Lýkožrout smrkový (kůrovec): Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 06:50

Lýkožrout smrkový je pětimilimetrový brouk, který žije ve všech smrkových lesích, zavrtává se pod kůru smrků a živí se lýkem. Zde narušuje životně důležitá "pletiva" stromu a ten usychá. Dospělí kůrovci přezimují pod kůrou stromů, ve kterých se vyvinuli, případně v hrabance nebo v souškách. Vylétávají na jaře, když teplota vzduchu dosáhne asi 17 stupňů. Takový okamžik nastane na Šumavě v nejbližších dnech. Samci začnou pátrat po vhodných stromech, do kterých se zavrtají a vyhlodají takzvanou snubní komůrku. Zde je vyhledají samičky, které po oplodnění prokoušou matečné chodby rovnoběžné s vlákny lýka. Do nich nakladou vajíčka (jedna samice v průměru šedesát kusů), z nichž se po 5 - 14 dnech vylíhnou larvy. Ty začnou vyhlodávat chodby kolmo na matečnou chodbu a přeruší životně důležitá vlákna stromu. Brouka ničím nenahradíš / Přírodovědci zdůrazňují, že kůrovec je zcela přirozenou součástí smrkového lesa, který hostí celkem stovky druhů hmyzu a každý z nich hraje svoji nezastupitelnou roli. Užitek kůrovce spočívá v tom, že si přednostně vybírá smrky staré, nemocné, poškozené a jinak oslabené. Nejvyvinutějším smyslem kůrovce je čich díky němu rozeznává chemické látky, které stromy uvolňují a jejichž složení se mění podle jejich zdravotního stavu. Smrk napadený kůrovcem má několik možností obrany. Když brouk vnikne pod kůru, poškodí pryskyřičné kanálky a z nich se na něj vyřine míza, která jej přilepí a zahubí. Strom vylučuje do postižených míst i další jedovaté látky - terpeny a fenoly. Schopnost smrku vyrábět obranné látky závisí na jeho zdravotním stavu. Zatímco zdravý smrk se ubrání i velkému náletu kůrovců, oslabený strom snadno podlehne. Při velkých kalamitách však kůrovec dokáže udolat i silné stromy. Při určité souhře okolností dochází k přemnožení kůrovce. Po čase se však jeho populace opět zhroutí. Taková "gradace" může trvat různě dlouho a za oběť jí může padnout libovolné množství stromů - nejrozsáhlejší kůrovcové kalamity je možné zaznamenat v sibiřské tajze nebo v kanadských jehličnatých pralesích. U nás se dosud rozsah kalamit omezoval nanejvýš na několik stovek stromů. Přestárlé, stejnověké, monokulturní lesy oslabené imisemi však dnes představují pro kůrovce doslova prostřený stůl. Všeho do času / Na rozsah kalamity působí celá řada faktorů. Potrava. Na vrcholu přemnožení dochází k nahromadění velkého počtu kůrovců na určité ploše, kteří dokáží sežrat doslova vše včetně malých smrčků. Posléze však většina brouků začne trpět hladem, což spolu s vnitrodruhovým stresem z přílišné koncentrace a s bakteriálními infekcemi způsobí zlom a konec přemnožení. Počasí. Za tepla a sucha se vývoj kůrovce urychluje a zvyšuje se počet generací vylíhlých během jedné sezony. Významný je vliv sucha a tepla i na samotné smrky - tedy na potravu kůrovce. (Smrk má mělké kořeny, a je proto vůči suchu velmi citlivý.) Onemocnění. Na vrcholu gradace se začínají mezi brouky šířit houby, plísně a bakteriální infekce, které mohou zlikvidovat téměř sto procent populace kůrovce. Parazité. Na kůrovci parazituje řada druhů roztočů, kteří svého hostitele postupně vysávají. Podobnou úlohu plní i cizopasné druhy hmyzu (vosičky, lumčíci), které se rozmnožují mnohonásobně rychleji než kůrovec. Predátoři. K zastavení kůrovce přispívají rovněž hmyzožraví ptáci (datlové, strakapoudi, brhlíci, šoupálkové a sýkory). Ptáci, kteří hnízdí v dutinách stromů, však trpí nedostatkem "doupných" kmenů, neboť v tzv. kulturních lesích bývají všechny stromy obvykle poraženy a odvezeny na pilu dřív, než dosáhnou nezbytného věku. Co zmůže člověk / Lidské zásahy - takzvané asanace - bývají nejúčinnější v časném stadiu přemnožení, kdy je napadeno pouze několik stromů. V takovém případě lze pokácením a odkorněním či odvezením napadených stromů víceméně spolehlivě zabránit dalšímu rozmnožení kůrovce. Rizika asanace stoupají s nadmořskou výškou, neboť v horách bývá obtížné vykácené holiny opět zalesnit. Nebezpečí představují itakzvané porostní stěny: těžbou náhle osluněné stromy na okraji holiny trpí teplotním šokem a slábnou, což umožňuje další rozšíření kůrovce. Jinou nevýhodu asanace představuje likvidace přirozených nepřátel kůrovce - mnozí z nich by se totiž v případě samovolného vývoje šířili právě z napadených stromů. Důležité je proto netěžit stromy, které kůrovec již opustil. Rizikem asanace bývá i její nedůsledné provedení. Lesníci nestíhají napadené stromy včas ohlídat, dřevaři některé pokácené stromy nechávají zapomenuté v lese, neradi se vracejí do porostů, ve kterých už nedávno byli. Kůrovec vylétává i z kmenů, které zůstávají ležet na skládkách. Obecně lze říci, že asanace brání přemnožení kůrovce, ale tím současně znemožňuje i jeho přirozené zkolabování. Oddaluje gradaci, což populaci kůrovce spíš ozdravuje. Výsledkem bývají větší škody, než kdyby kalamita přirozeně vyvrcholila a odezněla.