Šumavský kůrovec dolétne 500 metrů

Šumavský kůrovec dolétne 500 metrů
Author	regionplzen.cz
Date	2009-06-07
Source	regionplzen.cz
Genre	internet
Respondent

Vědecky dokázaný dolet kůrovce je maximálně 500 metrů. Navíc šumavský kůrovec je v kleštích integrované ochrany lesa, prováděné Správou Národního parku a Chráněnné krajinné oblasti Šumava. Proto jsou podle pracovníků parku obavy z jeho šíření kůrovce z NP Šumava do české kotliny liché.

Správci Národního parku Šumava jsou často „podezříváni“ z pasivního přístupu ke kůrovci. Část území našeho největšího národního parku, zhruba jeho pětina zejména v nejvyšších polohách, je totiž ponechána bez přímého lidského ovlivňování. V těchto částech území dochází pak k působení různých přírodních faktorů, ovlivňujících mnoha způsoby další vývoj zdejších ekosystémů.

„Řada zde probíhajících přírodních procesů je širokou odbornou i laickou veřejností chápána jednoznačně pozitivně – dochází zde k rozvoji přirozeného zmlazení lesa, k nerušenému vývoji řady rostlinných i živočišných druhů, včetně těch zvláště chráněných, atd. Neocenitelná je možnost daná všem návštěvníkům NP část těchto území navštívit. Některé aspekty samovolného přírodního vývoje zejména lesních porostů jsou však částí hlavně lesnické veřejnosti vnímány spíše konzervativně – podobně jako v hospodářských lesích. Jako častý argument pro návrat ke klasickému lesnickému obhospodařování s kácením všech kůrovcem napadených stromů je uváděno vysoké riziko šíření kůrovce za hranice národního parku,“ poukazuje pracovník parku Petr Kahuda. Ve skutečnosti je však podle něj prokázáno, že drtivá většina dospělých brouků dosahuje svým aktivním doletem hranice zhruba maximálně 500 m. Proti tomu, aby se kůrovec z NPŠ touto aktivní cestou nešířil, podniká jeho Správa množství kroků formou integrované ochrany lesa. Je to v současnosti zejména zpracování podstatné většiny nalezených, kůrovcem napadených stromů ještě na území NP (na cca 80 % lesů, kde lze kůrovcové stromy vyhledávat, kácet a asanovat), jednání a dohody s vlastníky sousedících lesních porostů se stanovením společného postupu, instalace množství obranných zařízení, a podobně. V oblasti státní hranice jsou to pak mezinárodní jednání a dohody se zahraničními subjekty. Jinou otázkou je pasivní šíření kůrovce větrem, které nelze naprosto vyloučit, ale ani nijak ovlivnit.

„Nutné je však říci, že takzvaný dálkový přenos lýkožrouta smrkového na desítky kilometrů, jako možnost jeho běžného způsobu šíření, není potvrzena ani odborníky. Obavy z masivního šíření kůrovce z NP Šumava do lesních porostů vlastníků v celém Plzeňském či Jihočeském kraji jsou tedy skutečně liché,“ vysvětluje Kahuda. Na závěr snad již pouze informace pro množství milovníků a návštěvníků oblíbeného národního parku: pokud nebudete velmi pozorní a zvídaví, kůrovce na svých toulkách Šumavou si s největší pravděpodobností ani nevšimnete. Pokud budete chtít dojít do území s výskytem kůrovcových souší (které se vyskytují na cca 2 % výměry lesů NP), musíte většinou projít či projet několika kilometrovým pásem zelených lesů NP, než se k těmto ostrůvkům či ostrovům přiblížíte alespoň na dohled.