Z následujícího důvodu nemáte oprávnění upravit tuto stránku:
Požadovanou činnost smějí provádět jen uživatelé ve skupině Corpus.
Free text:
Přibližně osmdesát terénních vycházek v Národním parku Šumava a Národním parku Bavorský les absolvovala s českými i německými turisty studentka ekonomie Jana Procházková. Žije v Praze, ale provdána je na Šumavě pod Javorníkem. Jana Procházková nyní studuje druhou fakultu – Vysokou školu ekonomickou. I když pracuje jako asistentka auditora, její láskou je Šumava. Už roku 1999 absolvovala brigádu v různých informačních střediscích a u informační a strážní služby Národního parku Šumava (NPŠ) ještě jako studentka lesnické fakulty České zemědělské univerzity v Praze. V březnu 2001 nastoupila díky sponzorskému programu německé Commerzbank praxi v Národním parku Bavorský les (NPBL). Chtěla mít totiž blízko k přírodě. Šumavu považuje za přírodně vysoce atraktivní místo s unikátními rašeliništi, potoky a pláněmi. Jana Procházková prováděla německé turisty v NPŠ a české vodila do NPBL. Letos to bude už její pátá letní sezóna. „Hlavním smyslem mé práce je rozvíjet spolupráci mezi oběma parky,“ říká. „Začali jsme skromně u místního obyvatelstva v bavorských obcích. Postupně jsme přibírali další profesní skupiny a návštěvníky. Zkoušeli jsme i české turisty. Zpočátku jsme pro ně měli jenom omezenou nabídku, a sice zvířecí park u Neuschönau a Dům Hanse Eisenmanna s informačním střediskem a expozicemi parku. Ale loni se to zlomilo. Začali se zajímat o celý NPBL,“ dodala. Roku 2002 začala Procházková spolupracovat s Informačním střediskem NPŠ v Kvildě, což dalo její práci nový impuls. „Vyvěšovali jsme termíny terénních vycházek jak ve středisku, tak v zelených autobusech. Loni jsme o terénních vycházkách informovali v rámci společného českoněmeckého projektu Skleněná archa. To byl přelomový rok, kdy i čeští turisté začali mít zájem o poznání sousedů,“ poznamenává. Patnáctikilometrové okruhy Procházková chodí s českými i německými turisty okruhy cca 10–15 km dlouhé. Němci mají oblíbenou trasu Bučina – Knížecí Pláně – Žťárské jezírko – Bučina nebo trasu Bučina – Kvilda (autobusem) – Jezerní slaď – Svinná Lada – Chalupská slaď – Knížecí Pláně – Bučina. Rádi také chodí na Tříjezerní slaď, Černou horu a Prameny Vltavy a také do Povydří. Favoritkou českých turistů je trasa z parkoviště pod Luzným na Luzný, dále do Neuschönau a na Tummelplatz, odtud na skalní vyhlídku Gross Almayer Schloss, na hraniční přechod Finsterau–Bučina a autobusem zpátky na Kvildu. Další trasa: Spiegelau – chata pod Roklanem – Roklanské jezírko – parkoviště pod Luzným. První část cesty z hraničního přechodu Bučina se jede německým ekologickým autobusem NPBL, tzv. Igelbusem (celodenní jízdenka stojí 3,30 Eur). Čeští turisté mají termín každé pondělí a Němci v neděli o letních prázdninách. České turisty zajímá známá hora Luzný, typická kamenným čepečkem. „Zpočátku jsou v rozpacích, že tu nevidí zelený les, ale uschlá torza stromů,“ říká Procházková. „Ale zejména mladším lidem se vztahem k přírodě se dá vysvětlit, že příroda se dokáže vyvíjet podle svého a že v národním parku jsou tyto přírodní procesy normální. Mladí jsou přístupní novým myšlenkám, a to i mladí lesníci. Příslušníci starší generace ale přijímají myšlenku národního parku těžko. Zatvrzele říkají, že les musí být zelený a uklizený. Věřím, že jsem je trochu přesvědčila o nutnosti důvěry v přírodu,“ doplňuje. Němci chtějí doprovod Němečtí turisté mají obecně o přeshraniční doprovody větší zájem než naši lidé. „Jsou mezi nimi typy lidí, kteří fandí myšlence samovolného vývoje i ti, co jí moc nevěří. Nevěří zejména ti, co mají penziony a obávají se poklesu zisků. Obě skupiny si to ale většinou vyřídí samy mezi sebou. Jakmile jeden začne o nutnosti boje proti kůrovci, druhý mu hned oponuje. U Čechů je to po třetinách: třetina pro přírodní procesy, třetina proti a třetina nerozhodná. U Němců je pro přírodní procesy víc než polovina. V NPBL začínají totiž v posledních letech přibývat skupiny lidí, kteří tam jedou čistě jen kvůli parku,“ hodnotí Procházková. Pokud se můžeme na bavorské straně něco přiučit, tak je to práce s turistou. „Němci v tom mají dlouholeté zkušenosti,“ říká Procházková a zdůrazňuje, že bavorské cestě začala důvěřovat až po několika letech. „Kladou tu důraz na důslednou výchovu veřejnosti. Neustále pořádají nějaké výstavy, komunikují s obcemi, pořádají odvážné projekty. Zajímavý byl například Balet a divočina, kdy přední němečtí tanečníci tančili na pozadí obrázků z NPBL. Vše, co v parku dělají, je podřízeno vůdčí myšlence nekontrolovanosti a volnosti. V NPBL mají dokonce zvláštní profesi v parku – lesní průvodce. Ti jsou každoročně školeni správou NPBL,“ upozorňuje. Jak na to Za klíčové Procházková považuje, aby se v Národním parku Šumava cítili dobře jak cykloturisté, tak pěší turisté, jichž v poslední době ubývá. „Mentalita našich lidí je taková, že se toho snaží stihnout maximum za krátký čas, proto tak rádi jezdí na kolech. V šumavském parku je příliš mnoho asfaltových cest a ty podporují cykloboom. Další důležitá věc je, aby se v našem parku našel kompromis mezi lesnickým a ekologickým extrémem. První zóny by měly být větší, celistvé a oproštěné od lidské činnosti. Tady příroda musí ukázat, co umí. Jinak si zničíme i to málo, co v této uspěchané době máme. Ve druhých zónách by se mělo přírodě trochu pomoct, aby tu vznikl smíšený les. Nejdůležitější bude ale sjednotit management obou národních parků a vytvořit jeden velký, přeshraniční národní park. A bude to výhodné – do budoucna bude pro společné česko-německé projekty stále víc prostředků z EU. Možná ke sjednocení obou parků dojde až za deset, patnáct let, ale ve společné Evropě jiné cesty není. Šumava je jedno pohoří,“ míní mladá průvodkyně.
Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku
Storno