Zobrazení zdroje stránky Rakouský vlastník lesů poškozuje český národní park. Hnutí DUHA po snaze o nápravu podalo oficiální stížnost

{{MediaBankArticle
|Title=Rakouský vlastník lesů poškozuje český národní park. Hnutí DUHA po snaze o nápravu podalo oficiální stížnost
|Author=Press servis
|Date=2008-08-19
|Source=Press servis
|Genre=internet
|Respondent=
}}
Hnutí DUHA po několika letech pokusů o nápravu podalo Evropské komisi oficiální stížnost proti praktikám vlastníků lesů na rakouské a německé straně Šumavy, kteří velkoplošným kácením na státní hranici poškozují bezprostředně sousedící, unikátní pralesy v

Rakouský vlastník lesů poškozuje český národní park. Hnutí DUHA po snaze o nápravu podalo oficiální stížnost 19.8.2008, Praha, Hnutí DUHA. Hnutí DUHA po několika letech pokusů o nápravu podalo Evropské komisi oficiální stížnost proti praktikám vlastníků lesů na rakouské a německé straně Šumavy, kteří velkoplošným kácením na státní hranici poškozují bezprostředně sousedící, unikátní pralesy v českém národním parku 1 .

Spor se týká ploch, které přímo sousedí se vzácnými pralesy na vrcholcích Trojmezné, Smrčiny a Hraničníku v šumavském národním parku. Rakouský vlastník lesů – klášter Schlägl – odlesnil prakticky kompletní hřeben od Trojmezí až po Plechý. Hned za hranicí tak vytvořil obrovskou, dva kilometry dlouhou a zhruba dvě stě metrů širokou holinu. Rovněž na německé straně vznikají velké vykácené plochy. Zdejší pozemky totiž nejsou součástí bavorského národního parku. Pokud těžba neskončí, také tady vznikne velká holina. České pralesovité porosty tak ztrácí ochranu, a prudký vítr kácí stromy na jejich okraji jako domino. Padlo tak už bezmála 10 hektarů Trojmezenského pralesa. Hnutí DUHA rakouské úřady před vytvářením holin na jejich straně hřebene varovalo už v roce 2001.

Ekologická organizace tehdy upozornila, že během 10–20 let tak může vzniknout několik kilometrů dlouhá holoseč a že vítr posléze rozvrátí i sousední české lesy. Dostalo se mu ujištění ředitele Zemského lesního ředitelství, že „v žádném případě nechce rakouská strana holé plochy“ 2 .

Rovněž hornorakouský hejtman Josef Pühringer napsal v reakci na připomínky Hnutí DUHA tehdejšímu ministrovi životního prostředí Miloši Kužvartovi:

„Tyto obavy by mohly být založeny na neodůvodněném nedorozumění, které z našeho pohledu vyžaduje bezodkladné vysvětlení. Úplné odlesnění 200 metrů širokého pásu lesa podél státní hranice by bylo na újmu (větrné vývraty, škody prudkým osluněním ap.).“ 3 . Prognóza Hnutí DUHA se přesně potvrdila – ovšem vše proběhlo ještě rychleji, než původně předvídalo.

Těžba těžkou mechanizací také poškodila tenkou a citlivou vrstvu horské lesní půdy. Zdrojem kůrovce přitom není jen Trojmezenský prales. Letecké snímky potvrzují, že se rozsáhlé holiny na rakouské straně začaly nejprve objevovat nikoli v sousedství českého národního parku, nýbrž o několik set metrů níže podél lesních cest. Vítr, který zde vane převážně z Rakouska do Čech, napomáhá přenosu brouků přes hranici směrem na sever. Ekologická organizace opakovaně vyzývala rakouského vlastníka i českou správu národního parku k dohodě o společném projektu, který by umožnil likvidaci kůrovce v komerčních lesích za hranicí a nepoškozoval přitom vzácné pralesy na Šumavě. V pásu horských smrčin na hřebeni by podle navrhovaného plánu prováděli opatření, která nevyžadují kácení – bariéry feromonových lapačů a loupání kůry ze stojících stromů. Ekonomická újma by soukromému vlastníku byla kompenzována. Pod tímto pásem ve smíšených lesích by pak bylo snadné kůrovce zastavit. Rakouský vlastník však veškeré návrhy na dohodu odmítl. Proto Hnutí DUHA po sedmi letech vyjednávání podalo oficiální stížnost Evropské komisi, kterou žádá o zásah. Přitom i rakouské a německé porosty – byť nepatří do národního parku – jsou také součástí evropské sítě ochrany přírody Natura 2000. Experti, kteří hodnotili vliv zásahů proti kůrovci na české straně, doporučili: „Je nutné úplně vyloučit těžbu dřeva a asanaci kůrovce v místech kde se vyskytuje rašelinný lesaacidofilní smrčinyV těchto místech zamezit přístupu těžké techniky, vyloučit odstraňování dřevní hmoty a aplikaci biocidů“. 4 . České pralesy poškozuje také výstavba sjezdovek v Rakousku. V první zóně národního parku na Hraničníku už padlo téměř osm hektarů polomů v místech, kde sousední rakouský vlastník při budování sjezdařských tratí vykácel lesy až ke hranici, a otevřel tak porosty na české straně větru.

Jaromír Bláha z Hnutí DUHA řekl:

„Před sedmi lety jsme varovali, že pokud budou rakouskou stranu hřebenu takhle těžit, vznikne zde kilometry dlouhá holina a vítr začne kácet Trojmezenský prales na naší straně. Hornorakouské úřady tvrdily, že se nemáme bát, protože nic takového nedovolí. Ale stalo se doslova a do písmene to, co jsme předpovídali, jen o několik let rychleji. Nedomyšlené kácení za hranicí vážně poškozuje náš Trojmezenský prales, který patří mezi nejvzácnější místa v šumavském národním parku. Protože jde o mezinárodní problém, musí zasáhnout Evropská komise a spor rozsoudit.“