Družice sleduje obnovu Šumavy po řádění kůrovce, podívejte se

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


Družice sleduje obnovu Šumavy po řádění kůrovce, podívejte se
Author Martina Surá
Date 2010-01-20
Source idnes.cz
Genre internet
Respondent

Lesy napadené pětimilimetrovým broukem, který dává zabrat smrkům na Šumavě, sledují vědci až z vesmíru. Data z družic jim pomáhají určit, kde se národní park nejrychleji uzdravuje. „Les se v bezzásahové zóně obnovuje, ale masivní holosečná těžba lesu škodí ještě více než brouk,“ shrnul biolog a geograf Martin Hais.

„Bezzásahová zóna v centru parku se zase vrací ke stavu před kůrovcovou kalamitou,“ informoval.

Družice sice oblétají Zemi ve výšce osmi set kilometrů, přesto dokáží vědcům poskytnout přesnější data, než kdyby procházeli les po svých. „Důležitou vlastností družicových dat je komplexnost informace. Ani lékař nás při chřipce nevyšetřuje buňku po buňce. Stejně tak můžeme hodnotit lesní porosty jako celek,“ vysvětluje Martin Hais z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Družice Landsat TM 5 a ETM 7+ snímají viditelné i infračervené záření. Tyto snímky pak vědcům umožňují sledovat vývoj lesa a změnu jeho zdravotního stavu. I když snímky zachycují jen třicetimetrové a větší objekty, data pro výzkum bohatě stačí.

Družice zachycuje šumavské lesy jednou za šestnáct dní už řadu let a data se archivují. „Můžeme tak sledovat vývoj v lesích i veškeré změny už od počátku osmdesátých let, kdy kůrovcová kalamita vypukla,“ dodal Hais.

On sám sleduje přemnožení kůrovce (lýkožrouta smrkového) na Šumavě od roku 2002. „Nejdynamičtější změny v oblasti centrální Šumavy probíhaly podle satelitních snímků v druhé polovině 90. let, kdy se uplatňoval režim aktivních zásahů a kolem bezzásahového pásma se proti dalšímu šíření kůrovce vytvářely holoseče,“ upřesnil vědec. Analýzy družicových dat i pozemní průzkum ukázaly, že ve smrkových porostech rozpadlých vlivem kůrovce se daří lesu přirozeně obnovovat. V oblastech holosečí se však musí dosazovat stromky uměle, což je dražší. V bezzásahových oblastech mají proti tomu šanci vyrůst ze semenáčků, které se zde zachytí.

Unikátní informace přinášejí také termální data. Na místech, kde došlo k odlesnění, teploty povrchu půdy mezi dnem a nocí silně kolísaly a půda se zde vysušuje. Oblasti, které zničil kůrovec, na tom ale nebyly tak špatně jako holoseče.

„Při kácení lesa dojde k odstranění vegetace někdy až na holou půdu, která se vysuší a začne se přehřívat. To může být pro obnovu lesa kritický moment, projevující se takzvanými letními přísušky. Naopak v rozpadajícím se lese vlivem kůrovce se prosvětlením urychlí růst náletových semenáčků, které jsou přeci jen částečně klimaticky chráněny stojícími nebo ležícími soušemi odumřelých smrků,“ vysvětlil Hais. Popadané stromy v rozpadlých smrčinách navíc chrání semenáčky před spárkatou zvěří, terén je pro ně totiž nepřístupný. A na rozdíl od holosečí tu tolik nekolísá teplota, protože půdu chrání padlé stromy a není tak vydána slunci na pospas.

Haisův výzkum například ukázal, že plošné kácení lesů Šumavu před kůrovcem nezachrání. „Pokud chceme mít přírodní les, musíme ho nechat se přirozeně vyvíjet. Tam, kde chceme hospodářský les, jsou zásahy nutné,“ míní.

Podle něj v přirozeně vyvíjejících se oblastech nehrozí, že by kůrovec lesy zcela zničil. „Kůrovcových kalamit v minulosti proběhlo již mnoho, les má obrovskou regenerační schopnost. Řeči o pandemii jsou v případě kůrovce směšné,“ dodal.