Šumava a Vize 2020
| Šumava a Vize 2020 | |
|---|---|
| Author | Jitka Marková |
| Date | 2010-01-16 |
| Source | Mladá fronta Dnes |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
S nástupem ministra Ladislava Mika do funkce ministra životního prostředí byla zahájena nová etapa vztahů mezi ministerstvem a obcemi, které leží na území Národního parku Šumava. Ministerští úředníci se konečně začínají zajímat i o potřeby obyvatel Šumavy. Výsledkem jednání s některými starosty obcí jsou materiály, které definují okruh zájmů obcí a navrhují možné varianty řešení problémů. Vzniká dokument zvaný Vize 2020.
Na podpis vize jsou vázány bonusy pro šumavské obce: rozvoj ekologické infrastruktury, plošná bonifikace žádostí šumavských obcí deseti procenty, ochranná pásma, realizace maximálně dvou investičních projektů šumavských farem, ochrana proti rozšíření invazivních druhů rostlin, převod pro správu nepotřebných nemovitostí do majetku obcí, řešení problematiky odpadu, oprava vimperského zámku, rozvoj a zkvalitnění hromadné dopravy, projekt Bezpečná Šumava.
V čem je problém? Řada zmiňovaných projektů je v samosprávné kompetenci krajů: územní rozvoj, plán rozvoje vodovodů a kanalizací, hromadná doprava atp. Ovšem dle nedávných ministrů i současného ministra životního prostředí není účast krajů na podpisu Vize 2020 nutná!
Dalším trnem v oku je výrazná snaha posvětit minulé manažerské kroky parku a ministerstva, které vedly k budování „divočiny“ a devastaci centrální Šumavy. Citujme z dopisu šumavským starostům profesora Radomíra Mrkvy: „Kůrovce nelze nechat množit a současně ho úspěšně hubit, o což se nyní pokouší správa parku. S veškerou vážností upozorňuji zejména obce, vlastnící na území parku les, že tento není ohrožen, ale již z velké části znehodnocen. Nejde o konečný stav a nelze očekávat, že by gradaci kůrovce bylo možno do pěti let utlumit.“ Tento výňatek vykresluje obavy odborníků o další osud Šumavy.
S podpisem Vize 2020 by teoreticky mohly stoupat šance na vybudování lanovky na Hraničník, spojující lyžařský areál Hochficht s českou stranou. K tomu ředitel parku Franišek Krejčí říká: „My nemůžeme předjímat závěry posuzovatelů Natury 2000 a specialistů na EIA (hodnocení vlivů na životní prostředí), protože to je v kompetenci někoho jiného.“ Je veřejným tajemstvím, že v téže době dostávají zpracovatelé EIA pokyn od náměstka ministerstva životního prostředí Pelce nevydávat kladné stanovisko k lanovce. Kdo tak učiní, přijde o „papíry“.
Jednání o Vizi 2020 se zúčastňuje jen několik vybraných starostů obcí, jejichž správní území je zcela nebo částečně pokryté Národním parkem Šumava. Kašperské Hory vlastní lesy na území parku. Ale ani starostka města Alena Balounová není na jednání zvána. To poněkud zavání neprůhlednosti a uzavřeností těchto úmluv před lidmi, kteří jsou z různých důvodů nepohodlní.
Vize zmiňuje ochranná území o šířce 200 až 500 metrů. Právě tato území mají chránit cizí majetky uvnitř parku a po obvodu parku. Literární zdroje uvádějí, že kůrovec při hledání potravinových zdrojů uletí i více než 40 kilometrů (Byers). Ve větru pak pasivním letem ještě o mnoho více. Odstavec o ochranných územích je tedy nesmyslná okrasa dokumentu. I přes zmíněná negativa je snaha o uvedení Vize 2020 do života velmi přínosná. Ukazuje, že ministerstvo životního prostředí vnímá potíže obcí a obyvatel Šumavy a snaží se přispět k jejich řešení.
