Zobrazení zdroje stránky Po letech sporů mezi ekology a lesníky se dal kůrovec na ústup

{{MediaBankArticle
|Title=Po letech sporů mezi ekology a lesníky se dal kůrovec na ústup
|Author=Vlaďka Hradská,
|Date=1997/10/14
|Source=Zemské noviny
|Genre=tisk
}}
V části Bavorského lesa bude přírodě proti tomuto brouku pomáhat člověk

Vimperk - Přes nepříznivé prognózy z jara letošního roku se odborníci domnívají, že v neustálém šíření kůrovce v Šumavském národním parku již nastal zlom a nebezpečný škůdce je pravděpodobně na ústupu. Svědčí o tom to, že napadených a vytěžených stromů je v posledních měsících podstatně méně, než se čekalo. Po letech dohadování o způsobu likvidace a nákladné těžbě je to v boji proti kůrovci první viditelný úspěch.

Pracovníci Národního parku Šumava však zůstávají v dalších předpovědích opatrní a přiznávají, že současný ústup kůrovce ve druhé zóně není jen výsledkem několikaletého působení člověka, ale i špatného počasí, které výskyt brouka negativně ovlivnilo. Podle ředitele parku Ivana Žlábka zůstává v první zóně na rozloze 9 tisíc ha, kde lidský faktor nezasahuje a příroda je nucena řešit kalamitu sama, situace i nadále kritická a kůrovec postupuje stále dál. Právě tyto porosty na naší a bavorské straně se staly v těchto dnech terčem kritiky německého týdeníku Stern, který nejrozsáhlejší souvislý národní park ve střední Evropě nazývá největším evropským hřbitovem stromů. Jeho reportáž je jedním z řady kritických článků v německém tisku, které poukazují na katastrofální zamoření lesů kůrovcem na obou stranách hranice a zpochybňují pojetí, kdy je v národních parcích ponechán zcela volný průchod přírodě bez zásahů člověka. »Je to reakce na podstatné rozšíření bavorského lesa, kterému se dlouhou dobu snažila část německých zemědělců i lesníků zabránit. Již teď je však jasné, že v rozšířené části se bude proti kůrovci bojovat pomocí lidského faktoru a nebude se nechávat přirozené obnově. Německou i českou stranu toto stanovisko na likvidaci kůrovcové kalamity a obnovu nového ekosystému po několika letech konečně přibližuje,« reaguje opatrně Žlábek. Také u nás způsob likvidace kůrovce rozděluje již několik let odborníky, ekologické aktivisty i veřejnost do dvou protichůdných táborů. Zatímco někteří jsou proti jakémukoliv zásahu člověka a spoléhají na přirozenou obnovu, jiní prosazují aktivní těžbu napadeného dřeva. Na toto téma se již odehrálo bezpočet debat a mezinárodních konferencí přímo v srdci Šumavy, ale jednoznačnou odpověď se doposud zúčastněných stranám najít nepodařilo.

Těžit ano, či ne?

Pro těžbu je jednoznačně vedení národního parku za podpory ministerstva ve snaze zabránit, aby se nebezpečný likvidátor lesa rozletěl po celé Šumavě.

Argument: Když člověk narušil zdejší ekosystém, musí přírodě pomoci a nenechat ji zcela zdevastovat.

Proti těžbě jsou kromě některých odborníků především ekologičtí aktivisté, podle kterých masivní zásah spíše usnadňuje kůrovci další průnik.

Argument: Les by se měl sám přirozenou cestou očistit a přeměnit v prales se všemi zákonitostmi - vznikem, vývojem, zánikem - bez zásahu lidské ruky.