Šumava – továrna na dřevo či skansen?

Šumava – továrna na dřevo či skansen?
Author	Dalibor Dostál
Date	2006-06-03
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

Politici před volbami slibovali, že zachrání šumavské lesy. Před kůrovcem nebo před ekology?

Politici se před volbami zapřísahali, že chtějí chránit životní prostředí. Zatím ustupovali dřevařům. Už na jaře měla na pětině šumavského národního parku vzniknout území chráněná před bezohledným kácením. Nevznikla.

Praha – Letošní volby nerozhodnou jen o výši daní či zavedení školného. Výrazně ovlivní také přístup státu k životnímu prostředí.

Po růstu preferencí Strany zelených se stala ochrana přírody jedním z hlavních předvolebních témat a politici se předhánějí ve slibech, co všechno po volbách pro životní prostředí udělají.

Zprávy z posledních týdnů přesto nejsou pro přírodu nijak příznivé. Právě naopak. Typickým příkladem je Šumava, kde se již několik let střetávají zájmy ochrany unikátní přírody s hospodářskými zájmy dřevařských firem.

Přestože letos na jaře měly na dvaceti procentech parku vzniknout lépe chráněné, bezzásahové zóny, ministr životního prostředí Libor Ambrozek (KDU-ČSL) podporovaný svým stranickým šéfem Miroslavem Kalouskem jejich vyhlášení zastavil.

Podle ochránců přírody tak zmrazil proces, který měl po letech konečně změnit alespoň část národního parku z továrny na dřevo v místo, kde se bude především chránit jedinečná příroda pro deset milionů obyvatel České republiky.

Vyděsit pražské povaleče

Zastánci kácení dřeva v národním parku tvrdí, že bez těžby dojde na Šumavě k nekontrolovanému šíření kůrovce. Současnou situaci, kdy správa národního parku nechala část území napadených škůdcem přirozenému vývoji, označují za katastrofu.

„Stálo to tisíce hektarů lesa, je to tragédie. Schopnost hor vstřebávat vodu při velkých srážkách je tím snížena,“ říká poslanec za ČSSD a bývalý ministr životního prostředí Miloš Kužvart.

Právě strach z povodní, přiživený jarními záplavami, se snaží odpůrci národního parku maximálně využít. „Je to jeden z našich největších triumfů,“ říká poslanec za ODS Miroslav Beneš. Podle něj je především třeba tvrdošíjně zdůrazňovat, že záplavy začínající na Šumavě mohou v konečném důsledku ohrozit i hlavní město.

„Protože dokud není ohrožena Praha, tak si pražští kavárenští povaleči mohou na Šumavě dělat, co chtějí,“ říká Beneš. Ten prosazuje nejenom to, aby se v národním parku mohlo kácet, ale také zmenšení jeho rozlohy.

Dřevokazná hysterie

Ochránci životního prostředí považují strašení kůrovcem za záminku. „Je to jen zástěrka nových těžeb.

Za celou dobu kůrovcové hysterie brouk napadl jen necelá čtyři procenta Národního parku Šumava,“ říká publicista Vladimír Just z občanského sdružení Obrana životního prostředí. Podle jeho slov přitom lesy citlivé ke kůrovci tvoří pouze 38 procent z rozlohy z plánovaného území prvních zón.

Předvolební ústupky politiků považuje Vladimír Just za výsledek nátlaku „těžební, myslivecké a sjezdařsko-lanovkářské lobby, která přichází se stále drzejšími požadavky“.

Nejednotné obce

Ministr životního prostředí Ambrozek vysvětluje odklad vyhlášení chráněných zón na Šumavě nutností respektovat místní obce a jednat s nimi. Jenže ani ty nejsou jednotné.

Z dvaadvaceti obcí, které leží na území chráněné krajinné oblasti a národního parku, jich je pro kácení v rezervaci patnáct, sedm je spíše proti. Podle ochránců životního prostředí je vliv starostů na chod národního parku až příliš velký.

„Přitom v rozšiřovaných prvních zónách nepatří obcím ani jeden strom, vše patří státu,“ zdůrazňuje Just. Ochránci se dívají velmi skepticky na to, že by jednání s obcemi mohla přinést nějaký pozitivní výsledek.

„Dialog musí být ve prospěch věci. Bohužel, pro obce je zřejmě v současnosti veřejný zájem nepřijatelný,“ říká Vladimír Molek ze sdružení Calla.

Vědci kritizují politiky

Proti zásahu politiků do fungování národního parku se ohradili také vědci. Záměr rozšířit a scelit první zóny podpořila v minulých dnech vědecká sekce Rady Národního parku Šumava.

„Scelení prvních zón je základním předpokladem pro zdárné fungování národního parku,“ píše se v prohlášení vědecké sekce. Její členové upozornili, že o odborných stránkách ochrany přírody v národním parku nemohou rozhodovat starostové a politici, ale odborníci na základě vědeckých poznatků.

Odborníci kritizují, že chráněné zóny na území parku zůstávají roztříštěny do 135 drobných, neživotaschopných území. Šumavě kvůli tomu dokonce hrozí, že bude vyřazena ze seznamu mezinárodně uznávaných národních parků.

Lesy máme, neprodáme

V zahraničí je obvyklé, že stát v chráněných oblastech zmenšuje odpor obcí a dalších vlastníků lesů či zemědělské půdy tím, že od nich pozemky vykoupí. Na Šumavě je tento problém z větší části vyřešen, protože v národním parku patří většina lesů státu. Výjimkou je zhruba 4700 hektarů lesů v majetku města Volary a obce Rejštejn. Obce však zatím o prodeji nechtějí slyšet.

„Dostali jsme nabídky na výměnu, ale nesouhlasili jsme. Je to náš nezpochybnitelný historický majetek. Navíc bychom neměli šanci získat ucelené pozemky, jako máme nyní,“ říká starostka kašperských Hor Alena Balounová. Podle starostů navíc představuje větší problém to, že Pozemkový fond vydává půdu na Šumavě nejrůznějším spekulantům. Tím se v budoucnu snahy o ochranu zdejší přírody ještě zkomplikují.