Šumava, kůrovec a fakta

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


Šumava, kůrovec a fakta
Author Antonín Schubert
Date 2003
Source Plzeňský deník
Genre tisk
Respondent

Je velmi málo témat, která jsou tak vytrvale prezentována veřejnosti, jak je tomu v případě kůrovce v Národním parku Šumava. Jako starosta Modravy jsem byl požádán, abych zde přispěl svým názorem k této problematice. Předem však upozorňuji, že v následujícím textu nebude žádný objev zlaté střední cesty, který vše vyřeší, ale pouze fakta.

V prvé řadě je nutné si uvědomit, že Šumava není dávno zachovalým pralesním systémem, ale velmi historicky přeměněná kulturní středoevropská krajina. V této krajině jsou však místa, která je nutno ochraňovat, a proto zde byl vytvořen režim ochrany přírody a krajiny formou vyhlášení Národního parku Šumava. Samotná filozofie přísné ochrany přírody však s sebou přináší mnohá úskalí a nutné řešení nekonečného množství problémů, což v žádném případě duchovní otcové tohoto národního parku jednak nedomysleli a jednak zcela jistě záměrně zamlčeli před veřejností. A od špatného začátku se odvíjí celý špatný děj. Děj zvaný Národní park Šumava, který je ponížen a zneuctěn pouze na problematiku les a kůrovec.

Zúžím tedy prostor na problém lesy Národního parku Šumava a kůrovci.

Je naprosto samozřejmé, že kůrovec je nezbytnou součástí přírody a bez tohoto broučka by přestal fungovat lesní ekosystém tak, jak ho známe. Je nutno ale pravdivě říci, že tak historicky pozměněná krajina, jako jsou smrkové lesy Národního parku Šumava, je velmi náchylná na takové množství přemnožení tohoto hmyzu, které se nazývá kalamitní. Nebudu se plést do odborné diskuse, zda na modravsku kůrovcová kalamita byla či nikoliv, ale při státní hranici se Spolkovou republikou Německo se na správním území obce nachází přes 1.200 hektarů vzrostlého odumřelého lesa. Každý návštěvník lokality Březník u Modravy si může projít zdejší naučnou stezku a vytvořit si svůj vlastní názor. Je to obraz ponechání přírody svým samořídícím funkcím. Na tento les však navazují plochy o velikosti 900 hektarů, na kterých se intenzivně zasahovalo proti kůrovci a které jsou zároveň terčem ostré kritiky ze strany nevládních ekologických organizací. Na těchto vytížených plochách však správci parku obnovují historickou skladbu šumavského lesa.

Jako starosta Modravy znám názor místních obyvatel a návštěvnické veřejnosti. První případ, který se dá nazvat přírodním procesem, je pro naprostou většinu zcela nepřijatelný a odmítaný. Argumenty jsou pádné – ztráta zaměstnanosti v lesnických profesích, ztráta zeleného lesa, ztráta atraktivity území, pokles turistické návštěvnosti, destabilizace podnikatelské sféry participující na kráse okolního zeleného lesa a následná destabilizace socioekonomických vazeb. Na druhé straně je však nutné uvědomit si zásadní fakt, kterým je podstata Národního parku Šumava a jeho zásadní cíl, což jsou argumenty, které nejsou měřitelné délkou lidského života. Tím jsou podpora a obnova samořídících funkcí přírody na vyhlášeném území. Je to tedy obnova a podpora přírodních procesů bez jakýchkoliv zásahů ze strany člověka. Ten by se měl v tomto území pohybovat jako pozorovatel a vnímat sílu a moc okolní přírody.

A právě v tomto okamžiku se setkávají všechny neřešené problémy. A právě v tomto okamžiku je celé území degradováno nesmyslnou mediální válkou mezi těmi, kteří proklamují stejné cíle, ale každý údajně jinými prostředky.

Myslím, že se již dávno promarnil čas, kdy se měly sjednotit celospolečenské zájmy v tomto území s jasnou a neměnnou koncepcí ochrany přírody Národního parku Šumava. Až tento čas v budoucnu nastane, potom zde bude vytvořena jasná hranice, za kterou budou zcela zachovány, obnovovány, ochraňovány a hlavně respektovány přirozené přírodní procesy a před ní historická kulturní krajina, tak jakou ji člověk po mnoho staletí utvářel a po dobu existence lidské rasy utvářet bude.

Antonín Schubert, starosta Modravy