Situace v NP Šumava, Zatloukal: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 06:51

Veronica 1999, 6

Volba managementu pro každý z národních parků je velmi závažným rozhodnutím, které ovlivní jeho vývoj na dlouhou dobu. Předmětem dalších úvah bude volba mezi striktně bezzásahovým režimem umožňujícím hned od počátku lidskými aktivitami neovlivňovaný průběh procesů v lesních ekosystémech, a režimem aktivní ochrany přírody, kompenzujícím dodatkovými vklady energie po přechodnou dobu újmy, které ekosystémům (v tomto případě lesním) způsobilo necitlivé hospodářské využívání v minulosti, případně v současnosti jiná antropická zátěž (např. imise).

Management lesních ekosystémů by měl mít dlouhodobou platnost, řádově v desítkách let. Aby bylo možno tuto podmínku splnit, musí vycházet z reálné situace. Pokud však vyjde najevo, že zvolený management vychází z nereálných či chybných předpokladů, musí být korigován. Požadavky na jeho neměnnost z "principiálních důvodů" jsou iracionální.

Pro volbu mezi bezzásahovým režimem a aktivním managementem jsou sice velmi významné primární přírodní podmínky, často je však významnější míra jejich narušení. V kulturní krajině je naprosto nezbytné zohlednit interakce mezi ekosystémy ponechanými samovolnému vývoji (s významnou možností silných disturbancí) a ekosystémy okolními. Tyto vazby je nutné velmi pečlivě analyzovat nejen v národním parku, ale i ve vztahu k hospodářsky využívaným územím mimo park. Kriticky musejí být vyhodnocena možná rizika! Tento aspekt bývá často přehlížen či podceňován, což mj. vede k chybnému hodnocení příčinných souvislostí. Jeho podcenění v minulosti je jednou ze základních příčin problémů v NP Šumava.

Je tvrdou realitou, že každé vyhlášení národního parku je do značné míry politickým aktem se značnými ekonomickými dopady pro dané i přilehlé území a celkovou ekonomiku státu. O jeho vyhlášení rozhoduje politická garnitura státu. Děje se tak prostřednictvím právního dokumentu (zákona či vládního nařízení). V něm je deklarováno poslání parku a další podrobnosti, které jsou společenskou objednávkou, jež by měla být příslušnou správou parku naplňována.

Obecnější právní normou ve vztahu k národním parkům je zákon 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. V § 15 "Národní parky" se v odst. 2 uvádí "Veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a zlepšování přírodních poměrů..." V tomto pojetí nelze management v NP primárně zaměřit na hospodářské využívání území. Hospodářské efekty managementu jsou však možné jako vedlejší důsledek aktivit zaměřených na zachování či zlepšování přírodních poměrů. Jsem přesvědčen, že povinností správy parku je takto vzniklý druhotný hospodářský efekt racionálně využít. Státní kasa není bezedná a prostředky na životní prostředí jsou tím limitovány. Rozumné využívání druhotných hospodářských efektů v národních parcích snižuje požadavky na státní rozpočet a tím na kapsu daňových poplatníků. Umožňuje zdroje státního rozpočtu využít ve prospěch životního prostředí jinde. I z tohoto pohledu je nutno pohlížet na volbu managementu, srovnáváme-li NP Šumava s NP Bavorský les. Při volbě managementu nelze zcela odhlédnout od velikosti parku a ekonomického potenciálu dané země. Kriteria IUCN uplatňovaná při posuzování Národních parků nemohou nahradit platnou národní legislativu. Jsou pouze dobrovolně přijímaným rámcem. Tím není nijak snižován jejich význam. Jsou důležitým jednotícím kritériem, ke kterému se hlásí i NP Šumava. V územích významně pozměněných lidskou činností je možno pro naplnění kritérií IUCN využít přípravnou dobu o délce v průměru 20 -- 30 let. Během ní jsou přípustná opatření chránící pozměněné ekosystémy a připravující je na bezzásahový režim. S ohledem na hloubku změn, kterými lesní ekosystémy v průběhu staletí na Šumavě prošly, je nezbytné na většině plochy lesů NP Šumava toto přípravné období využít.

Cílovým stavem, který byl jasně deklarován již v roce 1995, je postupné dosažení cca 75% podílu I. zón na rozloze Parku. Neopodstatněný spěch v tomto směru a nerespektování vpředu uvedených zásad přináší naopak oddálení dosažení cílového stavu.