Šumava a kůrovec: nechat stromy padnout bez užitku?

Šumava a kůrovec: nechat stromy padnout bez užitku?
Author	Pavel Eybert
Date	2005-08-05
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

Po zhlédnutí přírodní katastrofy ve slovenských Tatrách, kde vlivem větru padlo mnoho hektarů lesa, jsem si myslel, že větší lesní neštěstí už vidět nemohu. To jsem se však hluboce mýlil.

Můj senátní výbor, který má v náplni práce i zákony vztahující se k životnímu prostředí, uspořádal výjezdní zasedání na Šumavu. Během dvou dnů jsme měli možnost zhlédnout podstatnou část Národního parku Šumava (NPŠ). Tisíce hektarů zcela uschlého, kůrovcem zlikvidovaného, lesa mi připravilo nejhorší zážitek, který jsem za řadu minulých let měl. Mohu říci, že na Šumavu jezdím pravidelně více než 40 let, většinou v zimě. Ještě při poslední letošní návštěvě na běžkách jsem pod sněhem rozsah a posun katastrofy tolik nevnímal. V oblasti Bučiny padlo nově za oběť kůrovci na 10 000 m3dřeva, které musely být vytěženy. U Pramenů Vltavy se kůrovec dostal k nejhodnotnějším oblastem matečních smrků, starých až 400 let. Natolik je ohrožuje, že správa parku znervózněla a začala stromy napadené kůrovcem nastojato loupat, neboť si je v 1. zónách zakázala kácet. S tím, co následovalo, když jsme se vydali do oblasti Březníku, jsem se dodnes nevyrovnal – 1200 hektarů v jednom kuse zcela uschlého lesa.

Národní park Bavorský les, soused šumavského v této oblasti, má bezzásahovou zónu, ze které se k nám kůrovec rozšířil. Vedení NPŠ těsně před vznikem krajů vyhlásilo zonaci, a tak i v našich zhruba 170 bezzásahových územních plochách 1. zón se kůrovec úspěšně množí a vylétává do okolních 2. a 3. zón. Tím je potencionálně ohroženo prakticky všech 70 tisíc hektarů NPŠ, ale i sousední lesní plochy mimo park. Ekonomické škody jsou značné; jak na ceně dřeva a následných nákladech, ale dá se očekávat i pokles návštěvnosti Šumavy. Co by turista pohledával na Šumavě bez živého lesa?

Tato situace má neblahý vliv na hospodaření obcí, které mají v „parku“ lesy, ale i na ty obce, které sice lesní majetek nemají, ale jsou na území „parku“ nebo v jeho sousedství.

Šumavské lesy, až na malé části, byly vysázeny asi před 130 lety jako smrkové hospodářské lesy a až do vyhlášení NPŠ a zonace užívány jako produkční. A byly docela v pořádku. Prakticky monokultura smrku (určitě více než 80 %) je pro kůrovce snadným terčem. Vlastníci lesů „mimo park“ jsou ze zákona povinni, okamžitě při zjištění kůrovcem napadeného stromu, zasáhnout. Pokácet, oloupat nebo namořit, prostě znemožnit vývoj kůrovce, aby nemohl vyletět a napadnout stromy v okolí. Dokonce se kácí i okruh kolem napadeného stromu, kde existuje podezření, že už zasažené kůrovcem jsou. Pokud by to neudělali, vystavují se sankčnímu postihu České inspekce životního prostředí.

Ptali jsme se pracovníků „parku“, co má být výsledkem experimentu, kdy se bezzásahovostí v prvních zónách nechá velká část Šumavy uschnout a padnout bez užitku? Odpověď mne docela uzemnila. Aby za 130 let byl na Šumavě opět zelený smrkový les. Kladu si otázku, zda je to opravdu správná cesta a nemůžeme-li se k zelené Šumavě dopracovat normálním lesním hospodařením, jak tomu bylo před vyhlášením NPŠ a jeho způsobem hospodaření?