Šumava: je třeba otevřeně říci, že jde o peníze

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


Šumava: je třeba otevřeně říci, že jde o peníze
Author Radovan Holub
Date 2002-05-14
Source Plzeňský deník
Genre tisk
Respondent

Další kolo boje o Šumavu se začalo odehrávat zatím na papíře. Tentokrát jde o misi expertů IUCN (Mezinárodní svaz pro ochranu přírody), která by měla posoudit úroveň ochrany přírody v Národním parku Šumava na přelomu letošního května a června.

Myšlenka pozvat na Šumavu misi mezinárodně uznávaných odborníků padla už v březnu 2000 při jednání zástupců ekologických organizací s ministrem životního prostředí. Teprve o rok později, 27. 2. 2001, splnil ministrův náměstek Josef Běle ministerský úkol a odeslal zvací dopis řediteli oddělení chráněných území na centrále IUCN ve švýcarském Glandu.

„Pokud přijmete naše pozvání a přijedete navštívit Národní park Šumava, velice rádi se poučíme o vašem názoru, jak řešit tento zcela mimořádný problém,“ píše se v dopise. Mimořádným problémem je míněna kůrovcová kalamita, která je v Národním parku Šumava řešena plošným kácením a odvozem stromů – tedy v národních parcích velmi nestandardním způsobem.

Šumavský park zahraniční odborníky nepotřebuje

V lednu letošního roku byl konečně po sérii telefonátů a vyjednávání stanoven termín mise na konec května a oznámeno její složení – Andrej Sovinc (Slovinsko), Bernhard Schön (Rakousko) a Roger Croft (Velká Británie). Náměstek ministra životního prostředí Josef Běle však reagoval počátkem února překvapivým způsobem: napsal místopředsedovi Mezinárodní komise chráněných území IUCN v Edinburghu, že Šumava žádné odborníky ze zahraničí nepotřebuje.

„Jsem přesvědčen, že tým profesionálních ekologů Národního parku Šumava má dostatek znalostí a zkušeností a nepotřebuje žádné další informace o managementu chráněných území a žádná doporučení pro management ochranných zón v národních parcích... Nikdy jsme neočekávali žádnou studii ani posudek od vás.“ V jiných národních parcích mají mise IUCN rádi. Mohou přinést ocenění, zvýšení jeho kategorizace, a tím i příliv peněz ze strukturálních fondů. Proto tu doporučení IUCN berou vážně. Národní park Šumava však už jednou manifestoval, že jeho vedení o žádnou mezinárodní prestiž nejde: loni byl vyškrtnut z celoevropské sítě národních parků WWF, protože správa parku dala jednoznačně přednost drastickým těžbám před ochranou přírodní diverzity a soft turismu.

Pochybnosti se týkají především Bernharda Schöna

Běle se ve svém dopise zmiňuje také o osobě Bernharda Schöna, uznávaného odborníka z rakouského Národního parku Kalkalpen a experta Mezinárodní komise chráněných území. Schön prý vzbudil na české straně pochybnosti svými „předsudky a jednostranným pohledem“. Je znám svým odporem k velkoplošnému kácení. Je zajímavé, že ve stejné době, kdy Josef Běle píše dopis do Velké Británie, odvolává ministr Kužvart předsedkyni Výboru pro spolupráci s IUCN Dagmar Kubinovou a na její místo jmenuje Františka Urbana. Urban je znám svými antiekologickými postoji a podporuje drastické zásahy v lesích Národního parku Šumava. Správa parku spolu s ministerstvem životního prostředí se prostě snaží misi IUCN když už ne zastavit, tak aspoň předem zpacifikovat.

Těžaři versus těžaři

Na Šumavě jde ve skutečnosti o boj lesnické lobby proti odpůrcům, ať jde o ekologické organizace, aktivisty nebo místní obyvatele. Bylo kuriózní, že v jednom období bojovali na Šumavě dokonce těžaři proti těžařům – zástupci Národního parku Šumava proti zástupcům českokanadské firmy TVX Bohemia důlní. Ta chtěla otevřít zlatonosný důl v Kašperských Horách a argumentovala, že pro Šumavu jsou mnohem rizikovější velkoplošné drastické těžby dřeva a vytváření holin než prostorově ohraničená lokalita dolů. Jedním z nejohnivějších bojovníků proti šumavskému zlatu byl ředitel správy Národního parku Šumava Ivan Žlábek. Přitom cíl obou protivníků byl stejný: exploatace přírody a krajiny. Důl nakonec otevřen nebyl, těžby dřeva však pokračují.Obyvatelé šumavských obcí jsou vůči správě Národního parku Šumava ve vztahu trvalé ostražitosti. Na jedné straně vidí, že těžby v dosud nebývalém objemu 250 000–300 000 krychlových metrů dřeva ročně přinášejí do regionu práci a že pod žádnou jinou organizací by si nevydělali tolik jako pod současným vedením parku. Vidí ale také, že v lesích parku dochází už delší dobu k odcizování kvalitního dřeva, a to dokonce i pomocí vrtulníku, že se těží i zdravé stromy, sterilní suché stromy a buky, které žádného kůrovce nerozšiřují. Stromy se dotěžují až k okrajím slatí, protože tam se vyskytuje vysoce kvalitní dřevo. Na holinách vznikají nové umělé monokultury, které do národního parku nepatří, čímž se koncepční řešení parku odsouvá o dalších osmdesát let. Mnozí z nich jsou ochotni přiznat, že kůrovec se stal záminkou ke kácení a prodeji vysoce kvalitního dřeva z nejvyšších poloh Šumavy.

Kůrovec zastaven...

Lesnické lobby i ministerstvo životního prostředí se však brání tím, že kůrovcová kalamita byla úspěšně zastavena. Nyní však vychází najevo, že pokles stavu kůrovce není zásluhou vedení správy šumavského parku, ale že jde podle všeho o globální klimatickou záležitost, jejíž přesný průběh bohužel neznáme. V Národním parku Bavorský les, kde se na 75 % plochy parku proti kůrovci nezasahuje, došlo v minulém roce ke značnému poklesu kůrovce – jako u nás. A podobný vývoj je hlášen z dalších evropských národních parků a chráněných území. Vývoj tak dává za pravdu vědcům z několika pracovišť ČSAV a odborníkům na evoluci lesa, kteří tvrdí, že vývoj populace škůdců probíhá ve vlnách a že přemnožení této populace vede k rozvoji jeho přirozených nepřátel. Mise IUCN by v důsledku těchto faktů mohla doporučit podstatné omezení těžeb a především scelení rozkouskovaných prvních zón, což by byla z hlediska současného vedení parku pohroma. Silné omezení těžeb se nehodí do krámu správě parku ani ministerstvu životního prostředí. Šumavě by prospělo, kdyby byly položeny otevřeně karty na stůl a odpovědní činitelé ze správy i ministerstva konstatovali po vzoru šéfů některých kanadských chráněných území, kde se dosud těží dřevo:

„Děláme to kvůli penězům a kvůli zaměstnanosti. Kdo jiný by lidem dal tolik peněz jako les?“ A ministr Kužvart by mohl čestně dodat: Angažoval jsem se v několika politicky riskantních ekologických projektech, které stály hodně peněz. Šumava už nebyla politicky průchodná. Proto jsem ji hodil přes palubu a dal zelenou těžařské lobby. Myslím, že to ministr řekne až po letech, až bude pod penzí. Do té doby můžeme spolu s nejkvalitnějším dřevem přijít i o národní park.