů na zimu zaměstnance propouští. Jde tedy o to, jak sezónu prodloužit. Na pravém břehu Lipna stojí na hranicích mohutný masív vrcholů Smrčiny a Hraničníku. Na rakouské straně Smrčiny už existuje lyžařský areál Hochficht s osmi vleky. Na české straně je hluboký les, první zóna národního parku, kde byste teoreticky neměli utrhnout ani borůvku. Lyžovalo se tu kdysi – ještě před válkou, než spadla železná opona. Kdyby i tady byly vleky (sjezdovek je na Šumavě velmi málo), jezdili by sem lyžaři nejen z Budějovic, ale pravděpodobně i z Rakouska, protože na severní, české straně kopce by byl sníh podstatně déle.“Za náma je vojenský prostor, tam nesmíme. Na druhém břehu je park, tam taky nesmíme. Tak ať nám laskavě řeknou, čím se tady máme živit!„ Když necháte pana Hůlku chvíli mluvit o vztazích s parkem, docela spolehlivě se rozčilí. Z osmi šumavských obcí, na jejichž katastru se národní park nachází, patří ty lipenské – Horní Planá a Nová Pec – k nejradikálnějším.“Po těch deseti letech máme jasno. Na svém území už park nechceme,“ tvrdí pan Hůlka. Ostatní obce, přestože jejich vztahy s parkem byly v uplynulých letech také napjaté, tentokrát ustoupily a jsou ochotny v parku zůstat. Horní Planá jde opačnou cestou. Chce most, který přetne Lipno v místě, kde dnes jezdí přívoz. A chce lyžařský areál, prý ne přímo na Smrčině, ale na sousedním Hraničníku. Vidí ho jako jediný projekt, který může přinést celoroční zaměstnanost. Most přes Lipno už správa parku povolila, údajně za příslib, že obce nebudou požadovat lyžařské vleky. Ale situace už došla příliš daleko. Vleky a sjezdovky, to je jen vrchní slupka celého problému. Letité napětí překročilo mez. Teď se hraje o to, o kolik a kdy bude Národní park Šumava zmenšen.

Temné pikle v pozadí

Je zajímavé sledovat, jak se v posledních měsících na Šumavě pro měnily bojové linie. Dlouholetý spor mezi parkem a těmi, kteří kritizovali jeho hospodaření (kácet, nebo nekácet kůrovcem napadený les?), ustoupil do pozadí. Ve věci zmenšení parku je Hnutí Duha i správa parku zajedno. Jsou jednoznačně proti. Pokud jde o kácení x nekácení, stály obce vždy spíš na straně parku. Ale dnes přinejmenším zastupitelstva Horní Plané i Nové Pece tvrdí, že park přírodě spíš škodí, než prospívá, a Nová Pec zrušení parku prosazuje dokonce s argumentem, že je to jediná cesta k zachování původního lesa. A aby ten zmatek byl dokonalý, z obou stran se dozvíte, že ve skutečnosti nejde o park a o vleky, ale o peníze za dřevo. Prales na Smrčině představuje opravdu slušný balík. V očích revoltujících starostů ho chce shrábnout správa parku, která tu prý těží pod záminkou boje s kůrovcem. Podle vedení parku a Hnutí Duha za snahami o jeho zmenšení nestojí lyžaři, ale lobby těžařských firem. Kdo za kým stojí, je těžké dokázat. Ale fakt je, že park do značné míry z peněz za dřevo žije, a pokud by byl na Smrčině národní park zrušen, majitelé by rozhodně les stát naplano nenechali.

Dva tisíce proti dvěma miliónům

Když ministr životního prostředí Miloš Kužvart mluvil o zmenšování národního parku ve Sněmovně, použil poněkud provokující příklad. V šumavských obcích na území parku žijí dva tisíce lidí. Ale park a jeho příroda přilákají ročně skoro dva milióny turistů. Přesněji – v roce 1992, kdy byly poprvé otevřeny dříve nepřístupné části Šumavy, sem přijelo přes osm set tisíc turistů, v posledních třech letech je to stabilně 1 800 000 lidí. Tento nárůst se dá skutečně přičíst na vrub etikety národního parku. Ministr z toho ovšem vyvozuje, že zájmy dvou tisíc místních obyvatel nemohou převážit nad zájmy skoro dvou miliónů návštěvníků. Nutno dodat, že v celém sporu je to tvrzení přinejmenším poněkud netaktní a netaktické.“Jestli mají obce problém domluvit se s vedením parku, pak je třeba zlepšit tu komunikaci. A ne rušit park!„ tvrdí Jaromír Bláha, který vede šumavskou kampaň v Hnutí Duha. V materiálech, které Hnutí Duha publikuje, jsou skutečně docela přesvědčivé argumenty dokazující, že v celé Evropě lidé podstatně víc navštěvují národní parky – na rozdíl od sousedních, sice podobných území, které ovšem nálepku parku nemají. Čísla navíc dokazují, že i parky, které jsou tvořeny z velké části prvními zónami, jež není možné přímo hospodářsky a zemědělsky využívat, dokážou z turistického ruchu uživit obce v bezprostředním okolí. Národní park vytváří obvykle zhruba dvojnásobek pracovních míst než lesnický podnik zhruba stejné velikosti. Tak proč to nefunguje i u nás?

Radikál v pohorkách

„Mně jako turistovi současný stav na Šumavě vlastně vyhovuje. Ale zároveň si myslím, že taková koncepce parku, jaká dnes existuje, není slučitelná se životem,“ vysvětloval Jan Stráský, dříve ministr mnoha ministerstev reprezentující ve vládě ODS, zatímco donesl do zahradního altánu vedle bývalé školy na Libínském sedle tác s hrnkem kafe a půllitrem piva. Asi nejradikálnější návrh na zmenšení národního parku předložil veřejnosti právě on. Před třemi lety odešel z vrcholné politiky i z Prahy, žije nad Prachaticemi v turistické chatě, jejímž je správcem, a zároveň pracuje jako ředitel Krajského úřadu v Českých Budějovicích. Říkat o jeho návrhu, že ho předložil veřejnosti, není zcela přesné. Nepůsobí totiž dnes jako politik, ale jako úředník a vypracoval ho v březnu tohoto roku jako svůj osobní pohled na věc pro potřeby krajského hejtmana. Třístránkový materiál ale pronikl na veřejnost a způsobil mimořádný rozruch. Navrhuje totiž zmenšit park o třetinu (viz mapka na této straně) tak, aby v parku zůstala jen nejvzácnější území u hranic a nebyly do něj, až na tři výjimky, zahrnuty zastavěné části obcí.“Ať se na to dívám jakkoli, tak mi pořád vychází, že pokud se koncepce parku povede, tak tu jednou bude přinejmenším na polovině území první zóna (dnes tvoří asi 13 procent území a je rozdrobena na 135 částí – pozn. red.). Není mi jasné, co tady budou ty lidi dělat. Vedení parku tvrdí, že park uživí zhruba třikrát až čtyřikrát víc obyvatel než dnes. Ale když se nesmějí v parku stavět nové domy, tak to asi budou bydlet ve věžácích a pracovat v podzemních továrnách. Před deseti lety, když jsme ve vládě rozhodovali o zřízení parku, nikdo přesně nevěděl, co si se Šumavou počít. Dneska je na čase koncepci parku přehodnotit, protože podle mě se neosvědčila.“ Stráského návrh vychází z těchto názorů. Malý park s přísnou ochranou, okolo něj věnec obcí, které žijí z návštěvníků, patří do Chráněné krajinné oblasti Šumava, ale jejichž rozvoj neomezují přísná pravidla parku. Do téhle představy patří i lyžování na Smrčině, která by měla být z parku vyjmuta. Jan Stráský sice uznává, že je to cenné území, ale domnívá se, že je to nutná oběť na oltář prosperity Lipenska. Po pravdě řečeno, Stráského názory docela přesně vystihují postoj většiny starostů, zastupitelstev a místních podnikatelů, ať už se oficiálně ke zmenšení parku vyjadřují jakkoli. O tomto radikálním návrhu se nikdy veřejně nejednalo, maximem je pořád jen odtržení katastrů Horní Planá a Nová Pec, ale přesto je důležitý. Ukazuje, kam až by debaty o omezení parku mohly dojít. Pro ředitele parku Ivana Žlábka je to o to nepříjemnější, že Jana Stráského, který jezdí postarší felicií, bydlí v turistické chatě se společnou koupelnou a většinu volného času tráví v pohorkách v lese, lze jen těžko obviňovat, že je uplacen těžařskou lobby. Park sice prozatím většinu obcí přesvědčil k projevu loajality a návrh na zmenšení parku nepodpořilo ani západočeské, ani jihočeské krajské zastupitelstvo, ale bude nutné přiznat, že takto vypadají reálné názory místních obyvatel po desetileté zkušenosti s Národním parkem Šumava.

Jak stojí otázka?

Na většinu námitek, které předkládá Jan Stráský, ale i místní politici na obecní i krajské úrovni, jsme už v textu vlastně odpověděli. Podle zahraničních zkušeností park turisty přitahuje a vytváří pracovní místa, perspektiva spočívá v rozvoji šetrné turistiky (tedy spíš v běžeckém než sjezdovém lyžování), park jako nejvyšší stupeň ochrany by měl být dostatečně velký, měli bychom pro Evropu uchránit v co nejpůvodnějším stavu mimořádně zachovalé území, které se shodou historických okolností v polovině dvacátého století prakticky vyprázdnilo... Copak pan Stráský a ostatní tyhle veřejně přístupné argumenty neznají, neumějí číst? Ale umějí. Jen už ztratili trpělivost a nechce se jim poslouchat další teoretické řeči a sliby. Základní otázka, která nakonec dříve nebo později rozhodne o zrušení (zmenšení) nebo zachování Národního parku Šumava, totiž zní: Bude konečně vedení parku schopno jednat s místními obyvateli jako se sobě rovnými? Bude schopno splnit, co jim slíbilo? Například jim vyplácet pravidelně náhrady za výnosy z lesů, ve kterých nemohou hospodařit? Nebo jim nebránit, když chtějí vjet autem někam, odkud náklaďáky stejně odvážejí tuny dřeva? Na drobnou každodenní šikanu, nesplněné sliby a banální absurdity jsou lidé velmi citliví. A pak je jen logické, že dají před teoretickou prosperitou budoucího parku přednost dvěma vlekům, které se jasně a ověřitelně vyplatí už teď.