Šumavské paradoxy a absurdity

Šumavské paradoxy a absurdity
Author	Vladimír Just
Date	2000-07-18
Source	Metro
Genre	tisk
Respondent

Naše nejstarší a nejrozlehlejší pohoří: Měly to být zelené plíce celé Evropy, a zatím to jsou plíce až povážlivě proděravěléPARADOX PRVNÍ: SVĚTOVÁ RARITA Národní park byl u nás vyhlášen již před devíti lety. Ovšem: všechny evropské parky mají mnohonásobně vyšší podíl chráněného jádra (tzv. 1. zóny). Na Šumavě je to pouhých 13 procent. V Bavorském lese 40 procent, v Triglavu 66 procent, v Kalkalpen 82 procent, v DonauAuen 85 procent, v Berchtesgadenu 67 procent. A počet částí 1. zóny je už světovou raritou: v Evropě se pohybuje od jedné do čtyř (Bavorsko) až sedmi (Tatry) souvislých částí. Na Šumavě je těchto chráněných zón - podle návrhu současného ředitele Ivana Žlábka - 135! Jinými slovy: původně ucelená chráněná plocha byla osekána na 135 neživotaschopných ostrůvků. I. Žlábek arogantně ignoroval varování přírodovědců. Účelové rozdrobení, díky němuž se mohly dravé dřevařské firmy dostat k dříví na 80 procentech parku, vedlo ke škodlivé "fragmentaci relativně souvislých částí 1. zóny (např. Moravské slatě)", což je "obecně považováno za velmi vážné ohrožení biodiverzity, vede k ústupu druhů vyžadujících souvislé lesní plochy". (Soulé 1991, Meffe & Caroll 1994, Sehnal 1996). Loni se motorové pily zakously i do zbytků původní přírody, což je začátek konce existence národního parku. PARADOX DRUHÝ: PENÍZE AŽ NA DRUHÉM MÍSTĚ Všude ve světě je NP hájemstvím přírodovědců, univerzitních vědců, ekologů i"měkkých" turistů - a naopak bývá trnem v oku dřevařským a lesnickým firmám, soukromým podnikatelům. Osvícené vlády se v tomto přirozeném sporu přiklánějí k ochraně těch prvních, jež reprezentují veřejný zájem. Připoměňme si slova premiéra Stoibera při jeho návštěvě příhraničních částí NP Bavorský les, jež jsou, jako u nás, nejvíce napadeny kůrovcem: "Ohrožené jsou nakonec všechny porosty starší 30 let. Já jsem viděl také příklady, kde příroda podává důkazy své vlastní regenerační schopnosti. Neměli bychom tedy obracet pozornost nahoru, nýbrž hledět dolů. Etiketním podvodem se NP nesmí nikdy stát. Lidským zásahem by vznikly velké holiny a dosáhli bychom spíše zhoršení situace než její zlepšení. Pod odumřelými stromy se vyvíjí ojedinělý prales. Zde v Bavorském lese se vyskytuje možnost zažít jedinečné přírodní divadlo. Není to naše povinnost malý kousek intenzivně využívané kulturní krajiny vrátit přírodě?" Tuto jasnou koncepci (75 procent území ponechané navždy přírodě, k níž patří i kůrovec), dodržují v Bavorsku důsledně už 17 let. A mají dnes v podobě mnohamilionového spontánního zmlazení pod ochranou uschlého lesa výsledky, jež neočekávali ani největší optimisté. Tuto koncepci podporují i naši vědci (Mrtvý les plní daleko lépe funkce lesa než paseka, RNDr. F. Krahulec, ředitel Botanického ústavu AV ČR). Od těch, co sedí v rozhodujících funkcích, však slyšíme kolovrátek zcela opačný. Podařilo se jim v médiích vzbudit dojem, že smyslem NPŠ je boj proti kůrovci. Výsledky jsou katastrofální. Během "žlábkovské pětiletky", s bohatou dotací MŽP, jež se za tu dobu zečtyřnásobila, bylo v rámci bitvy s kůrovcem ze Šumavy vytěženo a zpeněženo 1.041.000 m3 dřeva, jež mělo zůstat v ekosystému. (Jde o miliardové zisky, uvážíme-li, že kubík se prodává nejen za 1.600 Kč, ale také, jde-li o rezonanční dřevo, za 50.000 Kč; nedivme se, že kolem Šumavy krouží dřevařské akciovky, z nichž jenom tři v republice založil známý poctivec jménem Junek!) Byla těženy jak stromy zcela zdravé, tak i neškodné, vylétané "technicky u potřebitelné" souše, čímž se narušily porostní stěny a připravila půda pro vichřici. Ta (na rozdíl od motorové pily) kácí zadarmo. Za tu dobu vzrostly holiny z pouhých stovek na 1.200 ha - převážně ve vrcholové části Šumavy, tj. v těžko zalesnitelných partiích nad 1.200 m(kde se daří rezonančnímu dřevu!). Správa NP si proto "Zlatého broučka" (K. Klostermann) hýčká: na konci pětileté bitvy s kůrovcem ho má v parku víc než na začátku. Přiživila jej např. tím, že ještě v pozdním létě loňského roku nezpracovala z podzimní kalamity 46.000 m3 polomového dříví, jež je nejvýznamnějším zdrojem namnožení kůrovce. Jde o porušení zákona 289 a vyhl. č. 191 § 4, kde se nařizuje, že veškerá polomová hmota musí být zpracována nejpozději do června následujícího roku. (Všechny číselné údaje viz nezávislý Audit lesního hospodaření, dle dat Správy NPŠ zpracoval Parkservis, 2000.) Loni také v parku vykáceli a odvezli dřevo i z nedotknutelné 1. zóny č. 69 Jezerní slať, přičemž nezákonně posunuli i její hranice. (Obé potvrdila Inspekce ŽP a šetří policie.) Není divu, že proti takové "správě" a její absurdní podpoře ministerstvem se už pět let staví vrcholné přírodovědecké instituce v zemi. Namátkou Entomologický ústav AV ČR: "Současný postup, spojovaný s tzv. bojem proti kůrovci, je obdobou nevhodného zásahu v minulém století s tím, že narušení ekosystému je v důsledku použití těžké techniky mnohem větší. Management NPŠ nezná základní principy ochrany přírody," 1996. Otři roky později světově uznávaní přírodovědci, profesoři a docenti F. Sehnal, K. Spitzer, F. Marec a T. Soldán: "NPŠ navazuje na Bavorský park, který je v hustě zalidněné oblasti, a přesto dokázal dodržet zásadu bezzásahovosti. U nás je tomu bohužel jinak. Špatná správa ministrů ŽP, nedostatečná vzdělanost jejich úředníků a jiné faktory vedly k rozsáhlé těžbě dřeva. Znovu je záminkou "boj" s lýkožroutem smrkovým." Loni podepsali ředitelé Botanického a Entomologického ústavu AV ČR spolu s vedoucím programu Lesy Hnutí Duha protest proti ministerskému rozhodnutí kácet ve zbytcích nejcennějších zón: "Tyto plochy měly být ponechány přirozenému vývoji, který vede k pralesovitému porostu. Ministr ignoroval doporučení předních odborníků i vlastního poradního odborného grémia. Svým rozhodnutím zpochybnil zařazení Šumavy mezi NP podle mezinárodní klasifikace." K tomuto protestu se mj. připojili: vedoucí katedry zoologie Masarykovy univerzity v Brně profesor R. Rozkošný, docent M. Braniš z Přírodovědecké fakulty UK, emeritní profesor brněnské Mendelovy univerzity D. Pokorný, lesničtí odborníci ing. I. Míchal, ing. K. Kaňák aj. Na základě výzvy pěti z nich vypukla loňská blokáda, jež uchránila prales v Trojmezné. FINÁLE ABSURDNÍ FRAŠKY Shrňme tedy. Vedení NPŠ proti sobě za pět let postavilo nikoli svého přirozeného nepřítele, dřevařské firmy, nýbrž sešikovalo paradoxně proti sobě převážnou část přírodovědecké obce, ekologických iniciativ i rozhněvaných představitelů obcí. Ti si logicky řekli: takhle hospodařit umíme taky. A možná šetrněji! Nastalo zatím poslední dějství absurdní frašky: parlament i prezident přiklepli obcím majetek, zabavený jim bez náhrady (1991), včetně rozsáhlých lesů uprostřed NP (Kašperské Hory). A já jako ekologický publicista v posledním dílu frašky hraji rovněž. Namísto toho, abych zákonodárcům lál (ve světě je totiž trend přesně opačný: stát vykupuje pro NP majetek soukromníků), já jim za nesystémový krok blahořečím. Když chodím po čerstvých holinách ohlušen v klidových zónách helikoptérami, uskakuji těžebným soupravám a protekčním autům, jež jezdí tam, kam já nesmím, když se propadám do bahnitých kolejí od traktorů, plných oleje, neumím si představit, že se bude někdo kNP chovat hůř než současné vedení. (Zvláště město, jež odolalo náporu zlatokopů.) Když nic jiného, budu mít možnost srovnání. Vím, malá útěcha. Máte však jinou?