Šumava potřebuje kompromis, Holub, 10.5.2006

Šumava potřebuje kompromis, Holub, 10.5.2006
Author	Radovan Holub
Date	2006-05-10
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

Národní park Šumava se stal nechutným názorovým kolbištěm, jak napsal starosta Modravy Antonín Schubert. Dokonce jako by měli někteří lidé zájem boj stále stupňovat.

Boj o šumavský park probíhá v různých radách, na expertních jednáních, konferencích, v médiích... Vypadá to, že je marné zdůrazňovat, že tzv. divočina (tedy část šumavské přírody, kde dáme přednost samovolnému vývoji ekosystémů) by měla vzniknout jen na omezené rozloze 20%, resp. během několika let na 30 % plochy šumavského parku. Stejně občanské sdružení Šumava 21 bude stále tvrdit, že ředitel správy parku a skupina vědců chtějí z celé Šumavy udělat divočinu, a tak ji nechají sežrat kůrovci. Můžeme stokrát říkat, že dokončením životního cyklu u horského smrkového lesa žádné ekonomické škody v parku nevznikly,

protože národní park prostě není hospodářský les. Šumava 21 bude dál tvrdit, že tu vznikly miliardové škody. Ano, správa parku usilovala a usiluje o to, aby se přestalo těžit dřevo v budoucích bezzásahových územích. Usilovala, ale bohužel zatím marně. Správní řízení bylo politickým rozhodnutím navrženo k přerušení a nová zonace byla odložena, platí tedy ta stávající. Dvacetiprocentní bezzásahové území, kde by byla příroda ponechána přírodě tak jako ve všech skutečných národních parcích, nebylo zatím uvedeno v život. Tak nač ty vášně?

Myšlenka evropsky uznávaného národního parku nepadla

Společenské vědomí je přece jen dál oproti roku 1991, kdy Národní park Šumava vznikl. Lidé si stále víc uvědomují, že smysl národních parků je navrátit přírodu sobě samé. Uvědomují si, že jedině kompromis mezi extrémními stanovisky je životaschopný. Začínají tušit, že kompromis s 20 % bezzásahového území s výhledem na 30% během několika let není žádná devastace, naopak. Znamenal by zrod nového, stabilnějšího lesa. Ve druhých zónách by přitom samozřejmě pokračovala moderní ochrana proti kůrovci. Tyto věci je dobré říkat. Třeba i na půdě různých zájmových klubů (jako je Klub kmotrů Národního parku Šumava), což je standardní platforma pro setkávání. Ať už se na popíjení piva zvaného Kůrovcová patnáctka díváme tak či onak, ať už pokutu za „pokusné“ nezasahováni v nejcennějších územích v oblasti lesní správy Srní dostaneme nebo ne, budeme se snažit najít v regionu pochopení pro myšlenku evropsky uznávaného kvalitního národního parku. Možná to děláme někdy nemotorně, ale rozhodně to nejsme my, kdo v současné vyhrocené, přepolitizované době dále napíná situaci.

Proč strašit veřejnost?

A ještě douška k těm oblastem suchého lesa, jimiž nepřátelé myšlenky národního parku tak rádi straší veřejnost. Mimochodem, tyto oblasti se většinou velmi dobře, samy a zadarmo, zmlazují. V oblasti Březníku nikdy nezmizelo lesní prostředí s jeho biologickými pochody, zmizelo jen horní stromové patro. Turistů je tu rok od roku víc. Ostatně, jak můžeme chtít uzdravovat šumavské lesy, když vůbec nedovedeme předpovídat, jak se příroda bude vyvíjet? Ano, „uzdravovat lesy“ kvůli jejich hospodářskému využívaní chápeme a je to v pořádku. Ale nikoli v národním parku, dokonce v jeho jádrové zóně! Nebo chceme ke stovkám hektarů vykácených ploch, které vznikly během desetileté éry aktivního obhospodařování lesů národního parku, přidat další stovky hektarů? Lesníci vědí, že pěstování lesa na holinách je nedobrá věc. Poučili jsme se, že tímto způsobem vyrostou stromy s řídkým dřevem, stromy málo odolné a málo stabilní. A tak by lidé neměli v národních parcích obdivovat práci svoji, ale především „práci“ přírody.

(Autor je tiskovým mluvčím NPŠ)