Zbaví se Šumava kůrovce přihlížením?

Z sumava-corpus
Verze z 17. 6. 2017, 16:34, kterou vytvořil Michal Horejsi (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Zbaví se Šumava kůrovce přihlížením? |Author=Petr Pithart, Vladimír Just, |Date=2005/09/12 |Source=Literární noviny |Ge…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Zbaví se Šumava kůrovce přihlížením?
Author Petr Pithart, Vladimír Just
Date 2005/09/12
Source Literární noviny
Genre tisk
Respondent

"Od počátku nesouhlasím s koncepcí tzv. přirozené obnovy lesa napadeného kůrovcem. Ano, jsem v rozporu se svým stranickým kolegou Ambrozkem. Starostové šumavských obcí se teď na vás obrátili (a zároveň své jednoznačné odmítnutí stávající politiky Parku zformulovala i jeho Vědecká rada). Využívám toho a připojuji se k nim." Tato slova napsal 1. místopředseda Senátu Petr Pithart premiéru Jiřímu Paroubkovi letošního 4. srpna. Letitým obhájcem přirozené obnovy je Vladimír Just, divadelní publicista a člen sdružení Obrana životního prostředí, kd

NE: doc. JUDr. Petr Pithart 1. místopředseda Senátu ČR

ANO: PhDr. Vladimír Just, CSc. divadelní publicista

Vážený pane Juste, naše polemika může být vážná za dvou předpokladů. Nebude vážná, budete-li stanoviska druhé strany kriminalizovat. Tvrdil jste, že jsou za nimi nízké, hmotařské zájmy "dřevařské lobby". Že lesníkům jde jen a jen o zisky, že stromy, které mají zůstat na místě, kácejí a odvážejí proto, aby je mohli prodat, tedy ukrást z Parku. Z jeho bývalého ředitele Žlábka jste dělal prachsprostého zloděje. Podsouváním nízkých motivů druhé strany jste odbornou debatu vylučoval. Tím spíše jste vyloučil spor o hodnoty. Podle mého názoru je tu totiž především spor o hodnoty a o jejich situovanost v čase. Uvažujeme v desetiletých či staletých souřadnicích? Za tři sta až pět set let by mohl být na Šumavě opět stabilní lesní ekosystém. Kdo ale ví, zda se toho dočká, když za osmdesát let, bude-li po vašem, tam bude les pořád jen smrkový?

Pokud se nemýlím, bylo doposud podáno dvaadvacet trestních oznámení na dřevaře - zloděje. Několik na bývalého ředitele Parku, většina na neznámého pachatele. Tři trestní oznámení jste podal vy sám. Ani jedno se přes policii a státní zastupitelství nedostalo před soud. Náměstek policejního prezidenta Antl nechal pak všechna odložená (tedy neprokázaná) oznámení znovu přešetřit, ale výsledek byl stejný: před soudy se jako žaloba nedostalo ani jedno.

Nezbývá vám než tvrdit, že i policie a státní zastupitelství jsou koupenou součástí "dřevařské lobby", anebo uznat, že jste kriminalizováním odpůrců věcnou debatu až dosud znemožňoval.

O zřízení NPŠ jsem se pod odborným vedením Ivana Dejmala v roce 1991 sám energicky zasazoval a pod vládním nařízením o vzniku Parku je tak můj podpis jako tehdejšího předsedy vlády ČR. Nechtěl jsem této okolnosti využívat a dlouho jsem váhal, zda mám vystoupit se svým názorem (vám jsem jej před lety u vás na chalupě sdělil). Když jsem se po nekonečných debatách s lidmi na Šumavě, se všemi řediteli Parku, s ochranáři, s lesníky, s obyvateli obcí v Parku i s turisty a milovníky Šumavy ozval dopisem premiérovi, byl jsem automaticky vašimi stoupenci zařazen do "dřevařské lobby". Myslíte si i vy, že tam patřím? Nebo jsem jen svedeným naivkou?

Předpokládám, že čtenářům LtN vysvětlíte, co jsou "přirozené procesy", a hlavně: jak jsou možné a odpovědné v lesích NPŠ, v nichž jsou dnes jen na třinácti procentech plochy lesů původní lesní porosty a na osmdesáti čtyř procentech plochy lesů jsou namísto smíšených lesních porostů většinou stejnorodé a stejnověké smrkové porosty, často nížinného původu, pro Šumavu nevhodné. Je "přirozený proces" nechat námi oslabenou přírodu, ať si pomůže sama? Řeknete ano, přesně to je "přirozený proces"! Možná za tři sta až pět set let... Ptám se vás na to proto, že zneužíváte neinformovanosti veřejnosti a znovu a znovu srovnáváte nesrovnatelné, totiž NPŠ s parkem na bavorské straně. Prosím vás tedy (a to je druhý předpoklad vážné polemiky), abyste uvedl všechny významné rozdíly (rozloha, počet obcí a lidí žijících na území parků, typy zalesnění, horopisné poměry, vodohospodářské poměry, klimatické poměry atd.) mezi oběma parky.

Na závěr jsem chtěl připsat, že spor o kůrovce je mým prvním vážným sporem se zelenými, protože až dosud jsem stál na jejich straně. Pak jsem si uvědomil absurdnost takového konstatování: lesníci snad nejsou zelení? Když z nich uděláte "dřevaře", určitě ne... Vážený pane Juste, oba toho víme dost o zneužívání slov a vy jste o tom navíc napsal knížku. Veďme, prosím vás, tuto polemiku bez kriminalizací a demagogie. Já vás z ničeho neobviňuji. Máte prostě jiný názor. Veďme spor ve stejném poschodí. Je to totiž spor především o hodnoty, nejen spor odborný. PETR PITHART

Šumava není jen kůrovec

Vážený pane Pitharte, i já chci vést věcnou debatu bez "kriminalizací a demagogie", ale některými nepravdami mne nutíte přece jen začít ve stylu Rádia Jerevan. Nuže: není pravda, že místo toho, abych vedl "spor o hodnotách", jsem až dosud "kriminalizováním odpůrců věcnou debatu znemožňoval" a dělal z bývalého ředitele "prachsprostého zloděje" (uvítal bych, kdybyste příště takové invektivy doložil citáty). Nýbrž je pravda, že právě "spor o hodnotách" - přírodních, kulturních, historických a etických - byl až dosud alfou omegou mých šumavských statí, věnujících se definici šumavského kulturního archetypu, ať už proslovených na konferencích či publikovaných v kulturních časopisech či sbornících (Revolver revue, LtN, Zmizelé Sudety, Divočina - příroda, duše, jazyk aj.). Je škoda, že dříve, než jste se do nálepkování mých textů pustil, jste se alespoň s některými neseznámil. Jako spolutvůrce zákonů nemůžete také nevědět o elementární oznamovací povinnosti občana, setká-li se s trestným činem. Sám jste to kdysi učinil, a za to vám nepřestanu děkovat, v případě pokusu o korupci. Nechtějte, abych věřil tomu, že kdybyste byl vy na mém místě a stal se opakovaně svědkem mizení vzácného, nejpřísněji chráněného dřeva v místech, kam nesmí vkročit lidská noha, a to dokonce pomocí tajuplných, státem dotovaných vrtulníků, že byste si to nechal jen pro sebe. Zapomněl jste čtenářům LtN sdělit, že ani jedna z mých stížností nebyla shledána neoprávněnou. Ani policejní vyšetřování nikdy nezpochybnilo jejich skutkovou podstatu, že totiž v NPŠ došlo ke krádežím. Odloženo policií to bylo jen proto, že se nenašel viník a neprokázal úmysl. Ztráty stovek pokácených kmenů z prvních zón dokonce potvrdil, jak jistě víte (a nepovíte), i soudní znalec. Tolik k mé "kriminalizaci".

Dále: jak už to u vymyšlených záminek k válkám bývá, není pravdivý ani váš dnešní "casus belli", totiž "návrh rozšířit v příštích pěti letech první, bezzásahovou zónu na více než třetinu plochy lesů" a strašení "kam až mezitím do vnitrozemí dorazí kůrovec". Opravdu byste si měl opatřit lepší informace. Například tu, že démonizovaný kůrovec navzdory mediální popularitě po celou dobu šumavské války napadl všeho všudy cca 4 % celkové výměry parku. A přitom panuje lživý mýtus - i vámi živený -, že Šumava = kůrovec! O žádné "více než třetině plochy lesů" už vůbec nebyla nikdy řeč. Jedná se aktuálně o pouhých 20 %, později o cca 30 % (mezinárodní arbitři z IUCN doporučují 30-40 %) plochy celého parku, nikoli plochy lesů. Plochu NP Šumava - a tím spíše prvních zón! - nepokrývají jen lesy (ty tvoří cca 80 % parku), ale i rašeliniště, slatě, vodní plochy. A metodou jejich ochrany v jádru parku je právě bezzásahovost. Vždyť jste to sám v Důvodové zprávě o zřízení NP podepsal, vzpomínáte? "V lesích první zóny, které se převážně rozkládají na území rašelinišť (...) se budou lesnické zásahy postupně omezovat na opatření, vedoucí k obnově a udržení samořídících funkcí ekosystémů." Tehdy, před patnácti lety, jste v NP považoval za "nepřijatelné, aby na jeho území byly lesy hospodářské", jejichž posláním je "produkce jakostní dřevní hmoty". Dnes považujete tyto samozřejmé zásady všech národních parků na světě za "šílený experiment", který přinese výsledky nejdříve "za tři sta až pět set let". To je další nepravda, kterou vám odhalí, pane senátore, prostá zkušenost: pěší procházka jak po naší, tak po bavorské straně parků v místech zdálky děsivých, ponechaných přírodě. Zejména doporučuji cestu po jižním úbočí napůl vyholené Studené hory, směrem od Březníku k Roklanské hájovně. Napravo uvidíte rozsáhlé holiny s neoprávněně odvezenou dřevní hmotou ("česká" cesta = v centru NP nestandardní experiment), nalevo různověký rodící se les, ponechaný bez lidského zásahu ("bavorská" = standardní evropská cesta), kde pod zdaleka ne všemi uschlými stromy (odtud ona různověkost) má se k světu nová zelená generace. Na bavorské straně jsou dál: začali s "šíleným experimentem" už před jednadvaceti lety a jeho výsledky už teď -ne až za tři sta let! - překvapují i největší pesimisty. Hovořit o Šumavě a neprojít si pěšky příhraniční jádra obou parků - zde jsou botanické i klimatické poměry opravdu stejné, s tím nic nenaděláte - je asi totéž, jako odsuzovat Chartu a nečíst ji. Potvrzuje to i česká přírodovědecká komunita: "Podle dosavadních výzkumů na bavorské i české straně vznikají přirozenou obnovou mladého lesa po napadení kůrovcem dlouhodobě stabilnější a přirozenější lesní porosty. Také je zde větší druhové bohatství rostlin a živočichů než na plochách vykácených při zásazích proti kůrovci - někde dokonce větší než v tzv. zeleném lese." (RNDr. František Krahulec a kol., srpen 2005). VLADIMÍR JUST

Západní vítr je mocný

Vážený pane Juste, místa, která mi doporučujete k poznání, znám. Jistě, také já jsem zaměnil rozlohu Parku a rozlohu lesů. Nemá smysl, abychom se přebíjeli citáty z textů autorit: mohl bych citovat spoustu jiných autorit než vy. Nemám vám v žádném případě za zlé, že jste oznamoval, co jste pokládal za trestnou činnost: faktem zůstává, že ani jedno z trestních oznámení se nedostalo k soudu. Opět jste se vyhnul srovnání parků na obou stranách hranic.

Morální zpochybňování vašich odpůrců a neférové srovnávání obou parků mně brání brát vaše názory vážně. Říkám si, že když máte tohle zapotřebí, nejste si patrně svou pravdou jist.

A vy opět dáváte Bavory za příklad! Kdybych měl na starosti třetinový park a na jejich straně, také bych nechal tamní les, aby si pomohl sám! Věděl bych, že se do mého vnitrozemí přes pásmo smíšených lesů na jižních svazích Šumavy brouk nerozšíří, ale i tak bych nechal udělat nárazníková pásma, abych měl jistotu. Nevím ovšem, jak bych se vyrovnal se svým svědomím, protože bavorský experiment ho poslal a posílá západním větrem z lesů v nejvyšších polohách Šumavy k nám do Čech, kde ho žádné pásmo smíšených lesů nezastaví, protože tu není. Vím, co jsem jako předseda vlády podepsal o bezzásahovosti v důvodové zprávě k vládnímu nařízení 163/91. Bylo to tedy před čtrnácti lety. Dnes bych to nepodepsal, protože mezitím se dovolilo brouku rozletět se. Kdyby se od začátku postupovalo rozumně, dnešní holiny nemusely být. Rozumně podle mne znamená včasné kácení jednotlivě napadaných stromů a jejich asanace; šlo by především o stromy zelené, se závrty kůrovce; kácet stromy uschlé je již pozdě.

Že NP Šumava nesplní podmínky Národních parků? Že je tím porušena litera? Třicet až čtyřicet procent bezzásahového lesa? Nevylučuji to. Už je totiž možná pozdě. Fiat iustitia, pereat Šumava, tak mi připadá váš postoj.

Takže nezbývá, než abych se konečně přiznal: jde mně více o Šumavu jako zelenou střechu Evropy než o pravidla Národních parků. Ostatně nevěřím, že nelze dohodnout jejich modifikaci tak, aby odpovídala čtyřiaosmdesáti procentům umělého, zranitelného lesa. Nebo snad chcete tvrdit, že lesy i v ostatních Národních parcích ve světě mají podobnou nepřirozenou skladbu? PETR PITHART

Náprava motorovou pilou

Vážený pane Pitharte, znáte-li zevnitř uvedená místa na českobavorské hranici, kde v nadmořské výšce kolem 1250 metrů člověk nechal přírodu na pokoji, pak nemohu uvěřit, že byste si jako vnímavý turista nepovšiml té záplavy čerstvé, ale i staré, ubránivší se zeleně. Ta by vás měla naplňovat nadšením, nikoli záští vůči principu bezzásahovosti. Musel jste přece vidět, že v místech, kde se les ubránil, je Šumava zelená, jak žádáte, zhruba ve stejném poměru jako v logu Národního parku: dva zelené smrčky, mezi nimi uschlý pahýl. Nejen že jste před čtrnácti lety tento princip podpořil, vy jste podepsal, že vládní nařízení o Šumavě "respektuje mezinárodní definice Národních parků". Nuže, jelikož letitý "spor o kůrovce" poškozoval pověst regionu i země, obrátil se někdejší ministr (a příznivec kácení) na mezinárodního arbitra, Světový svaz ochrany přírody (IUCN) a požádal jej o stanovisko. Obě strany sporu se předem zavázaly, že budou verdikt respektovat. Expertní závěr zněl: skoncovat s bezprecedentním rozdrobením prvních zón do osekávaných 135 ostrůvků, s kácením v prvních zónách, s holinami v jádru NP. Jinak hrozí vyřazení z kategorie národních parků podle mezinárodní kategorie. Platí-li váš podpis, je po válce, pane senátore. Proč tedy znovu ohříváte kůrovce?

A nyní k vaší obsesi stran propastných rozdílů mezi námi a Bavorskem. Ano, bavorský park je o více než polovinu menší, ano, má dole více listnáčů, ano má nárazníková pásma (ta mají být i u nás, ne ale v jádru parku!). Má ovšem i souvislou, neroztříštěnou jádrovou zónu s bezzásahovým režimem - ta bude brzo tvořit až 75 % parku - pokrytou jako u nás převážně horským smrkem. Toho sem, jak zní oblíbený mýtus, nikdo "uměle" nevnášel, ten tu byl domovem odjakživa: proto bylo zločinem minulé správy NPŠ právě tyto vrcholové partie přednostně holit, s pokryteckou záminkou napravit motorovou pilou "nepůvodní" výsadbu. To mohlo platit dole v údolích a nikoli na vrcholcích, poznamenaných tak, že poznáte z každé rozhledny naši hranici jen dle stupně vyholenosti. A teď to nejdůležitější: mnohem větší rozdíly než mezi bavorskou a českou Šumavou jsou mezi Šumavou a Alpami, Šumavou a (polskými) Tatrami, nebo Šumavou a Meklenburskem. A přece všude tam (bez ohledu na nepůvodnost porostů!) najdete v zásadě stejný bezzásahový režim jako v Bavorsku, jako všude, kde mají skutečný národní park a ne "Etiketenschwindel"... VLADIMÍR JUST

Necháme hlasovat kůrovce?

Vážený pane Juste, jsem potěšen, ne že ne, dívám-li se ve výšce kolem 1250 metrů - pod nohy. Na to se ale člověk přijede právě jen "podívat", jak nedávno řekl ředitel Parku. Já však pořád mluvím o celé Šumavě a přilehlých lesích a mluvím o ní jako o kulturní krajině. Ochránci mě od roku 1991 mnohokrát přesvědčovali, že se kůrovec nebude šířit. Nevěřím jim. Přání je jim otcem myšlenky. Dvoučlenná expertní komise IUCN byla na Šumavě dva dny. Její závěry a doporučení tak mohly těžko vyplynout z úplného poznání. Ano, bavorský park bezzásahovou zónu má, ta ovšem posílá kůrovce po větru k nám, ne do Bavorska. Naše rozšířená zóna ho bude posílat do jižních Čech.

Tvrdíte, že k Šumavě patří i kůrovec. Souhlasím s tím vřele. Když k Šumavě patří kůrovec, pak by snad ale k němu mohl patřit i tamní člověk, či ne? Šumava je unikátní nikoli jako prales (tím byla hodně dávno!), ale tím, že je vysoce položenou a přitom kulturní krajinou: před válkou tu žilo a hospodařilo dokonce mnohem více lidí než dnes. Šumava očima Josefa Váchala je uhrančivý sen, který miluji. Šumava očima Karla Klostermanna je ještě nedávná skutečnost, která mne oslovuje jako moudré soužití člověka a přírody. Jak to, pane Juste, že o budoucnosti Šumavy necháte hlasovat kůrovce (hlasuje, jak umí - tím, že žere) a ne lidi, kteří na Šumavě žijí a pracují? Kteří se do ní znovu a znovu vracejí, ne však proto, aby se jeli na půl dne "podívat"?

Jak to, že neberete v úvahu stanoviska obcí? Na Šumavě musí každý Park s lidmi, kteří v něm žijí, vyjít, a to po dobrém. To ať si každý jeho budoucí ředitel zapíše za uši. Jinak žádná Šumava nebude, jen přísně střežená obora. PETR PITHART

Vivat Klostermann

Vážený pane Pitharte, na žádném z míst, jež jsem vám popsal, se dnes už nemusíte dívat jen "pod nohy", stačí (milerád vám udělám průvodce) budete-li hledět před i nad sebe. Zaručuji vám, že pohlédnete do bohaté zeleně, jež tu přečkala pohromu. Na protější stráni pohlédnete ovšem do pusté holiny, která se stejnověce zazelená až za x let. Expertní komise byla dvoučlenná jen proto, že na třetího člena si stěžoval pro "podjatost" ing. Žlábek; problém studovala seriózně přes půl roku. Barbarské holiny v centru NP poznám ovšem i za hodinu.

Není pravda, že na umírání a zrod nového lesa se člověk přijede "podívat" jen jednou. Statisticky doložen, např. u sousedů, je opak: právě proto, že jde o přírodní proces, nikoli setrvalý stav, nutí nás zvědavost k novým návštěvám; sledujeme pokroky, jež žádný lesoprojektant nikdy nevymyslí - dílo přírody při činu. A už vůbec není pravda - opět jste tu obětí snadno vyvratitelné mystifikace, že NP = přísně střežená obora bez člověka, v níž hlasuje kůrovec. Ve standardním národním parku - kterým Šumava ani za Pavlička žel ještě není - může pěšák v podstatě kamkoli. I tam, kam nemůže traktor. U nás tomu je naopak. Zaráží mě vaše pohrdání lidmi, kteří se přicházejí "jen podívat": z těch, pane senátore, žijí parky na celém světě! ("Je dokázáno, že těžba dřeva ničí turistiku. NP přitom generuje pracovní msta - na jednoho lesáka připadají čtyři muži v turistických službách," uvádí prof. Daniel Henning z USA). A dík za Klostermanna! I já jsem pro Šumavu Karla Klostermanna, který soudil, že "co les ztratí, sám si vynahradí; člověk se Pánubohu do díla míchati nemá" a vítal ideu národních parků, v nichž by příroda, "nejsouc rušena ve své tvorbě, se mohla dle své vůle rozvíjeti!" VLADIMÍR JUST