Řekni, kde ty hvozdy jsou

Řekni, kde ty hvozdy jsou
Author	Jiřina Rippelová, Tomáš Jirsa, Josef Kalbáč
Date	2007-08-03
Source	Lidové noviny
Genre	tisk
Respondent

Na Šumavě dnes za podpory ministerstva životního prostředí vítězí nebezpečný princip „bezzásahovosti“.

Stovky tisíc pahylu suchých šumavských smrku trci ze země jako smutny vysledek probíhajícího ideologickeho sporu o ochranu přírody na Šumavě. Na české straně Šumavy můžeme vidět již několik tisíc hektarů suchého lesa a každý rok pribyvaji desítky dalších. Vypravte se na Šumavu, do okolí Plesneho jezera, na Březník či z německé strany na vrchol Luzný (z české strany je vstup do luzenského údolí a na Luzný kvůli stahující se „zelené opone“ zakázán) přesvědčit se, jak vypadá největší kůrovcové poškození lesa v České republice.

Nestastne rozhodnutí

Dnešní Šumava, at chceme nebo nechceme, je dilem člověka. Zdejší lesy, převažne smrkové monokultury, vznikly peci schwarzenberských lesníků v předminulem století a jsou nachylne zkaze kůrovcem. Souhlasime s odborným názorem, že lesní porosty se musejí na vyloucení činnosti člověka nejdříve připravit. Jde o postupnou premenu jejich druhove i vekove skladby vysadbou listnacu a jedle. Z hlediska jednoho vývojového cyklu lesa, trvajícího až několik staleti, to znamená několik desítek let intenzivní lesnické činnosti. Teprve pote by mohlo dojit k ponecháni části území Šumavy bez lidského zásahu.

Bohužel, za podpory vedení ministerstva životního prostředí a správy Národního parku Šumava dnes na Šumavě vitezi princip tzv. bezzásahovosti, divočiny a tvorby nových pralesu. Zásadní krok k rozšíření suchého lesa a k moznemu nástupu další kůrovcové kalamity udělal ministr Bursík, když na jare rozhodl, že téměř sto padesát tisíc krychlových metrů dřeva padleho na Šumavě po orkánu zůstane nezpracováno. Majitelům lesu, lesníkům a odborníkům, kteří studovali vyvoj lesa a jeho škůdců, vstávají vlasy na hlave. Patnáct šumavských obci považuje toto rozhodnutí za protipravni a podaly proti nemu odvolani. Kůrovec však lhuty správního řízení nerespektuje.

Zelena střecha Evropy

Je nepochybne, že nařízení vlády (163/91 Sb.), kterým byl Národní park Šumava (NPŠ) vyhlasen, předpokládálo peci a ochranu lesních ekosystému podle představ aktivní ochrany přírody a stanovilo, že hlavním posláním NPŠ je mj. uchovani a zlepsení jeho přírodních poměrů a zachovani typickeho vzhledu krajiny „zelené střechy Evropy“.

Zákon (114/92 Sb.) o ochraně přírody a krajiny dnes prosazovany pojem „bezzásahovost“ vůbec nezná. I zminované nařízení vlády mluví ne o bezzásahových zónách, ale o ochraně či obnově samořídících funkci přírodních systému a prisne ochraně volne zijicích živočichů a plane rostoucích rostlin. I v první zóně nařízení zásahy nevylucuje, ale omezuje na zásahy k udrzení stavu.

Slova Frantiska Urbana, jednoho ze zakladatelu NPŠ, pronesena na senatním veřejném slyšení o NPŠ v kvetnu 2007, hovori o původních zamerech při zakladani NP Šumava jasne: „O tom, že by se v národním parku prestalo hospodařit, se vůbec neuvazovalo. Zkušenosti z pece o maloplosna chráněna území jasne dokazaly, že lokality ponecháne přirozenému vývoji je potřeba hlidat, v případě nutnosti do nich zasahovat, aby nezmizel nebo nebyl nevratne poskozen ten fenomen, kvůli které mu byla ochrana vyhlasena.“ Většina z nas si pod lesem představuje smrkové porosty a pravdepodobne se i s ekology shodneme, že les lesem dělají dospele stromy s určitým podilem stromu mladsich.

A prales, to jsou velikáni nerusene rostouci několik století podobne jako na Zofine či Boubíne. Kolik stromu ale zbylo v bezzásahových zónách na Modravě a kolik jich zbude na Trojmezné? Potrva opět nejméně sto let, než zde porostou podobne lesy jako dnes. S pralesy pamatujícími staleti toho ale mít mnoho spolecneho nebudou.

Poucme se v sousedním Národním parku Bavorský les a nevyhlasujme bezzásahové zóny prekotne. Po nedobrych zkušenostech s kůrovcem se v nových částech (od roku 1997) bavorského Národního parku (NP) mělo zasahovat proti kůrovci po následujících dvacet let a lesní porosty se měly na bezzásahový režim lesnickou činnosti cilene pripravovat. I těchto dvacet let se však jevilo jako nedostatecne dlouhá doba, a tak byla před několika lety prodlouzena o dalších deset let. Ani horizont roku 2027 však není definitivní a někteří odborníci prosazuji jeho další posunuti.

Rovnez se můžeme poucit z komunikace správy Národního parku Bavorský les s obcemi ležícími na jeho území. Tuto komunikaci považuji představitele bavorského NP za stezejni. Bavorské obce si vydobyly právo veta při rozšiřování bezzásahových území. A u nás? Na Šumavě se obci nikdo nepta.

Ministři se mení, škody zůstáváji

Ministr Bursík odejde, ale škody vznikle jeho rozhodnutím na Šumavě zůstanou po staletí. Poucime se ze stavu lesních ekosystému na Šumavě a poslechneme rad odborníků, nebo budeme nadále doprávat sluchu nežodpovědným ideologum a romantikum? Kolik zastancu bezzásahového režimu si stouplo před hajenku na Březníku a představilo výsledky své práce narodu? neznáme zadneho. proč asi? Zveme ty, kterým není osud Šumavy lhostejny, aby se sami prijeli přesvědčit, jak vypadaji výsledky budovani nových pralesu na Šumavě. Cim více lidi uvidí skutečnost na vlastní oči, tím lepe.

Autori jsou šumavští senátoři - Jiřína Rippelova za ČSSD, Tomáš Jirsa za ODS a Josef Kalbac za KDU-CSL