Šumavské vzpomínky, 2009, Úvod

Šumavské vzpomínky, 2009, Úvod
Author	Pavel Nedvěd, Hana Voděrová
Date	2009
Source	Nedvěd – Voděrová: Šumavské vzpomínky
Genre	vzpomínky
Respondent

,

Lesy Šumavy byly pro její obyvatele zdánlivě nepřátelským prostředím. Pro svoji obživu potřebovali především zemědělsky využitelnou půdu. A tu jim původní horský prales příliš nenabízel. Museli si ji vydobýt nesmírně těžkou prací při mýcení vhodných lesních ploch a jejich následnou, neméně těžkou úpravou na zemědělsky využitelnou půdu.

S rozvojem kolonizace se význam lesa postupně měnil. Nebyl již mýcen pouze pro získání zemědělské půdy, ale také jako zdroj stavebního a palivového dřeva, dřeva jako suroviny pro výrobu domácích a hospodářských potřeb a jako významný zdroj pastvy pro dobytek. Les už přestal být nepřítelem a stal se zdrojem surovin a dalšího užitku. Poskytoval téměř vše, co lidé ke svému životu potřebovali. Dával dřevo na stavbu budov a pro výrobu domácího zařízení a nářadí, teplo a světlo jejich domovům, poskytoval pastvu a podestýlku pro jejich dobytek. Lesní plodiny, zvěř a ryby pomáhali k jejich obživě. Poskytoval i další zdroje obživy, smolaření, pálení dřevěného uhlí, popela k výrobě potaše. Dával sílu svých vodních toků mlýnům, pilám, stoupám a hamrům. Ve své nesmírné velikosti umožňoval i získávání nových ploch zemědělské půdy.

Život obyvatel šumavských lesních obcí byl trvale a těsně spjat s lesem. Kácením, přibližováním a plavením dřeva, prací v lesních školkách, výsadbě, úpravách lesních cest a plavebních soustav si vydělávali na značnou část svého chleba vezdejšího. Museli ovládat řadu znalostí a dovedností a potřebovali mnoho zkušeností pro práci v lese i na svém malém hospodářství. Ze dřeva se rodila řemesla další. Mnohá z nich stála u zrodu šumavských továren, jiná zůstala v dílnách jednotlivců.

Budeme vám vyprávět o těch, kteří v práci v lese nacházeli svoji obživu, ale i o dalších, kterým dalo práci a obživu vytěžené dřevo, zkrátka o všech, jejichž práce voněla lesem. O generacích poctivých, skromných a pracovitých lidí, které otiskly do šumavské krajiny svoji stopu a zdobí ji stejně, jako vrásky tváře moudrých starců. Pokusíme se poznat jejich osudy a oživit jimi, alespoň na malou chvíli, místa jejich dávných, dnes již zcela zaniklých domovů. Snad se naučíme hlouběji vnímat dnešní Šumavu, lépe porozumět jejímu hlasu.