Šumavský Papinův hrnec

Šumavský Papinův hrnec
Author	Jitka Marková
Date	2009-11-25
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

Pokud se zeptáme politologů na problémy Česka polistopadových dnů, dovídáme se obvykle, že Češi po revoluci rezignovali především na právní stát a na občanskou společnost. Důsledkem nerespektování práva a nedostatku politické vůle cokoli ožehavého řešit, je celá škála hospodářských deliktů, které bublají uvnitř českého Papinova hrnce, od něhož se čeká, že nikdy nebouchne.

Šumavský Papinův hrnec

Podobně je tomu i se Šumavou. Celý tento rok zní z ministerstva životního prostředí a ze správy Národního parku Šumava ukolébavky o tzv. bezzásahovosti, o tom, že park patří mezi uznávané evropské parky, kde se proti kůrovci na významné ploše nezasahuje. Všechno nasvědčuje tomu, že to jsou jen těšínská jablíčka a že realita je někde úplně jinde. Letošní kůrovcové těžby budou na území Národního parku Šumava rekordní v jeho celé osmnáctileté historii. Ministerstvo životního prostředí nám pozapomnělo sdělit, že základní krok, jimiž se řídí uznávané národní parky všude na světě, je účelné a smysluplné rozdělení plochy parku do tzv. zón. Současná I. zóna (nejcennější území šumavského parku, kde neplatí lesní zákon, území pokrytá většinou horskými smrčinami) je rozkouskována na 135 ostrůvků a nová zonace – navzdory kritice obyvatel, obcí i politiků – schválena dosud nebyla.

Místo oficiálně posvěcené zonace se za nového, ekologického vedení parku po roce 2007 objevila celá řada vnitřních směrnic, které tím, že šly nad rámec platné zonace a platného plánu péče, jednoduše zonaci obešly a porušily zákon. Plán péče o NP a zonace jsou jediným zákonným rámcem pro činnost správy parku. Bohužel, v současné době jdou všechny klíčové procesy mimo hlavní partnery parku (obce, kraje) a mimo zákonný rámec projednávání. Ve snaze obejít rozšíření I. zón, které je legislativně zdlouhavé, přestala správa parku usilovat o změnu zonace a využila nařízení ministra životního prostředí z března 2007 (Bursíkův diferencovaný management), které vstoupilo v platnost za hlasitého protestu šumavských obcí. Tímto postupem narostla oblast, kde se proti kůrovci nezasahuje na 30 % plochy parku (přesná čísla nemá v současné chvíli ani správa parku). Národní park Šumava na tomto území vyhlásil nové, možná experimentálně zajímavé způsoby péče o šumavské ekosystémy, avšak pouze projednaná a schválená zonace (rozčlenění parku do tří zón) představuje zákonný rámec pro management v zónách uplatňovaný. Správa parku pak vydala další vnitřní směrnici, kterou doplňuje neoficiální zonaci o „speciální managementy sedmi oblastí“. Tuto směrnici nepodepsal už ani ministr Bursík, který jinak hlasům ultraradikálních ekologů z parku rád naslouchal a podporoval je. V lokalitách speciálních managementů o rozloze 6500 hektarů (Park se rozkládá na ploše 68 500 hektarů) se uplatňuje pět režimů péče: od zcela bezzásahového až po režim umožňující běžnou asanaci, odvoz a prodej dřevní hmoty. Bezzásahový režim ohrožuje například centrální šumavskou obec Modravu, jíž obkličuje z jihu i ze západu. Modrava se tak téměř cele ocitne na okraji plantáží souší a holin. V oblastech speciálních managementů zůstalo ležet nezpracované dřevo tak, jak padlo při Kyrillu. Jde o časovanou bombu, neboť po náletu kůrovce se právě tyto oblasti s nezpracovanými polomy stávají ohniskem kůrovcové nákazy.

S čím ekologové nepočítali

Rozšiřování bezzásahových území nešlo ruku v ruce s projednanou a schválenou zonací. A tak dnes máme na Šumavě nový, obrovský problém, s nímž patrně nikdo nepočítal, aspoň ne v takovéto míře: správa parku drasticky těží stromy kolem nesmyslně určených bezzásahových zón, dřevo se v velkém odváží nákladními auty, z národního parku se stává fabrika na dříví. Ocitujme pro srovnání z dobového ekologického materiálu z konce devadesátých let, kdy kůrovcové těžby vrcholily, ekologové demonstrovali proti obrovským těžbám, Hnutí Duha hlasitě protestovalo a aktivisté se přivazovali ke stromům: „Tak zvané kalamitní těžby, které v šumavském parku hrají nejdůležitější roli, dělaly k loňskému roku celkem 227 022 kubických metrů. Letos je to ke stejnému datu 228 903 kubíků. Tak obrovské množství dřeva není slučitelné se statutem jakéhokoli národního parku.“ Tehdejší ředitel Ivan Žlábek byl ze všech stran kritizován především za vysoké těžby. Následní ředitelé slibovali, že z parku už nikdy nebude slyšet řev motorových pil a že s vysokými těžbami je jednou provždy konec. Přesto jsou letošní kůrovcové těžby parku nejvyšší v historii parku. Do konce října bylo vytěženo asi 300 tisíc kubíků. Šumava se stává obrovskou oblastí holin, a to i šedesátihektarových. Pro názornost, rozměr povolené holiny v běžném, hospodářském lese je jeden hektar.

V parku se těží jako o závod. Hluk motorových pil je všudypřítomnou realitou. Stejně tak harvestory, lanovky, erozní rýhy. Vytěžené kmeny staletých velikánů, vzorně poskládáné u cest, čekají na odvoz a prodej. A těží se i sterilní smrky (souše, které již byly opuštěny kůrovcem). I to jsou totiž peníze. Vnitřní směrnice NPŠ jsou v rozporu se zákonem o ochraně přírody, s lesním zákonem, ale také s mezinárodními úmluvami a přáními sousedních států, především kláštera Schlägl, jenž vlastní rozsáhlé plochy lesů podél česko – rakouské hranice. K příhraničním asanacím (zasahování), které mají zastavit šíření kůrovce z české strany na stranu rakouskou, se park staví laxně nebo je neprovádí vůbec, přestože na mezinárodních jednáních asanace slibuje. V případě kláštera Schlägl jsou daní za tento přístup rozsáhlé asanace v tamních lesních porostech.

Následky bezzásahového režimu

Zjednodušeně můžeme říci, že tzv. diferencovaný management, přijatý za ministra Bursíka jako i doplňující „speciální managementy sedmi oblastí Zdeňky Křenové“, dále rozšiřují bezzásahové území a zdržují asanaci tam, kde je zasahování možné. Kůrovec, který po napadení potřebuje maximálně několik týdnů k likvidaci smrku, má tak volný prostor k množení a dalšímu šíření na okolní nenapadené porosty. Právě tyto „experimentální“ postupy jsou příčinou zpožděných asanací, vzniku rozsáhlých oblastí sterilních souší a holin. Na správě parku je celá řada odborných pracovníků, kteří považují „umírání lesů vestoje“ za to pravé ořechové pro národní parky. Možná mají i svou pravdu. Ale tato „pravda“ musí projít zákonnou cestou přes oficiální zonaci a plán péče. A to se nestalo.

Rekordní těžby

Zatímco letos ke konci října mělo být odtěženo asi 300 000 kubíků kůrovcového dřeva, příští rok má být podle střídmých odhadů vytěženo 800 000 až milion kubíků dřeva. Kubík dřeva z Národního parku Šumava se v roce 2007 prodával v průměru za 1061 Kč. Jde o obrovské zakázky pro těžební firmy a o enormní tržby. Vše je obrovskou daní za nereálné, nelegitimní a nelegální rozšiřování bezzásahových zón, jež vede k masivnímu šíření kůrovce a opožděným asanacím. Děje se tak s vědomím ministerstva životního prostředí. Bylo podáno již několik žalob, které hodnotí škody na životním prostředí. Žádná z nich ještě nezačala být projednávána. Pokud chceme konečně budovat fungující právní stát, začněme na Šumavě. Zanechme zákulisních her a praktik a zaměřme se na šumavský Papinův hrnec plný problémů a snažme se je řešit. Obávám se však, že současné vedení Správy NP Šumava toho už není schopno.