Zobrazení zdroje stránky Ochránce přírody z parku Bavorský les prý nechce „školit“ šumavské kolegy, ale...

{{MediaBankArticle
|Title=Ochránce přírody z parku Bavorský les prý nechce „školit“ šumavské kolegy, ale...
|Author=Českobudějovický deník
|Date=2003-07-25
|Source=Českobudějovický deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Jak je to všechno nádherné v Národním parku Šumava, větším bratru chráněného území v Bavorském lese – přinejmenším podle mnoha báječných fotografií v prospektu, napsal středeční deník Süddeutsche Zeitung.

Jak uvádí, není divu, že Hubert Weinzierl, prezident Německého kruhu ochrany přírody, byl při krátkém odskočení si přes bavorsko-českou hranici u Finsterau zase jednou uchvácen – „ale také pln starostí“. „Nejde o nic menšího než o udržení největšího souvislého zalesněného území ve střední Evropě a tím uchování kusu západoevropské kultury, a to jako pokud možno nedotčené divočiny,“ cituje deník Weinzierla. „Podle dnešního stavu věci se Weinzierl a s ním mnoho bavorských a českých ochránců přírody obávají, že český lesní rezervoár bude národním parkem jen na papíře,“ pokračuje SdZ. „Nepřehlédnutelná je žádostivost průmyslu turistiky, plánujícího hotely, vleky, turistické stezky a obslužné komunikace.“ Podle deníku se prezident Weinzierl nachází při návštěvě Národního parku Šumava „na choulostivé misi“. „V žádném případě nechce při rozhovoru se zástupci správy českého parku ani náznakem vypadat jako,všelépeznající'. Na druhé straně se pokouší diplomaticky zvýraznit, co by se na Šumavě nemělo dít, aby park mohl v budoucnu splnit přísné mezinárodní požadavky.“ Jak těžké to je, to prý Weinzierl prožil před 35 lety při tuhých zápasech o založení Národního parku Bavorský les, vůbec prvního národního parku v Německu. Po osudné vichřici s tisícovkami vyvrácených stromů mezi Roklanem a Luzným rozhodl tehdejší ministr zemědělství Hans Eisenmann po vytrvalém tlaku Weinzierla a několika lesníků, že v polomovém území nesmí být zasahováno, že příroda má být ponechána přírodě, připomíná deník. Tak byl v roce 1970 založen park. „U domácích narazil zprvu na odpor – začal tu platit zákaz vstupu, kácení bylo v úzkém ochranném území postupně zcela zastaveno, stejně jako boj s kůrovcem, který v národním parku zuřil deset let a zničil staré smrky. Protesty místních proti,nicnedělání' správy od té doby utichly. Dva milióny turistů, kteří každoročně chráněné území navštíví, nyní mohou poprvé v Evropě vidět, jak vyrůstá nový, zcela přirozený les. Na bavorské straně zdařilá namáhavě dosažená rovnováha mezi rozmáhajícím se turismem a nejpřísnější ochranou přírody by se podle přání Weinzierla a správy českého parku měla povést i na Šumavě. Zatím co ale Národní park Bavorský les zahrnuje na téměř 12 000 hektarech téměř celistvé území, rozprostírá se na české straně,flekovitý koberec' malých zón, v nichž má být příroda ponechána sama sobě. Kolem tohoto snad tuctu ostrůvků je dál povolena těžba, turistický i řemeslný rozvoj a stavba silnic. To ale odporuje přísným požadavkům IUCN, včleněné k OSN: ta předepisuje, že přírodní území může být národním parkem jen tehdy, zůstane-li nedotčeno 75 procent jeho plochy. Tomu je Národní park Šumava ještě hodně vzdálen – jen sedmina celkové plochy leží v nejpřísnější ochranné zóně.“ Deník pak cituje Vladimíra Zatloukala ze správy parku, že park chce oněch 75 procent dosáhnout během dvaceti nebo třiceti let. „Zda se to podaří, je otázka,“ uzavírá pak SdZ s tím, že Zatloukal připustil, že národní park podle vzoru Národního parku Bavorský les by byl obyvatelstvem území jednomyslně odmítnut. Poslední rozhodnutí má prý podle Zatloukala udělat „politika“. „S přistoupením k Evropské unii by se, dle náhledu Huberta Weinzierla, Česká republika mohla dostat pod diplomatický tlak ve věci Národního parku Šumava. EU by mohla požadovat přizpůsobení českého chráněného území pravidlům IUCN v přiměřených lhůtách, prognózuje Weinzierl.“