Převrat na Šumavě: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 06:50

Tři roky se přel s těžaři, lesaky, starosty i hejtmany o šetrne zachazení s lesem na Šumavě a neměl přitom ani podporu svého šéfa, který ho do funkce jmenoval. Když proto pocatkem tohoto roku vystridal Libora Ambrozka (KDU-CSL) na ministerstvu životního prostředí sef zelených Martin Bursík, zdalo se, že ředitel Národního parku Šumava Alois Pavlíčko má důvod si oddechnout. Konecne nad ním stal sef stejne krevni skupiny. V pátek ho Bursík odvolal.

S Pavlickem se v parku prinejmensim mezi ekology spojovaly velké nadeje. Po Ivanu Zlabkovi, za jehoz osmileteho působení se podle odborníků vzačne šumavské porosty tvrde drancovaly (vytezilo se asi dva a půl milionu kubíků dřeva), přišel člověk, který po vzoru kolegu ze sousedního bavorského parku dal šanci přirozené obnově lesa. Nabidl také spolupráci místním lidem. Jenže u těch už od začátku nevyvolavaly Pavlíčkovy plany žádné nadsení. Starostové se bali, že když se nebudou kácet stromy napadené kůrovcem, lýkožrout se rozsiri a turisté se mrtvému parku vyhnou obloukem.

Apokalypticke představy se nenaplnily, kůrovec je na ustupu, i když se v první zóně netezilo vůbec a v dalších poskrovnu. Pavlíčkovi se podařila notna část toho, co si předsevzal, včetně vyborne spolupráce s vedením parku v sousedním Bavorském lese. proč tedy musel odejit? Na adresu bývaleho ředitele nežaznela zadna konkrétní vytka. „Mohu vas ujistit, že důvody odvolani nebyly ani odborne, ani politické, ani jsem neodesel kvůli spatnemu hospodaření. Ministr má ale na vymenu ředitele právo a já to nechci komentovat,“ říká sám Pavlíčko. Z Bursíkova obecneho vyjádření vystupuje pouze jedna veta: „Od nového vedení parku si slibuji hlavně posilení spolupráce národního parku s obcemi.“ Da se to prelozit tak, že nove vedení národního parku bude víc ustupovat názoru starostu, že Pavlíčkovy vize byly chybne? „Starostové si nevynuti víc, než jsem byl ochoten povolit já. můj nastupce je minimálně stejne zdatny,“ soudi Pavlíčko o svém namestkovi Frantisku Krejčím, který ho nahrazuje ve funkci. Musi tedy odejit kvůli necemu jinemu. „On je sice schopny přírodovedec a sympatak, ale ne manazer,“ říká jeho blizky spolupracovník, inspektor správy lesů v Národním parku Šumava Petr Ješátko. „V novinach sice dokazal mluvit hezky, ale jak došlo na jednání s obcemi, nebyl schopen jasne vysvetlit, o co mu jde. Kvůli te slabosti jim nasliboval hory doly, a pak to nedodrzel. Nebyl dost durazny, schazela mu autorita.“ I jini Pavlíčkovi spolupracovníci mluví o tom, že obce zadaly cim dal víc, protože si byly vedomy jeho slabosti.

Bursíkovo ministerstvo si z Národního parku Šumava udělalo jednu z priorit a všechno nasvedcuje tomu, že právě proto chtelo na místě ředitele člověka, který neustoupi od Pavlíčkových představ, ale dokaze obce svoji autoritou primet ke spolupraci. Nový ředitel je v branzi povazovan za schopneho manazera. Na začátku devadesátých let národní park spoluzakladal a sepsal plán péče, který byl už tehdy v souladu s evropskými pozadavky. Krejčí chce přesvědčit domorodce, že ochrana přírody a rozvoj oblasti se nevylucuji, naopak.