Zobrazení zdroje stránky Předválečnou Šumavou. Život, práce, krajina, 2011, Šumavou před soumrakem

{{PrefBankArticle
|Title=Předválečnou Šumavou. Život, práce, krajina, 2011, Šumavou před soumrakem
|Author=Vladimír Horpeniak
|Date=2011
|Source=Roučka, Zdeněk: Předválečnou Šumavou. Život, práce, krajina
|Genre=průvodce
|Respondent=
}}
Dvě veliké lásky má plzeňský publicista Zdeněk Roučka – historickou fotografii a Šumavu. Přesto, že fotografie je nejrozšířenějším médiem současnosti, zůstává pro nás stále velkou fascinací. O její nesmírné vypovídací schopnosti jako historického pramene i o její emotivní síle je přesvědčen autor této knihy. Dokládají to jeho předchozí výpravné publikace i výstavní expozice, které především fotografickým obrazem, ale i zasvěceným pestrým komentářem podávají strhující svědectví o dramatických křižovatkách našich novodobých dějin. Roučkovy knihy Američané a západní Čechy 1945 (2000), Plzeň pod hákovým křížem (2001), Skončeno a podepsáno – drama Pražského povstání (2003),... A přinesli nám svobodu (2005) i Tenkrát na Šumavě (2004) patřily v době vydání mezi nejprodávanější tituly. Kniha Skončeno a podepsáno byla v květnu 2004 dokonce nejprodávanějším titulem literatury faktu v České republice.

Roučka své fotografické prameny trpělivě vyhledává ve fondech muzeí a archivů, spolupracuje s ním řada sběratelů. Někdy váží dlouhou cestu za jediným důležitým snímkem. Unikátní dokumentární fotografie se mu nejednou podařilo objevit i v rodinných albech přátel, k jiným soukromým zdrojům se dostal např. na základě náhodných setkání či doporučení. Jeho tvůrčím záměrům ovšem nevyhovuje kdejaký snímek. V publikacích mají přednost maximálně kvalitní a ostré záběry převážně od profesionálních fotografů nebo od velmi schopných amatérů. Naplno využívá nejmodernějších technických prostředků digitální reprodukce, aby historickým fotografiím, někdy poznamenaných časem, vracel život. Znamená to také, že v Roučkových archivech nenajdete krabice s fotkami, ale jen desítky CD a DVD s tisíci snímků. Pro tuto knihu, která zprostředkovává kolem 250 fotografií, autor vybíral z celkem tří tisíc snímků. Jeho pozornosti se těší především obdivuhodné dílo nejznámějšího fotografa Šumavy, českokrumlovského Josefa Seidela (1859–1935) a po něm Josefa Wolfa (1864–1938) i sušického Joži Pospíchala. V knize se kromě snímků anonymních tvůrců objevují i další výtvarně hodnotné fotografie, například od talentovaného krajináře Maxe Nowaka z Drážďan, který koncem 30. let spolupracoval s muzeem v Kašperských Horách.

Zdeněk Roučka je zasvěceným znalcem Šumavy a to jistě nejen prostřednictvím historických fotografií. Za posledních 13 let díky horskému kolu tento kraj procestoval doslova křížem krážem, fotograficky zachycená místa navštívil, dopodrobna zná jejich proměny i současný stav. Zdivo někdejších vesnic i samot roznesly v nových dobách nálože trhavin i radlice buldozerů, změnil se terén, zmizely cesty, mnohé si dychtivě urvala nová vegetace. V řadě případů tak už jenom fotografická pohlednice je dokladem existence třeba celé vesnice či osady. A právě s pomocí odhalených detailů zvětšených fotografií nám Roučka přináší po sedmdesáti letech nové souvislosti a překvapivá fakta.

Autor knihy nás zavádí na Šumavu dvacátých a třicátých let. Přes jistý pokrok v podmínkách předmnichovského Československa zůstávala Šumava i v této době stále silně zaostalým, chudým regionem s nedostatečnou infrastrukturou a malým počtem vyhovujících bezprašných komunikací. I elektrifikace tu probíhala velice pomalým tempem. Zvláště ve větších sídlech horní, německy hovořící Šumavy, lidé projevovali zklamání nad národnostní politikou československého státu. Radikalizovalo se tu německé národnostní hnutí, sympatie získávali členové nacionálních a fašistických skupin. Vojenské nebezpečí ze strany nacistického Německa se tenkrát nesmazatelně vepsalo do tváře krajiny budováním celých obranných systémů betonových pevnůstek.

Oproti předchozí Roučkově šumavské knize, většinou se širokými záběry krajiny a sídel, je tento svazek více detailním pohledem na život a práci lidí. Knihu umocňuje výběr znamenitých, dosud většinou neznámých snímků, několikanásobné zvětšení, vynikající reprodukce někde i volba působivého výřezu. Díky sugestivnímu, téměř filmovému, sledu obrazů máme tak příležitost stát se svědky kácení šumavských velikánů, vidět transport dřeva sáňkováním, plavebními kanály a strmými smyky nebo vory, sledovat jeho zpracování v pilách či truhlářských dílnách, vypravit se za těmi, kteří těžili rašelinu, za zkušenými skláři a brusiči, navštívit horské dvorce nebo se pozdravit s příslušníky finanční stráže. Velice silným dojmem působí návštěvy dnes už neexistujících kostelů a kaplí...

Můžeme se zamýšlet nad těžkou, namáhavou prací zemědělců a jejich vztahem k dobytku i tvrdé, kamenité zemi, případně naslouchat věčným příběhům o střetech pytláků s hajnými. Kniha nás provází četnými cestami do desítek míst předválečné Šumavy od Nýrska a Železné Rudy až po oblast Vyššího Brodu a Českého Krumlova. Se Šumavany tu máme možnost prožívat jejich šťastné i méně šťastné chvíle, s pohnutím vnímat velké i malé katastrofy, či naopak zjasňovat mysl ve dnech svátečních, při slavnostech domova, zbožných poutích nebo mystériích hořických pašijových her... Světlo těmto vzpomínkám ovšem ubírá tenkrát sílící napětí mezi Čechy a Němci a stále patrnější blízkost světového válečného konfliktu, který pak svými důsledky tvrdě poznamenal další osudy tohoto kraje a jeho obyvatel.

Nicméně to bylo poslední období skutečně živé, zalidněné a také svobodné Šumavy, nesevřené různými hradbami a zákazy. Byla to doba, kdy Šumava, jistě zajímavá svou jedinečnou krajinou, měla také svého zvláštního ducha, daného staletým kulturním vývojem a tradicemi. Také to byl čas, kdy se zde přes tisíce těžkostí poctivě hledaly nové možnosti obživy, podmínky pro rozvoj vhodného průmyslu, rozvíjela se turistika i místní kultura...

Kniha Zdeňka Roučky je unikátním dobovým obrazem území Šumavy i s jeho obyvateli, je poctou těm, kteří tento kraj po staletí svou prací a láskou vzdělávali, byť to byl lid převážně německého jazyka. Je věnována také všem, kteří Šumavu milují dnes a věří v její nové perspektivy.