Zobrazení zdroje stránky Jakub Hruška: Že padaly stromy, nezavinil jen vítr

{{MediaBankArticle
|Title=Jakub Hruška: Že padaly stromy, nezavinil jen vítr
|Author=Jakub Hruška
|Date=2007-01-25
|Source=ihned.cz
|Genre=internet
|Respondent=
}}
Ze padaly stromy, nežavinil jen vítr Ackoli to tak na první pohled nevypada, vichřice, která se přes Českopřehnala v zaveru minulého týdne, nebyla nijak epochalni. vítr sice dosahl na Snezce více než dvousetkilometrove rychlosti (místní rekord), na většině území ale nefoukalo ani na urovni dvacetiletých maxim. Z pohledu mediálne vdecných rekordu tedy vlastně nic moc. Přesto padlo znacne množství stromu: podle odhadu 4, 5 milionu kubíků dřeva, což odpovídá přibližne dvěma třetinám prumerne roční těžby. Na první pohled je jasne, že tu něco není v pořádku.

C. K. Lesy, podnikatelský ráj

Pěstování smrkových či Borových monokultur v našich lesích není nicim jiným než podnikatelským záměrem. Nasi předkove s ním začali v 19. Století s vidinou velkých zisku a dobre vydelavali.

Dreva byl nedostatek, bylo drahe a investovany kapital se mnohonasobne vyplatil. Majitel lesa byl bohaty člověk. Podnikatelské riziko nebylo zpočátku velke: lesy byly zdrave, protože ovzdusi nebylo znecistene a pudy vycerpane.

Občasna kalamitka větrem nebo kůrovcem celkovou pozitivní bilanci narusila jen mirne, a pro lidi se po několika generacích staly smrkové či borove monokultury synonymem lesa. Stolete lesní plantaze byly tezeny, nove sazeny a vypadalo to, že perpetuum mobile utesene bezi. Prirodovedci, ale i mnozi lesníci už ovšem dlouho vědí, že záměr je to riskantni. Často vyjde, ale poslední dobou pribyva opacných pripadu. Smrkové lesy doplaceji na emise i na unavu z dlouhodobeho a příliš intenzivního pěstování jedné „plodiny“. Narusuji je také klimaticke změny, kysely dest, oxidy dusiku a ozon v atmosfere. Také ekonomicke podmínky se zmenily - dřeva je dostatek, jeho cena klesa a kalamity tento stav ještě zesiluji.

Pecuj o svého nepřítele

Ze současne mirne hysterie lze vycist zajimavou vec: nemluvi se ani tak o popadaném drevu či ekologických potizich. Alfou a omegou vyhlasovani křížových stavu dokonce není ani ekonomicka ztrata či pokles ceny dřeva (s tím všichni pocitaji a vědí, že i tak dobre vydělají). Hlavním zaklinadlem je - jake prekvapení - kůrovcová kalamita. Proc? Protože lýkožrout smrkovy, lidové zvany kůrovec, žere jen smrky. Bojime-li se kůrovce, pak je recept jednoduchy: nesazet stejnoveke smrkové monokultury, ale dovolit vyrust pestrým smiseným lesům. Buku, jedli ani dubu si kůrovec nevsima. Kurovcova kalamita je neco, co si peclive pestujeme - je to vedlejsi efekt letiteho podnikatelského zameru. I polom se může vyplatit

Serii kalamit poslední dekady v Evropě odstartoval orkán Lothar, který v roce 1999 smetl umělé lesy zejména ve Francii, jižním Německu a Svycarsku. Množství dřeva zaplavilo Evropu a malem polozilo německe majitele lesu. Práce je u západních sousedu draha, a investice do pěstování sazenic, oplocovani, ozinani a probirek se prestaly vyplacet, protože nucena těžba tyto náklady dlouhodobe nepokryla. velké objemy dřeva tak zůstaly ležet ve vývratech - nevyplatilo se totiž pro ně dojet. Výsledkem byla velká katarze - němecti lesníci si uvědomili, že nejlevnější a nejlepší je takový les, který vyroste sám. Jen je třeba mu pomoci redukci stavu sparkate zvěře a mirným dosazením dnes vzačnějších dřevin. Rika se tomu přírodě blizke hospodaření, a v něm leží budoucnost evropského lesnictví. V roce 2004 vichřice sfoukla lesy v Tatrách, ale i v jižním Svedsku. Slovenskou národní katastrofu ale dokazaly těžařské firmy promenit v pekny zisk pro všechny zúčastnene - cena práce je na Slovensku podstatne nižší než v Německu. Verbalni shoda už ale naznacila, že takový les (rozumej smrková monokultura) už v Tatrách vysazen nebude. Po velkem boji se také podařilo uhajit bezzásahové zóny v ochranarsky nejcennějších částech Tatranského národního praku, aby alespoň někde příroda ukázala, že se bez lesníků obejde (pokud ji to dovolime).

Nic než smrk

Aktuální polom ukaze, jak jsme na tom s porozumením tomu, co se v českých lesích deje. Odhali, zda má navrch dosavadní doktrina, podle niz je pěstování monokultur jedine, co chceme, umime a považujeme za správne. Opak by svedcil o tom, že jsme neustrnuli v 19. Století či nasledne socialisticke velkovyrobe, pro něž se stala největším strasakem „kůrovcová kalamita“. Ta prozatím jako univerzalni zaklinadlo umlci všechny hlasy volajici po změně lesnického paradigmatu. Po tom, aby - tak jako v Německu - stejnoveke monokultury uvolnily místo smiseným, druhove i vekove bohatým lesům, které se nestávají labilni hrickou zivlu a člověkem zhoršeného životního prostředí.

Takove lesy totiž svůj hospodarsky vysledek také prinesou. Navíc budou odolne proti očekávane klimaticke změně a jejím důsledkum v podobě nevypocitatelných vln sucha či povodni.

Nase legislativa tento obrat zatím příliš nepodporuje. lesní zákon vyžaduje zalesnění do dvou let, ber sazenice kde ber. S přirozenou obnovou příliš nepocita a platne vyhlášky vyžaduji sazet zase dominantne smrk... Jak se do lesa vola...

Lesy ve vlastnictví státu dosud nemají zadani, které by jim ukladalo pěstovat porost přírodě blizkým způsobem. Přitom lesnictví nema z narodohospodářského hlediska velký vyznam (tvori asi 0,5 % HDP a trend je spíše klesajici). Není tedy obhajitelné trvat na dosavadních způsobech pěstování, o kterých navíc vime, že jsou dlouhodobe neudrzitelne. Na poradu dne je zmena lesního zákona. Letošní kalamita k tomu poskytuje ideální příležitost. Vycislene škody jdou do miliard. Je tedy nacase prestat pěstovat ztraty.

Autor, biogeochemik, pracuje v České geologicke sluzbe.