Šumava řeší, co stavět
| Šumava řeší, co stavět | |
|---|---|
| Author | Marek Kerles |
| Date | 2006-08-16 |
| Source | Lidové noviny |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Kazda nová stavba vyvolá další kolo debaty o tom, co je vlastně šumavská architektura
Modrava někteří starostové na Šumavě požadují, aby správa šumavského národního parku zřídila speciální útvar územního architekta. Důvod? Mimo jiné také mediální humbuk kolem luxusního domů, který si na šumavské Modravě staví český miliardář Zdeněk Bakala.
I když bude dvoupodlažní nízkoenergetická budova z výšky prakticky neviditelná, protože tři z jejich čtyř stěn budou zapuštěné do svahu a střechu pokryje trávník, vyvolává projekt velmi rozporuplné reakce jak mezi architekty, tak laiky. Hodí se takový dům na Šumavu? Jak mohli ochránci přírody a úředníci Bakalovi něco podobného povolit?
Starosta Modravy Antonín Schubert zná údajně recept, jak podobným dohadům do budoucna alespoň částečně zabránit. Na Šumavě by podle něj měl vzniknout speciální poradní orgán odborníků, který by z architektonického hlediska posuzoval, co do národního parku patří, a co naopak nepatří.
„Potřeba územního architekta pro Šumavu bude čím dál tím naléhavější,“ tvrdí Schubert. Na Šumavě se smí stavět jen na velmi omezeném počtu lokalit, případně na starých základech, a o každý uvolněný stavební pozemek je obrovský zájem. Rada spekulantů navíc skoupila šumavské louky s naději, že na nich jednou budou moci vyrůst domy či chalupy. „S každou novou stavbou se přitom znovu a znovu rozjíždí debata, co to je vlastně šumavská architektura,“ říká modravský starosta. Pokud by vznikl při správě parku širší poradní sbor odborníků, mohl by se pokusit na tuto otázku najít odpověď.
Schubert například upozorňuje na modravskou Klostermannovu chatu, která je kulturní památkou, ale v době svého vzniku v roce 1924 vzbuzovala svým avantgardním pojetím podobně emotivní reakce jako dnes Bakalův dům. „Takovou architekturu totiž na Šumavě předtím nikdo neviděl,“ tvrdí Schubert. Dnes patří Klostermannova chata k Šumavským architektonickým skvostům, často zmiňovaným i v odborné literatuře.
Stavebníci v obcích na území národního parku přitom musejí už nyní splňovat řadu omezujících podmínek a správa parku hodnotí i dopad na takzvaný krajinný ráz. I toto hodnocení však v mnoha případech vyvolává ostře spory. „Opravdu proto uvažujeme o nějakém poradním sboru, ve kterém by se sešli architekti i další odborníci a posudek krajinného rázu by vycházel z mnohem širšího konsenzu,“ říká ředitel správy Národního parku Šumava Alois Pavlíčko.
Šumavská architektura dnešní doby má totiž i v republikovém měřítku mnoha specifika. Zatímco původní šumavské chaloupky, obdivované turisty, jsou dílem chudých obyvatel Šumavy, zcela podřizujících stavbu požadovanému účelu a malým finančním možnostem, dnes představuje Šumava podobně kolbiště renomovaných architektů jako třeba centrum Prahy. Ten, kdo si může dovolit stavět na Šumavě, kde cena pozemků často přesahuje i 1500 korun na metr čtvereční, má totiž Většinou peníze i na dobrého architekta. Ne vždy ale vycházejí architekti ve srovnání s chudými chalupníky vítězné. „Pražští majitele nových penziónu, aniž by se domluvili, například i na dvoupatrový stylový dům nikdy nezapomenou instalovat věžičku,“ stěžuje si jeden ze Šumavských starostů, který si z obav před reakci bohatých podnikatelů přeje zůstat v anonymitě. Podobně věžičky dříve u domku sice staly, fungovaly však jako ryze účelové zvoničky, pomáhající lidem nalézt třeba cestu v mlze. „Dnes je to taková hra na tradici a na krásu, až to zavání kýčem,“ tvrdí starosta.
