Zobrazení zdroje stránky Nenahrazujme odbornost. Z dopisu R. Mrkvy, Brno

{{MediaBankArticle
|Title=Nenahrazujme odbornost. Z dopisu R. Mrkvy, Brno
|Author=Radomír Mrkva
|Date=1999-08-25
|Source=Lidové noviny
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Ohlasy a dopisy

Člověk konce dvacátého století dosáhl úžasného pokroku ve vědě, který mu usnadnil snadnější a plnější život. Zároveň však pochopil, že další vývoj není možný, aniž by chránil prostředí, v němž žije. Proto vznikly tendence ochrany životního prostředí, ochrany přírody a také pocit jakési sounáležitosti s ostatními živými bytostmi na této planetě. "Ekologové" nebo "ochránci", jak často slýcháme, protestují tu proti tomu, jinde proti onomu a nelze upřít, že takové intervence mají v demokratickém systému své místo. Je však jisté, že při tom nelze nahradit odbornost nadšením a subjektivně zjednodušenými představami. Posuzujeme-li z tohoto pohledu již dlouhou dobu mediálně přetřásaný problém kůrovce na Šumavě, zjišťujeme, že se ve sporu úplně vytratily odborné argumenty a diskuse. Jaké je tedy odborné stanovisko k aktuálnímu problému v první zóně pod vrcholem Trojmezné? V prvé řadě je třeba říci, že zde jde o téměř 200 let starý porost jedinečného typu horského smrku, kde byly vždy vytěženy a odvezeny všechny stromy vyvrácené, zlomené nebo kůrovcem napadené. Mimo pařezy zde proto není "mrtvé dřevo", na němž se mohou v této nadmořské výšce uchytit a odrůstat semenáče a potomstvo vzácných rodičů. Mimo to v případě přirozeného vývoje by zde byl bohatý podrost smrku spolu s jeřábem, protože by již patrně docházelo k rozpadu lesa a vzniku následného porostu. Skutečností je, že se zde nachází pouze malé množství semenáčů na mechem obrostlých balvanech sutě. Jeřáb zde není, protože ho v minulosti skousávala přemnožená jelení zvěř. Smrky v korunách žloutnou, mají příznaky dlouhodobého poškození imisemi a jsou oslabené. K tomu se v okolí přemnožil kůrovec, který zalétá až do vysokých poloh a koná své poslání. Zjišťujeme, že v celém systému popsaného vývoje není, až na chování lýkožrouta, nic zcela přirozeného. Je zřejmé, že tak jako v mnoha jiných případech bude nutno přirozené procesy, byť s minimální lidskou intervencí, teprve nastartovat nebo usměrnit. Platí totiž, že přirozené chování konzumenta, v tomto případě lýkožrouta, lze očekávat pouze v přirozeném ekosystému lesa. Pod Trojmeznou horou jde hlavně o co největší prodloužení životnosti cenného porostu, aby po něm zůstalo potomstvo. Proto zde byly vyznačeny napadené stromy, které se musí skácet a oloupat z nich kůra, protože jiný způsob hubení kůrovce dosud není znám. Pochopitelně je možné také nechat vše samovolnému vývoji. Jak bylo naznačeno, nelze však říci, že jde o vývoj přirozený. V tom případě zmizí v nenávratnu cenný genofond horského smrku a v řadě dalších případů a vlastně na převážné části území národního parku se o mnoho desetiletí prodlouží nastolení přirozeného stavu lesů.