Šumava potřebuje dohodu, kompromis a také koncepci

Šumava potřebuje dohodu, kompromis a také koncepci
Author	Tomáš Jirsa
Date	2006-08-08
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

Do diskuse

V loňském prosinci Rada Národního parku Šumava svým usnesením neschválila přijetí materiálu „Vize, poslání, strategické cíle, strategické kroky NPŠ“, předložený Správou Národního parku Šumava. Šumavské obce v první polovině roku odmítly Správou Národního parku navržené rozšíření prvních zón Šumavy, tedy návrh zásadní dlouhodobé koncepce parku. Výbor šumavských obcí na začátku července ostře kritizoval zamítnutí otevření hraničního přechodu Modrý sloup nad Modravou. Velké zklamání nad neotevřením hraničního přechodu zaznělo i z Bavorska. Všechny tyto události nám připomínají nutnost hledat dohodu o budoucnosti Šumavy mezi všemi zúčastněnými.

Rozvojové záměry Jihočeského kraje a obcí ministerstvo životního prostředí a vedení parku když ne přímo odmítá, tak bojkotuje. Vždy jsou v záloze ekologičtí aktivisté, odborné posudky a občanská sdružení, která spustí mediální kritiku či navrhnou zpřísnit ochranu daného území. Když se před několika lety přijímala Natura 2000, bylo obcím slibováno, že ochrana přírody nepůjde proti jejich rozvoji. Dnes je z Natury největší strašák, který aktivisté používají a hrozí stížnostmi do Bruselu.

K oslavě patnáctiletého výročí založení Národního parku si vedení parku nechalo vyrobit „kůrovcovou patnáctku“, aby deklarovalo svůj postoj k tomuto problému. Bohužel, zesměšňování názorových protivníků k dohodě nikdy nepřispělo. Lesnická veřejnost je opravdu zděšena z toho, jak se na Šumavě hazarduje s přírodním dědictvím. Lesy, které byly vysazeny lidmi a celé generace lesníků je obhospodařovaly, jsou z roku na rok ponechány zmaru a záhubě kůrovcem. Ano, „nový život, který se dere na svět pod suchými stromy“ je v naprosté převaze opět smrkový les anebo alespoň les s výrazně nepřirozeným zastoupením smrku, na hony vzdálený lesům, které zde původně byly. Nedávno vydané „Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů“ prosazuje opak naprosté bezzásahovosti, která se dnes uplatňuje na Šumavě. Cituji z kapitoly Ochrana přírodních rezervací: „Tam, kde je druhová skladba výrazně odlišná od přirozené, mohou být dočasně umožněny takové aktivity, které vedou ke zlepšení před ponecháním porostů přirozenému vývoji.“ Šumavští starostové zastupující veřejnost již dlouho bojují za to, aby Národní park byl řízen v souladu s odbornými a vědeckými stanovisky.

Ministerstvo životního prostředí a správa parku musí akceptovat, že Národní park je rovněž kulturní krajina a sídelní útvary. Po několik století člověk Šumavu obhospodařoval a její lesy velmi změnil. Od využívání zdejších lesů pro pastvu, výrobu dřevěného uhlí pro hutě a sklárny a konče následným lesnickým hospodařením. Návrat k původní formě lesa je jistě žádoucí, je nutné začít, ale nevede k němu rychlá cesta. Součástí cesty ale musí být dohoda, kompromis a koncepce. Starosta Modravy Antonín Schubert správně konstatuje: „Pokud nebude o Národní park Šumava pečováno na základě odborného, celospolečensky projednaného, demokraticky schváleného, nadčasového a nepolitického dokumentu, který se nazývá Plán péče o národní park, pak nikdo nemůže hovořit o tom, že na Šumavě nějaký národní park existuje“.

Tomáš Jirsa, senátor jižní části Šumavy