Šumavská přírodní rezervace „Na soutoku“

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


Šumavská přírodní rezervace „Na soutoku“
Author Radovan Holub
Date 2006-06-10
Source Českobudějovický deník
Genre tisk
Respondent

Přírodní rezervaci asi v rozloze 28 ha vyhlásila Správa NP a CHKO Šumava v roce 2003 po velké povodni, která změnila charakter údolí. V srpnu 2002 Blanice po minimálně 300 letech změnila zásadně své řečiště. Na několika místech opustila své původní koryto a vytvořila nové. V tomto místě využila pro nové koryto trasu historického mlýnského náhonu. Letos v květnu tu byla otevřena naučná stezka pro pěší.

Trasa naučné stezky prochází mezi částečně vyvracenými stromy, pod soušemi, místy na skalnatém terénu. Délka naučné stezky je 3,4 kilometru. Na osmi zastaveních ve formě informačních tabulí jsou návštěvníkům popsány probíhající přirozené procesy a také toto varovaní: „Vstupujete zde do území, ve kterém volně probíhají přírodní procesy, které vám mohou byt nebezpečné. Vodní tok zde volně meandruje a vymílá břehy, při velkých průtocích může opouštět koryto a zaplavit stezku. Mohou vás ohrozit nakloněné, podemleté nebo uschlé stromy.“

„Rezervace se nachází v kaňonu Blanice pod Krejčovicemi asi 2 kilometry od obce Záblatí. Předmětem ochrany jsou přirozené hydrogeologické procesy v nivě Blanice, Malešického a Křemenného potoka, přirozeně se vyvíjející společenstva v nivách toku, na mokřadech a jimi obklopených stanovištích, ohrožené a významné taxony vyšších rostlin (dřípatka horská, omej pestrý, lilie zlatohlavá, kosatec sibiřský atd.), silně ohrožené a ohrožené druhy živočichů (perlorodka říční, vydra říční, ledňáček říční, rys ostrovid a další),“ vysvětluje Silvie Havlátková ze správy Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava.

„Už v mapě z poloviny 18. století tekla Blanice stejným řečištěm jako do srpna 2002. Při deštích v srpnu 2002 zde napršelo 220 milimetru srážek za 2 dny. Průtok Blanice zde dosahoval 280 000 litru za sekundu. Hladina toku se zvedla o několik metru. Na tok přibližně uprostřed nivy navazoval mlýnský náhon, který 60 let nikdo nepoužíval, jeho dno bylo níže než hladina toku. Silný proud povodně v roce 2002 toto snížení využil a zpětnou erozí prohloubil celé dno,“ říká Havlátková. Kaňonovité údolí porůstají lesy na špatně přístupných místech. Proto tu v posledních 200 letech neproběhla velkoplošná těžba dřeva. Na osluněných skalách rostou reliktní bory a naopak tam, kde je svah k severu, rostou smrky a jedle.

Radovan Holub, tiskový mluvčí NP Šumava