Šumava – největší lesní komplex v centru Evropy

Šumava – největší lesní komplex v centru Evropy
Author	Vladimír Pavrovský, Lída Rakušanová
Date	2001-05-23
Source	ČRo
Genre	rozhlas
Respondent

ČRo 6, Události, názory

Vladimír Pavrovský, moderátor

V době globalizace světa a Evropy tím spíše začíná být jasné, že i životní prostředí není záležitostí pouze jednotlivých států a jejich současných vlád. Také je třeba pohlížet i na problematiku našich českých a moravskoslezských pohraničních hor. Lída Rakušanová se z evropského hlediska podívala na dosud největší lesní komplex v centrální Evropě a tím je věřte nebo nevěřte Šumava. Věřme, že tím nezůstane jenom v učebnicích.

Lída Rakušanová, redaktorka

Zelenou střechou Evropy se dodnes hrdě nazývá unikátní přírodní projekt na české a bavorské straně Šumavy, který tvoří největší souvislý komplex lesů ve střední Evropě. Tvoří? To je totiž otázka. Z leteckých snímků je v každém případě zřejmé, že je česká strana oné pomyslné střechy značně děravá. Horské hřebeny na hranici s Bavorskem jsou už dnes pokryty rozsáhlými holinami a další se připravují. V Trojmezenském pralese má být letos například vykácen pás široký 200 metrů. To vše v rámci boje s kůrovcem posvěcovaným rok co rok ministerstvem životního prostředí i v takzvané první zóně, která je v ostatních národních parcích Evropy včetně Bavorského lesa přenechávána výlučně přírodě. Proti škůdcům se tam bojuje teprve v takzvané druhé zóně, kde se kácejí nárazníkové pásy chránící hospodářské lesy před napadením. Na Šumavě tvoří přitom první zóna jen 13 % celkové plochy národního parku, zatímco v sousedním Bavorském lese je to 40 %. Ač je Národní park Bavorský les o dvě třetiny menší než jeho šumavský protějšek, je rozloha tamní první zóny pořád ještě větší než na české straně a to skoro o tisíc hektarů. Zde je zhruba devět tisíc hektarů pralesa navíc rozdrobeno do 135 částí oproti čtyřem oblastem u bavorských sousedů. Loni v létě bránili ochránci přírody mohutné smrky určené v šumavském pralese k poražení vlastními těly. Přesto se na území celého národního parku vytěžilo 260 tisíc kubíků dřeva, o rok předtím to ovšem bylo ještě o 30 tisíc kubíků víc. Varování před masivní těžbou dřeva na Šumavě přitom přicházejí už celá léta, a to nejen z úst domácích ekologů, nýbrž i představitelů zahraničních organizací. Jedna z nich přešla nyní od slov k činům. Šumavský národní park přišel o kandidaturu na přijetí do celoevropské iniciativy PAN Parks zaštítěné Světovým fondem pro ochranu přírody. V praxi to mimo jiné znamená, že přišel také o mezinárodní dotace, které by mu tento prestižní certifikát přinesl. Ministr Kužvart to vidí jako důsledek, cituji: „Lobbování některých ekologických aktivistů u zahraničních organizací.“ Jinými slovy, aktivisté Národní park Šumava pomluvili v zahraničí a tamní činitelé jim podlehli, místo aby se informovali, jak je to doopravdy. Šumava je podle Miloše Kužvarta specifická, protože se tamní lesy v minulosti hospodářsky využívaly, a teď je zapotřebí mnohem delšího období, aby se chráněné lokality mohly spojit v souvislejší celky. Do konce desetiletí hodlá správa národního parku rozšířit přísně chráněnou první zónu o dalších pět tisíc hektarů. Do třiceti let by měla tvořit polovinu rozlohy parku a splňovat tak mezinárodní doporučení. Plány tohoto druhu existují ovšem zatím jenom na papíře a představitelé Světového fondu pro ochranu přírody začali očividně pochybovat o tom, že by na Šumavě mohly být realizovány. Problém je jednak v tom, že se slovy ministerstva životního prostředí a vedení národního parku o ochraně přírody ostře kontrastují statisíce kubických metrů dřeva, které se ročně vytěží. Je přitom zřejmě ignorována i zásada, že se pokácené stromy nesmí z pralesa vyvážet. Informace o vrtulnících, kterými se vysoce kvalitní kmeny transportovaly z první zóny, se nepodařilo managementu vyvrátit. Dalším předpokladem úspěchu při uskutečňování tak náročného projektu, jakým je národní park, je ovšem spoluúčast všech, kterých se týká, a v tomto ohledu selhal management parku v očích představitelů Světového fondu pro ochranu přírody nejspíš rovněž. Posudek Katryn Furlongové, která loni v létě pracovala pro světový fond na Šumavě, zněl jednoznačně, Správa Národního parku Šumava vystupuje proti partnerským obcím z pozice síly. Někteří místní politici už reagovali požadavky, aby byly první zóny naopak zmenšeny. Zastupitelstvo v Renštejně přijalo například usnesení,aby se hranice národního parku posunula směrem od obce. Zhruba polovinou leží nyní tato obec na území parku a lidé jsou údajně rozladěni přísnými podmínkami při stavbách a opravách rodinných domků. Sladit požadavky náročné ochrany přírody s normálním životem je samozřejmě problémem všude na světě. V případě Šumavy je nutno dodat, že lidé v tamních obcích mohou snadno chápat přísná nařízení jako šikanu, když zároveň vidí, jak se v chráněných oblastech bez problémů staví luxusní hájenky pro zaměstnance národního parku. Vstřícností a schopností komunikace sice vyniká v České republice jen málokterá instituce, ale každá si bude muset zvyknout na to, že se takové jednání v otevřeném světě nevyplácí a že se nedá natrvalo zatloukat.

Vladimír Pavrovský, moderátor

Hovořila Lída Rakušanová.