Zobrazení zdroje stránky Velmi drahé zelené omyly

{{MediaBankArticle
|Title=Velmi drahé zelené omyly
|Author=Tomáš Jirsa
|Date=2010-02-17
|Source=Hospodářské noviny
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Vojtěch Kotecký ve svém článku (Zelený bič už zapráskal, nastává čas pro cukr, HN 12. 2. 2010) navrhuje „zopakovat úspěch ekologické legislativy ze začátku devadesátých let“ a navrhuje „druhé kolo norem“. V dalším textu pak rozebírá, proč se to nedaří. Dodal bych několik dalších argumentů, které Vojtěch Kotecký nezmínil: 

Zásadní zlom ve vnímání nových ekologických norem nastal, když se Strana zelených dostala do vládní koalice a začala prosazovat svoji „zelenou a čistou politiku“. Aktivisté nejrůznějších NGO obsadili posty náměstků ministrů a celé ministerstvo životního prostředí a začali prosazovat své aktivistické ideály. A také rozdělovat peníze. MF Dnes nedávno odhalila, že jen za loňský rok ministerstvo školství rozdělilo aktivistům Strany zelených asi 200 milionů Kč na nejrůznější „výukové“ programy. Investigativní novináři by se měli podívat na podobné rozdělování prostředků z MŽP. 

Některé návrhy zákonů z dílny zelených měly za cíl vytvořit další „zelená“ místa. V novele zákona 114/92 například zelení prosazovali vznik krajské sítě nových ekologických úřadů, které by měly poslední slovo ve všech stavebních i dalších řízeních. Dokonce těmto úřadům chtěli svěřit pravomoc nad všemi lesnickými plány. Tehdy to v Senátu sarkasticky komentoval Karel Schwarzenberg slovy o tom, že si „ochranáři myslí, že jeho lesu rozumí líp než jeho hajnej“. Důsledky zákona o výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie dnes hyzdí krajinu větrníky a kilometry solárních panelů. V případě fotovoltaických elektráren tento zákon likviduje nejen naše peněženky, ale i energetickou síť. Nemluvě o výrobě biopaliv, jež negativně ovlivňuje jak světové ceny potravin, tak kvalitu ovzduší, do kterého se při výrobě biopaliv uvolňují dodatečné emise CO2. Současná zelená politika tak probíhá metodou pokus omyl. Avšak za zelené omyly draze platíme z našich daní. A to nemluvě o zelených výmyslech, které se schovávají za boj proti globálnímu oteplování. 

Vojtěch Kotecký píše, jak vznikly „národní parky, kde se méně staví a méně kácejí lesy“ a nadšeně mluví o zřizování parků nových. Bylo to právě Hnutí DUHA, které prosazovalo v Národním parku Šumava experiment s ponecháním značné části smrkových monokultur v rámci tzv. „divočiny“. Lesničtí odborníci a regionální politici opakovaně varovali před tím, že ponechání části šumavských lesů bez ochrany proti kůrovcům spustí kůrovcovou kalamitu nebývalých rozměrů. Ani aktivisté z Hnutí DUHA, ani jejich kolegové na MŽP těchto varování nedbali. Kůrovcová kalamita zákonitě vznikla a na Šumavě se kácí jako nikdy v historii tohoto parku. Vloni 300 tisíc m3, letos jsou odhady až 1 milion m3. To je ten národní park, ve kterém se méně kácí lesy, jak píše Vojtěch Kotecký? Rád bych psal na papír optimismu, jak autor doporučuje, dosavadní návrhy zákonů s visačkou „zelené“ mne však naplňují spíše skepsí a nabádají ke zvýšené opatrnosti. 

Tomáš Jirsa, senátor