Zobrazení zdroje stránky Nedomnívám se, že by suchý strom byl pro Šumavu problémem

{{MediaBankArticle
|Title=Nedomnívám se, že by suchý strom byl pro Šumavu problémem
|Author=Václav Míka
|Date=2004-04-22
|Source=Haló noviny
|Genre=tisk
|Respondent=Alois Pavlíčko
}}
Ing. Alois Pavlíčko, PhDr., nastoupil do funkce ředitele Správy národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava prvního ledna letošního roku. Stalo se tak poté, co byl vybrán ve výběrovém řízení, vypsaném loni na podzim ministerstvem životního prostředí. Ve funkci tak nahradil Ivana Žlábka, který působil v čele šumavského parku od poloviny devadesátých let. Žlábek byl vnímán velmi kontroverzně zejména kvůli tomu, že zasahoval proti šířící se kůrovcové kalamitě i v těch částech národního parku, které měly podle původních plánů zůstat zcela uchráněné od jakýchkoliv lidských zásahů. Pověstnou poslední kapkou, kdy se ministr životního prostředí rozhodl Žlábka odvolat, byla kontrola, kterou na Šumavě provedli zástupci mezinárodních ochranářských organizací. Pokud by dosavadní koncepce ve vedení NP pokračovala, na Šumavě by zakrátko už národní park nadále prý nemohl vůbec existovat. Jednoduše proto, že by kritéria pro takové označení nesplňoval.

*Kolik hodin denně pracujete?

Bývám tu od sedmi ráno do šesti večer. Po večerech se ještě setkávám se starosty a zastupiteli šumavských obcí.

*Národní park v bavorské části Šumavy získal za příkladnou ochranu přírody v loňském roce prestižní mezinárodní ocenění. Je za současné situace alespoň trochu pravděpodobné, že podobné ocenění získá i NPŠ, alespoň v nejbližších letech?

V loňském roce náš park nezískal žádné takové ocenění. Spíše ztratil. Reálné by to mohlo být za předpokladu, že provedeme některá opatření, která se týkají např. zamezení fragmentace zón. To znamená, že provedeme takové úkony, které by vedly ke sloučení některých životaschopných prvních zón ve větší celky, aby byly životaschopnější. Máme také spoustu úkolů k revitalizaci vodního režimu u některých rašelinišť, kde jsou přírodní procesy prioritní. Pokud bychom našli prostředky a sílu všechno tohle změnit, rozhodně bychom byli i na mezinárodní úrovni pozitivně vnímáni a potom nevylučuji návrat mezi elitu národních parků.

*Co znamená prestižní mezinárodní ocenění z praktického hlediska?

S prestižním oceněním je spojena nejen morální stránka věci, ale i řada ekonomických výhod. To může do regionu přinést řadu aktivit, které se dají ekonomicky zhodnotit. I to je to, o co chci usilovat s obcemi a zastupitelstvy, včetně krajů. Region by měl být provázán natolik, aby dokázal využít potenciál, který národní park skýtá. Máme tu národní park, my jsme obce národního parku a my jsme ti, kdo z toho může profitovat.

*Mohl byste být konkrétnější?

Obce si zatím spíše stěžují, že kvůli parku nemohou například realizovat plánovanou bytovou výstavbu... Existuje možnost získat 80% až 100% dotaci na výstavbu infrastruktury. Ale pořád je to o úhlu pohledu. Já chci, aby se velice pečlivě zvažovaly a i přehodnotily věci, které se týkají takzvaného rozvoje. To znamená, že já osobně nemusím vnímat rozvoj tak, že je to o zástavbě svého území třeba dalšími 50 bytovými jednotkami. Dneska jsou a i budou cenné pro Evropu tím, že mají např. i málo bytových jednotek. Fiktivní příklad: Kvilda má v současné době asi 250 obyvatel. V případě, že bude mít 1250 obyvatel, přestane být pro Evropu atraktivní a proto sem nebude chtít ve větší míře jezdit. Musíme si také uvědomit jednu věc. Šumava je obrovský celek, který je jedním z posledních v Evropě, který nemá velkou hustotu obyvatelstva. Proto bych šel spíše cestou využití vlastní infrastruktury, případně jejího doplnění a zkvalitnění služeb.

*Jste pokládán za člověka, který má názorově blíže k ekologickým skupinám, než bývalé vedení parku. Ekologové považují za určitý vzor, jak by se v NPŠ mělo postupovat, sousední Národní park Bavorský les. Které postupy, opatření používaná v bavorské části Šumavy byste rád aplikoval i v její české části?

Poučit bychom se mohli zejména v přístupu k veřejnosti. Ale především: Za předchozího vedení tady docházelo k roztříštění prvních, nejpřísněji chráněných zón. Tím pádem zde mohly být sice prováděny velice aktivně cílené zásahy proti kůrovci, ale zamezilo se tak scelení zachovalých částí lesa do větších celků. Při řešení problému kůrovce v národním parku existují vlastně dvě cesty. Jedna, kterou provádělo bývalé vedení, byla cesta aktivního přístupu do všech částí národního parku, bez ohledu na zonaci. Druhá je využívána v bavorském parku. Odzkoušena tam byla již před řadou let a svým způsobem funguje. V Bavorsku byly do první zóny zařazeny velké bloky lesa. Proti kůrovci se přitom zasahovalo jen po obvodu bloků. Hodnocení, který postup je lepší, je také věc zřizovatele parku, tedy ministerstva životního prostředí. Pokud zřizovatel zhodnotil, že dosavadní postup je špatný, tak jsem zde mj. proto, abych se snažil o nápravu.

*Plánujete zpřístupnění dalších částí suchého lesa?

Je třeba pobavit se o tom, kde to bude vhodné. Například u Kvildy bych si dokázal představit i okraj některé z prvních zón, kde stromy nepadají, pokud to je blízko silnice. Může to tak být, pokud to bude v souladu s režimem daného území. Nemyslím si, že by mělo velký význam například v oblasti Březníku umožnit vstup třeba na třech místech do tamního lesa. Spíše by se měla využít celá rozloha parku k podávání celé škály těchto informací.

*Většina lidí, když poprvé uvidí suchý les, se zhrozí a následkem toho si pak řekne – kůrovec je pohroma, musíme proti němu zasahovat co nejúčinněji. Nebylo by v rámci ekologické výchovy vhodné instalovat ukazatele, které by turisty nasměrovaly do oblastí, kde pod suchým lesem už vyrůstá mladý prales?

Prales tam určitě zatím nevyrůstá, ale jsou tam určité druhy dřevin, jeřáb, smrkové semenáčky... Jsem pro to, aby tam turisté opravdu byli nasměrováni. Tady ještě nedostatky máme. Pokud jdou lidé od Plešného jezera na Stifterův pomník po turistické cestě, tak tam není v rámci tříkilometrové cesty jediná cedule k této problematice. U Plešného jezera dostane návštěvník pouze základní informace. Problematiku okolo kůrovce je skutečně nutné zviditelnit a prezentovat tak, aby návštěvníci Šumavy si těchto procesů všímali a mohli si utvořit vlastní názor. Osobně se nedomnívám, že by suchý strom byl velkým problémem pro Šumavu. Pokud sáhnete do místopisných názvů do historie, vždy něco zjistíte, co je k tomuto pojmu vázáno. Např. název Mrtvý luh. Proč je tento název dán tak, jak je dán. Mrtvý luh – jsou tam mrtvé stromy, mrtvé smrky a borovice. Je to rašeliniště, kde již od roku 1947 majitel přírodní procesy ctil a nezasahoval. Ty procesy, které nazýváme přírodními, tam probíhají po staletí, tisíciletí. To se dá dokázat i na základě pylových analýz. Stromy vždycky dožijí, jdou do fáze rozpadu. A umožní vznik zase nových. Nemyslím si, že to je problém. Problémem to začíná být, pokud nejsme na střet se suchým stromem připraveni. V některém z hospodářských lesů to problémem určitě je. Ale to už není stejná situace jako v národním parku. Na druhou stranu bych byl rád, aby veřejnost vnímala národní park, že je trošku něco víc, že to není hospodářský les. Já se denně přesvědčuji o tom, že právě tak bývá národní park tady chybně vnímán.