Šumava neumírá, Šumava se rodí

Šumava neumírá, Šumava se rodí
Author	Martin Braniš
Date	2007-08-08
Source	Lidové noviny
Genre	tisk
Respondent

Polemika

Veda má oproti politice jednu velkou nevyhodu. Hovori strohým, vecným jazykem, neuziva emotivních vyrazu a vyhyba se polopravdam a podbizivým formulacim. Proto je v kauze Šumavy tak málo vědeckou obec slyšet, přestože nejednou vyjádřila usty desítek přírodovedcu a lesníků svůj názor na vec. článek senátorky Rippelove a senátoru Jirsy a Kalbace (Rekni, kde ty hvozdy jsou, LN 3. 8.) ovšem vola po mediálni odezve.

Novy život na mrtvých telech velikánu

Šumava v posledních dvou desetiletích, kdy se intenzivněji projevilo několik kůrovcových kalamit, zaziva nebyvaly prerod. Stejnoveke monotonni smrkové porosty na mnoha místech berou za své. V důsledku omezení zásahu do přírody se objevuji pro mnoho lidi odpudive, pro jiné povzbuzující usychajici stromy a pahyly kmenu, které bez ladu a skladu po několika letech padaji a vytvareji obraz chaosu a zmaru.

Není divu, že některým poradkumilovným návštěvníkům parku a lesním hospodarum může tento obraz nahanet husi kuzi. Je však takový stav škodlivy pro přírodu -pro les sam? Rozhodne nikoli. Odumírajíci, tedy pravidelne neodstraňovana dřevní hmota trouchnivi a vytvari tak potrebou zasobu zivin pro další rust stromů. Neskladne popadané kmeny jsou vynikajici prekazkou pro srnci a jelení zvěř, takže semenacky stromu nemohou být tak snadno okusovany. Na mrtvých telech lesních velikánu tak vzniká postupně a samovolne nový život.

Tohle si uvědomili na správě sousedního národního parku Bavorský les už davno. Proto ponechali znacne rozlohy centralnich části parku bez jakéhokoli zásahu. Tvrzení, že bezzásahový režim byl na druhé straně hranice odsunut o dvacet až třicet let, je slusne receno daleko od reality. Tento fakt u nás výrazne motivoval celou radu vědců - ne tedy ideologu a naivních zelených aktivistů - aby se zasadili o podobny přístup v některých částech (!) i na české straně Šumavy. Ctenar necht si je jist, že argumenty přírodovedcu (mimo jiné z několika ústavu Akademie věd, Jihočeské a Karlovy univerzity) i lesních inzenyru (například z České zemědělské univerzity) a odborníků z dalších instituci jsou podlozeny odbornou erudici a několikaletým výzkumem. Ne tedy zájmem omezeným delkou volebního období. Názory politiku - senátoru na tom nemohou nic změnit. Nemení na tom nic ani fakt, že obce a správa národního parku dlouhodobe nedobre komunikovaly.

Zbyva tedy otázka, proč vlastně někteří politici nerespektuji vědecké poznatky a proč se do te slamastyky pousteji. To mají tak na srdci osud přírody? Šumava neumírá, Šumava se rodi. Lesy jsou na většině území nasi republiky zcela přirozenou vegetační formaci a nepotrebuji žádnou lidskou peci - proste rostou samy. Pece je třeba pouze v případě, kdy člověk bere les jako zdroj obzivy či obchodu. Pak logicky sazi druhy, které nesou profit. Jadrove zóny chráněných oblasti ale nemají sloužit profitu, nýbrž demonstraci a dokumentaci přírodních jevu a procesu. A zde je patrne jadro všech sporu. Někdo stále nechce opustit myšlenku, že by nebylo možno dále obhospodarovat (rozumej těžit a sazet) celou rozlehlou oblast Šumavy. Argumentace, že pece o les je nežbytna, neboť příroda si nedokaze sama pomoci, je tou nejlepší pakou. Vždyť my (senátoři a spratelení lesníci) vlastně přírodě pomahame, zatímco oni (přírodovedci a jini lesníci) ji chtějí nechat zahynout.

Hospodaření v lese a profit z tohoto hospodaření jsou skutečne hlavním důvodem, proč se o šumavském regionu stále pise a hovori. Jen málokdo může uvěřit tomu, že odumřele lesy odrazuji návštěvníky parku, a tudíž snizuji vydelek místních obyvatel. Opak je pravdou. Na Šumavu smeruji stále větší pocty turistů a rekreantu. Investuji zde i zahraniční společnosti. Prikladem může být rodici se rekreační holandské městecko v Borove Lade. Zahraniční turisté, zejména ze sousednich Bavor, utraceji miliony eur ve stancích na trzistich za zbozi, jehož puvod a kvalita jsou často pochybne. Potencial ziskavani dalších peněz do místních pokladen je tedy nedozirny. Jen by měli politici (i ti místní) trochu chtit. Klicova otázka tedy nestoji tak, zda les odumírá, či nikoli, nebo proc. Priroda si vždy poradila a poradi. Zásadní je, kdo tlaci na politiky, aby se v místních lesích urcených primarne k ochraně přírody co nejvíce hospodařilo, a proč na ne tlaci. Vazení senátoři. Neschovavejte se za rousku ochrany přírody a odhalte se. Pak můžeme všichni otevřene hovorit o osudu (nejen) šumavských lesu. Budeme totiž všichni vedet, na cem jsme. Jadrove zóny chráněných oblasti nemají sloužit profitu, ale demonstraci a dokumentaci přírodních jevu a procesu. A zde je patrne jadro všech sporu.

Martin Branis, ředitel ústavu pro životní prostředí, Univerzita Karlova v Praze, Prirodovědecká fakulta