Ještě ke kůrovci na Šumavě

Z sumava-corpus
Verze z 10. 4. 2017, 08:01, kterou vytvořil Michal Horejsi (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Ještě ke kůrovci na Šumavě |Author=Antonín Blanický, |Date=1997/03/08 |Source=Haló noviny |Genre=tisk }} Motto: Ohromné…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Ještě ke kůrovci na Šumavě
Author Antonín Blanický
Date 1997/03/08
Source Haló noviny
Genre tisk
Respondent

Motto: Ohromné smrky, nebetyčné jedle, bělavé buky, jejichž stoletá těla byla pokryta z valné části hustým, temně zeleným mechem, rostly tu v pestré směsici a mezi tím vtrousila tvůrčí ruka přírody tu jeřabinu, tam statný javor a celé skupiny starých imladých bříz... Karel Klostermann: V ráji šumavském

V Haló novinách vyšel 7. září letošního roku můj článek - Kůrovec na Šumavě o kůrovcové kalamitě, kterou mimo jiné činitele zavinila neochota některých pracovníků ochrany přírody, majících vliv na provoz Národního parku Šumava (dále jen NPŠ), zahájit včas účinná opatření proti tomuto nebezpečnému škůdci. Naštěstí se lesním odborníkům z vedení NPŠ podařilo překonat tento odpor a započít v letních měsících s likvidací této pohromy.

Sto padesát tisíc napadených metrů

Zatímco v prvé fázi mělo být zpracováno asi 50 tisíc kubických metrů dřeva napadeného lýkožroutem smrkovým, dosáhlo skutečné množství napadeného a vytěženého dřeva k dnešnímu dni více než 150 tisíc m 3 . Ani toto číslo však není konečné. Lidé, kteří věci rozumějí, si umějí představit, co by znamenalo uposlechnout ty, kteří radili ponechat šumavské lesy bez pomoci, napospas kůrovci. Pro lepší pochopení těm, kteří se pěstováním a ochranou lesa speciálně nezabývají. V původních smíšených biologicky plnohodnotných lesních porostech (jejichž poslední zbytek představuje Boubínský prales), které rostly na Šumavě před příchodem německých kolonistů, feudálních a kapitalistických, převážně cizáckých plenitelů, nacházelo se zde vše v přírodní rovnováze. V lese se vyskytovala pouze takzvaná železná zásoba různých druhů hmyzu včetně lýkožrouta smrkového - Ips typographus. Po likvidaci smíšených porostů (na Šumavě i v převážné části české kotliny tzv. hercynská směs) tvořených bukem, jedlí, smrkem, javorem, klenem, jilmem horským, jeřábem, břízou, osikou a dalšími doprovodnými dřevinami, se situace pronikavě změnila. V uměle založených smrkových monokulturách, nevhodné provenience, navíc oslabovaných v současné době imisemi, jeví se snahy některých ochránců přírody neřešit kůrovcovou kalamitu a ponechat šumavské lesy svému osudu zcela pochybené. Několik týdnů po uveřejnění zmíněného článku se ve večerním vysílání ČT 1 objevila vcelku objektivní relace, která v podstatě potvrdila vše, co bylo v HaNo napsáno. Vyzněla jako ocenění práce lesních odborníků ze správy NPŠ. O to větší překvapení připravila televize NOVA, která koncem října odvysílala pořad, ve kterém dala slovo především těm, kteří kůrovce obhajují, dovolávají se »zkušeností« z Bavorského národního parku a USA a práci lesníků v podstatě znevažují. Při pohledu z vrcholku Luzného (který odedávna byl součástí Českého království a který »smysluplně« zašantročila c. k. rakouská byrokracie a přepsala ho do vlastnictví Bavorsku), naskýtá se nám nevábný pohled na hřbitovy nezpracovaných kůrovcových ohnisek v Bavorském národním parku. Ředitel NPŠ ing. Žlábek, který má velkou zásluhu, že se konečně po několikaletém zpoždění začalo kůrovcové nebezpečí řešit, stál před televizní kamerou téměř jako obžalovaný. Zcela demagogicky mu bylo vytýkáno, že při zpracování kůrovcové kalamity byl poškozen lesní terén, cesty a odřeny jednotlivé stromy. Naskýtá se otázka, kdo z těchto kritiků dokáže ocenit namáhavou práci, technickou a organizační náročnost spojenou s kácením, přibližováním a odvozem dřeva včetně asanace napadeného dříví, zvláště v těžko přístupném horském terénu? Samozřejmě, nikdo z nich nepřiznal, že při průběžně prováděné ochraně lesa před kůrovcem nemuselo dojít k takovému přemnožení a následné těžbě napadených stromů. Navíc, pro lesníky nikdy těžební činnost nekončí odvozem dřevní hmoty, ale následuje úklid lesa, opravy cest, příprava půdy pro výsadbu sazenic a obnova lesa.

Televizní lapsus

Není třeba se znovu zabývat stále stejnými »argumenty« některých ochránců přírody, které zazněly v pořadu televize NOVA, ale dva z nich přesto stojí za pozornost. Tvrzení, že na Šumavě není les, kde by měly platit zásady ochrany lesa, ale NPŠ, je nanejvýš trapné. Zcela odpovědně lze říci, že to, co tvoří NPŠ, jsou lesy a toto složité rostlinné společenstvo bylo, je, a doufejme, že i zůstane lesem, se všemi složitými přírodními zákonitostmi, bez ohledu, že se nazývá NPŠ. Argumentovat dále tím, že Karel Klostermann nabádal, aby se lidé příliš nevměšovali do dění v přírodě, a vyvozovat z toho závěry, že je správné ponechat kůrovce kůrovcem, nelze nazvat jinak než pouhou účelovou demagogií nebo nepochopením myšlenek K. Klostermanna. Ve skutečnosti tento šumavský spisovatel upozorňoval, že větrná a kůrovcová kalamita postihla v minulém století Šumavu proto, že člověk nedbal zákonů přírody a necitelně do ní zasáhl vypalováním, klučením a bezuzdným kácením původních šumavských lesů. Například bezohledné mýcení lesů, které mají na svědomí Schwarzenberkové, otevřelo lesní porosty vichřicím, jež v roce 1870 a 1876 téměř zlikvidovaly tento, českými králi po staletí chráněný pomezní hvozd, jako přirozenou ochranu před vpádem nepřátel. (Kdo se vyzná trochu v historii, snadno pochopí, o jaké nepřátele se jednalo.) Kůrovcová kalamita dokončila potom dílo zkázy. Spisovatel německého původu na to upozornil, přesto, že drancování Šumavy mají na svědomí převážně jeho soukmenovci. Mám obavy, že při zneužití svého jména k ochraně kůrovce se musí, jak se říká, obracet ve svém hrobě.

Dík za dřinu

Lesním dělníkům a lesnímu technickému personálu patří dík za tu obrovskou dřinu a náročnou organizátorskou práci, kterou bez ohledu na dovolenou, soboty a neděle a rozmary šumavské přírody v uplynulých měsících vykonali ve prospěch naší krásné české Šumavy. Jejich práce, jak jsme se již zmínili, ještě neskončila. Musí dotěžit, přiblížit a odvézt další tisíce kubíků dřeva napadeného kůrovcem, upravit poškozený lesní terén, opravit cesty, mostky, zajistit dostatek sadebního materiálu a zahájit na jaře příštího roku přípravu půdy a výsadbu sazenic na vzniklých holinách. Vysazené lesní kultury se musí dále několik let vylepšovat a ochraňovat před buření a zvěří. Lesníci svému řemeslu rozumějí a své nelehké povolání vykonávají s láskou. Není potřeba pochybovat, že škody, které sami nezavinili, odstraní. Jizvy na centrální Šumavě způsobené současnou kůrovcovou kalamitou nebudou zaceleny snadno. Bude k tomu zapotřebí každé pracovité ruky a všestranné podpory. Doufejme, že zvítězí zdravý rozum i u těch, kteří stále pošilhávají na západ od našich hranic a známé zprofanované heslo nahradili heslem »Německo a Spojené státy náš vzor«. Těm, kteří drží ochrannou ruku nad kůrovcem, je dlužno vzkázat: Všimněte si, pánové, že Bavorský národní park je rozlohou podstatně menší než NPŠ a že v jeho druhové skladbě porostů se nachází mnohem více buků, jedlí, klenů a ostatních přimíšených dřevin a tyto lesní porosty jsou odolnější vůči lýkožroutům. Oni si totiž Němci mohli své lesy ušetřit. Vždyť česká strana Šumavy, se svými obrovskými zásobami dřeva, byla na dosah ruky a k jejich dispozici od 13. století a zejména od bitvy na Bílé hoře až do r. 1918 a v době nacistické okupace. Koneckonců i dnes se to nejkvalitnější dříví ze Šumavy, navíc bez potřebného zhodnocení, v surovém stavu, vyváží do Německa. »Díky« veksláckému švindlkursu marky ke koruně se prodává, tak říkajíc, za babku. Pokud jde o »zkušenosti« amerických odborníků, je to vzhledem ke zcela odlišné druhové skladbě lesních dřevin, výskytu škůdců, klimatických a půdních poměrů ve Spojených státech, jak se dnes s oblibou říká, naprosto o něčem jiném. Závěrem chci zdůraznit, že si vážím všech obětavých a poctivých ochránců přírody a členů ekologických hnutí, kteří ochranu přírody a zdravého životního prostředí neskloňují módně ve všech pádech, ale svojí prací a činností k nim významně přispívají. Více důvěry a užší spolupráce s lesníky naší přírodě, tvorbě a ochraně zdravého životního prostředí jenom prospěje. Říká se, že všechno špatné je k něčemu dobré. Nemůže být důležitějšího úkolu lesníků a ochránců přírody na Šumavě, než přispět k postupné přeměně současných nevhodných smrkových monokultur a vzniklých holin po větrné, sněhové a kůrovcové kalamitě a způsobených imisemi na zdravé, smíšené porosty s pestrou druhovou skladbou, odpovídající stanovištním poměrům, podobné té, o které byla řeč v úvodu tohoto článku. Začít se musí se sběrem semen a plodů z uznaných porostů a stromů, vypěstováním odolných a silných sazenic a jejich používání při obnově lesa a zalesňování nelesních půd na Šumavě. Bude-li takto při obnově a pěstování lesních porostů na Šumavě postupováno, nemusíme se o její osud obávat ani v příštím tisíciletí.